Moskyt

Letní vzpomínka na zatopený kamenolom ve východních Čechách. Dlouhé roky, kdy byl jen zdrojem kamení, prachu a rámusu skončily, do hluboké opuštěné jámy se vydatným pramenem z hlubin země protlačila voda, na skalnatých stěnách se uchytili vyslanci houževnaté vegetace. Příroda znovu přijala to, co jí bylo kdysi vyrváno, život se prosadil nad i pod hladinou nového jezera. Celá lokalita je teď rozmanitější, než před založením lomu. Paradoxně tak díky těžbě kamene získala krajina nový šperk.

Moskyt při svých toulkách po Šumavě spatřil velmi pozoruhodný a neobvyklý úkaz. Obdržel vzkaz z vesmíru. Tento pozdrav je určen nejen všem členům Moskyta, ale také všem jeho přátelům, příznivcům a podporovatelům.

Opravdu existují bludičky? Jsou tato záhadná světýlka skutečným jevem nebo jsou pouze výmyslem legend a pověstí? Odpovědi na tyto otázky hledali členové Moskyta po dva roky na šumavských rašeliništích. Výsledky pátrání po tajemných světýlkách můžete vidět v tomto krátkém dokumentárním filmu.

Moskyt se podruhé vypravil do tajemného statku zvaného Pohádka, aby zde strávil noc a za pomoci techniky toto tajemné místo prozkoumal. Při této výpravě natočil film.

Moskyt při svých cestách občas zavítá také do zahraničí a někdy se z pevniny vypraví i na vodní cestu. Z jedné lodní zahraniční výpravy je právě tento krátký film, který byl pořízen na jaře 2012 v Holandsku v průběhu čtyřdenní zkušební plavby na obytné lodi.

Na podzim roku 2011 se Moskyt vydal do šumavských lesů, aby se na vlastní kůži přesvědčil, co je pravdy na údajných výskytech záhadných jevů na samotě zvané Pohádka.

Pohoří Banát leží v jihozápadní části Rumunska. Za Rakouska – Uherska, přibližně před 200 lety, se sem vydali Češi, aby tento pustý a divoký kraj osídlili. Jednou z vesnic, kde dodnes potomci těchto pionýrů žijí je i Rovensko. Zachovala se tu čeština, mnohé zvyky a částečně i naše nátura. Jen život je tu poněkud drsnější než u nás. My jsme se tu na několik dní zastavili při návratu z Albánie, právě když zde probíhal IV. Festival Čechů v Rumunsku.

Uprostřed Jizerských hor se horní tok jedné z četných říček náhle ztrácí pod povrchem země, aby si usnadnil cestu skalnatým údolím. Koryto toku je zde vyplněno obrovskými žulovými balvany, pokrytými vegetací, pod nimiž se skrývají pseudokrasové prostory.
Když na tento podzemní labyrint v roce 1964 náhodou natrefili trampové, pojmenovali jej podle sídla severského boha Odina VALHALA.
Badatelé Moskyty se na podzim roku 2010 do Jizerských hor vypravili, aby našli a světu skrytou ponornou říčku na vlastní oči spatřili.