Moskyt - hospody

3+1 pivní zastávky v Budějcích

Jenda Mikšík — Sun, 21 Jul 2019 15:20:44 +0000

Okolo českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II. leží tři restaurační minipivovary a k tomu jedna legendární hospoda. Vzdálené jsou od sebe coby kamenem dohodil. Budete-li chtít tyto 4 pivní zastávky obejít, ujdete celkem sotva 500 metrů. Při návštěvě jižních Čech jsme nemohli tahle lákadla nechat bez povšimnutí a udělali jsme si malou pivní procházku.

České Budějovice jsou po stránce piva věhlasným městem už dlouhá desetiletí. Kdo by neznal náš národní pivovar Budějovický Budvar, ve kterém se od roku 1895 vaří prvotřídní český ležák. Ve stínu světoznámého Budvaru stojí ještě jeden budějovický průmyslový pivovar, dnes už americký Samson. Že jsou Budějovice takřka výhradně městem Budvaru dokázala naše malá hra, která by se dala nazvat “najdi Samson”. V centru Budějovic jsme hospodu s vývěsním štítem hlásajícím, že točí Samson, zkrátka nenašli. Nad tím, kde začít naše pivní odpoledne, jsme nemuseli dlouze přemýšlet a zamířili jsme rovnou do Masných krámů.

Kroužek v Masných krámech

Masné krámy mají v Českých Budějovicích dlouhou tradici. Když původní dřevěné řeznické krámky stojící na náměstí přestaly ve 14. století z hygienických důvodů dostačovat, tak se z rozhodnutí Karla IV. přesunuly stranou náměstí do Krajinské ulice. A právě v této ulici stojí od poloviny 16. století i dnešní budova masných krámů. Byla to taková zastřešená tržnice. Budova má bazilikový půdorys - prostřední vysoký prostor sloužil pro nakupující, postranní nižší haly byly věnovány jednotlivým odděleným řeznickým obchůdkům. Dnes prostory tehdejších krámků po stranách vysoké haly slouží jako místo pro posezení hostů restaurace.

Usedáme k velkému stolu a hned objednáváme to, kvůli čemu jsme přišli - Budějovický Budvar Kroužek. Od známého Budweiser Budvar Original se liší jednou věcí, která mu dala jméno i unikátní charakter - jsou v něm přidané kvasnice. Kroužek je klasický světlý ležák, do kterého se před stočením přidá určité množství živých kvasnic, kterým se říká kroužky. Přídavek “kroužků” dodá do hotového piva nový podíl extraktu a v sudech tak dojde k dalšímu stupni dokvašování. Výsledkem je trochu odlišná a unikátní chuť a díky obsahu živé kultury kvasic i “vylepšená” biologická hodnota. Pivo má vyšší plnost, více vitamínu B a dalších zdravých látek, působí svěže, čerstvě a chutná výborně.

Budvar Kroužek můžete ochutnat i v jiných vybraných hospodách, ale pouze v Masných krámech je čepovaný z tanku. Na čepu tady ale mají i další piva z portfolia Budvaru. Aby také ne, když provozovatelem restaurace je sám pivovar. Masné krámy jsou takovou českou gastronomickou stálicí s výtečným budějickým pivem. Můžeme za to být rádi, protože osud této budovy byl kdysi nahnutý…

Když na konci 19. století vznikla zcela nová jatka na budějovickém Pražském předměstí, začala budova masných krámů v Krajinské ulici postupně ztrácet význam a začala chátrat. V roce 1945 to došlo tak daleko, že se uvažovalo o demolici. K tomu ale naštěstí nedošlo a o pár let později, v roce 1953 byla budova přestavěna a stala se z ní nynější restaurace Masné krámy.

Bludný kámen

Příjemně nasyceni kroužkovým ležákem opouštíme budějovický legendární hostinec a míříme k další pivní zastávce naší trasy. Cestu si prodlužujeme přes náměstí, kde nás zajímá jeden pozoruhodný kámen.

Po chvíli obcházení Samsonovy kašny uprostřed náměstí a bedlivém sledování dlažby, jako bychom hledali houby, nalézáme bludný kámen. Působí docela nenápadně, je zasazen v dlažbě a má na sobě vyrytý křížek. Bludný kámen je opředen tajemstvím a váže se k němu řada pověstí. Mezi lidmi koluje plno verzí mýtu o tom, že kdo kámen překročí, už nenajde cestu domů. Podle některých je potřeba překročit kámen nevědomky po setmění, podle jiných po 21. hodině nebo dokonce po půlnoci. Jiné pověsti praví, že kdo se na kameni třikrát otočí kolem dokola, bude bezradně bloudit ulicemi města, a jsou i povídačky tom, že to ”funguje” jedině po třech pivech…

Na místě bludného kamene prý kdysi stával popravčí špalek či snad šibenice, kde se konala řada veřejných poprav. Osudná událost, která se později rozvinula v povídačky, které přerostly v pověsti o bludném kameni, se odehrála někdy v druhé polovině 15. století. Tehdy mělo být popraveno 10 mladíků podezřelých z vraždy rychtáře. Žádný z mladíků nechtěl doznat vinu ani udat viníka, a proto byli popraveni všichni. Snad to byl právě pamětní kámen připomínající tutu událost, který dal vzniknout vyprávění o bludném kameni.

Bylo teprve odpoledne, ještě jsme neměli za sebou ani tři piva, a proto nám bloudění ulicemi nehrozilo. Naše další kroky směřovaly s jistotou do baru Singer Pub.

Singer Pub s minipivovarem Beeranek

V České ulici hned vedle náměstí, najdete od roku 1996 bar Singer Pub. Podnik sám o sobě říká, že nabízí největší výběr točených piv v Budějovicích, pódium pro hudební produkce a také kuřácký dvorek. Rozhodně tedy nečekejte rodinnou restauraci, ale “undergroundový” bar se vším všudy.
Od roku 2014 funguje přímo v baru minipivovar Beeranek. Pivovarskou technologii spatříte hned po vstupu - nerezové varny jsou umístěné vedle barového pultu.

Pokračujeme na vlně světlých piv plzeňského typu a dáváme si místní 11° ležák Beeranek. Nad půllitrem nefiltrovaného piva debatujeme nad vším možným a prohlížíme zdejší neotřelou “beránkovskou” výzdobu. Rychle nás ale dohání hlad a chuť na něco k snědku a tak opouštíme potemnělý a při odpoledni liduprázdný bar a vyrážíme zase zpět do Krajinské ulice, tentokrát do čísla 27.

Krajinská 27

Třetí pivní zastávka dne. V ulici Krajinská 27 se od roku 2014 nachází stejnojmenný restaurační minipivovar. Hned ve vstupní chodbě zaujme pohled na otevřenou spilku. Na čepu tady bývá 5 místních piv.

Ke snědku svorně volíme hovězí hamburger z květové špičky. Velmi dobrý. To se bohužel nedá řict o pivech, která jsme tady dnes ochutnali. Hned na začátek nemohla chybět ochutnávka ležáku. Krajinská 11° však naše chuťové buňky nepřesvědčila a docela zklamala. Abych přechutnal i něco “z jiného soudku”, zkusil jsem 14° svrchně kvašenou Krajinskou raketu. Ani tato IPA mě neokouzlila a je to škoda. Restaurační minipivovar v Krajinské ulici je jinak velmi pěkným místem. Snad jsme s tím pivem dnes měli jenom smůlu…

Restaurace a pivovar Solnice

Na závěr jsme si nechali pivovar nejnovější. Míříme na Piaristické náměstí do restaurace Solnice. Už samotná budova je velmi zajímavá - historická gotická stavba z roku 1531, která původně sloužila jako sýpka. Dodnes si zachovala unikátní krov a charakteristický štít, jehož tvar vstoupil ve stylizované podobě do originálních pivních podtácků pivovaru. Budova Solnice byla nedávno zrekonstruovaná a restaurace otevřela na jaře 2019.

Samotný pivovar Solnice nenajdete přímo v restauraci, ale dalo by se říci “o dům dál”, v sousední Hroznové ulici. Zajímavostí je, že budovu pivovaru a restaurace spojuje unikátní pivovod, vedoucí hotové pivo podzemním potrubím přes Piaristické náměstí.

Po vstupu do restaurace na první pohled zaujmou velké tanky a zajímavý interiér kombinující gotické prvky prastaré budovy s novými doplňky, pěknými dřevěnými stoly a moderním výčepem. Místních piv je v nabídce hned několik. Zůstáváme věrni klasice a volíme trojici světlých spodně kvašených piv 10°, 11° a 12°. Piva byla dobrá, snad jen vlivem čepování trochu moc přesycená.

Zde naše pivní cesta končí. Za doprovodu deště opouštíme restauraci a spěcháme na autobus. Cestou máme čas na zhodnocení pivního odpoledne. Za sebe, a určitě alespoň za některé další z naší budějické degustační skupiny, mohu říci, že nejlepší pivní zážitek si nakonec odnáším z Masných krámů. Holt to “naše” pivo je zkrátka výborné a i přes nepochybnou rozmanitost nabídky minipivovarů ho hned tak nějaký nepřekoná…

Rubrika:

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl)

Tags:

historické objekty

hospody

pivo

Chmel: Žatec – chmelařské centrum pro každého (2. díl)

Jenda Mikšík — Fri, 17 Aug 2012 08:10:10 +0000

Město Žatec je centrem českého chmelařství. Dlouholetá tradice pěstování světově uznávaného žateckého chmele se podepsala na vzhledu města. V unikátních bývalých chmelařských budovách v centru Žatce byl zbudován Chrám chmele a piva - naučně zábavný komplex opírající se o místní chmelařskou historii i současnost. A tak se z města Žatce stalo atraktivní kulturní město pro každého.

Tento článek volně navazuje na první díl. Aby Vám neunikly žádné souvislosti, doporučuji začít článkem Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl).

Žatec – centrum českého chmelařství

Město Žatec je již dlouhou dobu považováno za centrum českého chmelařství. Už ve 12. století byl Žatec, který se později stal i královským městem, významným střediskem obchodu. Kdy se Žatec stal významným centrem chmelařství, není přesně známo. První zmínky o pěstování chmele na Žatecku pochází až z 2. poloviny 13. století a dokumenty výslovně zmiňující žatecký chmel se objevují asi o sto let později.

Chmelařství se rozvíjelo a díky vhodným klimatickým podmínkám pro pěstování chmele se postupně soustředilo zejména do okolí Žatce. A právě Žatecko je největší a nejvýznamnější chmelařskou oblastí dodnes. Dlouholetá tradice pěstování chmele v okolí Žatce měla významný vliv nejen na místní krajinu, ale i na vzhled měst, a také na zdejší kulturu a lidi samotné.

Město plné komínů

Období 19. a počátku 20. století nazývané zlatý věk českého chmelařství, změnilo podobu Žatce snad nejvíce. Ve městě vznikaly nejrůznější stavby určené ke zpracování či skladování chmele. Siluetu města tak začaly měnit nově vznikající vysoké komíny od sirných komor, byly budovány sušárny, balírny a sklady chmele. Tyto nové chmelařské budovy vznikaly zejména na takzvaném Pražském předměstí, v centru města, kousek od žateckého náměstí. Vzniknul tak unikátní komplex průmyslových staveb, propojených náměstíčky a ulicemi.

Postupem času však tyto významné stavby přestávaly být používány a začaly chátrat. Celý komplex se v roce 2003 dočkal prohlášení za památkovou zónu. Dalšímu chátrání nevyužitých staveb zabránil nový projekt Chrám chmele a piva, který v roce 2011 vnesl do chmelařského centra nový život.

Říkanky o chmelu

Chmel pro svou dlouhou tradici pěstování a význam v životě zdejšího obyvatelstva vstoupil také do řady uměleckých děl a promítnul se i do lidové tvořivosti. Není tak divu, že vznikala různá lidová rčení, básničky a pořekadla oslavující právě chmel. Některá rčení dokonce považují chmel za látku, která v pivu způsobuje opilost.
Mozek se mu chmelem zahřál. Kroutí se jak chmel na tyčce. Je futrovaný chmelem. Řemeslo mu chmelem zarostlo.

Chrám chmele a piva

Chrám chmele a piva je novou dominantou Žatce. Jde o naučně zábavný komplex sídlící ve zrenovovaných chmelařských budovách. Projekt Chrám chmele a piva tak vytvořil ze žateckého Pražského předměstí příjemné a turisticky atraktivní místo, které by při výletech po zemi české nemělo uniknout ani vám.

Výtah 4D a labyrint

Chrám není lákadlem jen pro pivní odborníky či pivaře, ba možná i naopak. Zábavu i poučení zde najde snad každý včetně dětí. Největším poutačem chrámu je zbrusu nový Chmelový maják. Je to 42 metrů vysoká moderní věž, která má na svém vrcholu jakési sloupy připomínající chmelnicové konstrukce a navíc osvětlení, kterým může věž plnohodnotně plnit funkci majáku a vysílat nejrůznější světelné signály do okolí.
Chmelový maják je ale ještě zajímavější uvnitř, ve věži je totiž skryt speciální 3D výtah. Při vstupu do zdánlivě obyčejného výtahu obdržíte speciální 3D brýle a cestou vzhůru zhlédnete některý z 3D filmů - i když by možná bylo na místě říkat tomu 4D! Nejen, že na podlaze výtahu pozorujete trojrozměrný film, zároveň s vámi výtah pohybuje nahoru i dolů. Díky jízdě ve výtahu je zážitek z filmového letu ve vesmíru či přeletu nad Žatcem ještě intenzivnější. Po několika minutách výtah zastaví na horní vyhlídkové stanici a z virtuálního 4D světa se ocitnete zpět v reálném světě 40 metrů nad Žatcem.

Prohlídka Chrámu chmele a piva může pokračovat labyrintem z chmelových žoků. Cesta skrz toto bludiště je plná nečekaných překvapení a zajímavostí, a pokud máte alespoň trochu hravou náladu, určitě ho navštivte.

Pivní zastávka u Orloje

Raritou a světovým unikátem je zdejší chmelový orloj. Tak jako třeba ten Staroměstský z Prahy, umí i tento žatecký orloj odbíjet hodiny a navíc ve svém výtvarném ztvárnění nabízí i svůj originální pivně-chmelařský příběh…

Posílení po náročné prohlídce labyrintu najdete v Restauraci a minipivovaru U Orloje. Nebyl by to přeci správný Chrám chmele a piva, kdyby zde neměli svůj vlastní pivovar. Rozhodně je o co stát. Zdejší piva, jako Žatecký samec 11°, Chemlový ležák 12°, Chmelová královna 13° či Chrámové tmavé 12° jsou velmi dobrá a poctivě vařená, použití prvotřídního žateckého poloraného červeňáku nezapřou. A také zdejší kuchyně je chutná a za dobrou cenu.

Pro odborníky je tu muzeum

Součástí Chrámu chmele a piva je také Chmelařské muzeum. To v Žatci sídlí již delší dobu, avšak v posledních letech bylo rozšířeno a modernizováno. Dnes jde o největší muzeum svého druhu na světě, nacházející se v budově, ve které se do roku 1995 balil a skladoval chmel. Na několika podlažích nabízí muzeum návštěvníkům široký a hloubkový pohled do historie i současnosti českého chmelařství.

Tím ale výčet atrakcí Chrámu chmele a piva ještě nekončí. Další součástí je také nově zrekonstruovaná renesanční sladovna nebo pěkně upravené klášterní zahrady.

Říkanky o chmelu

Řada lidových říkanek se zaměřuje spíše na oslavu piva, než samotného chmele. Následující básnička však vyzdvihuje podstatnou roli českého chmele při výrobě dobrého piva.
„Všichni sládci světa, slyšte radu: pivo skvělé z českého jen sladu. Pivo máš vždy jistě skvělé, z českého když vaříš chmele. Chmelíček, toť dárek z nebe, z rajských sadů vzácný květ, bez něho by musil člověk zapomenout rozprávět.“

Další pivovarská básnička oslavuje nejen chmel, ale také český slad:
„Slad a chmel – božský tmel. Sláva sladu, sláva chmeli, kéž bychom je stále měli. Dobré pivo, hezké děvče, to jsou dary země české.“

Na procházce po Žatci

Samotný Žatec také stojí za návštěvu. V centu města se nachází velké náměstí, jehož dominantou je radnice s věží. Na radniční věž je možné se dostat a prohlédnout si tak centrum Žatce zase z trochu jiného místa než z Chmelového majáku.

Chloubou Žatce a místní raritou je údajně nejmenší chmelnice na světě. Ta stojí přímo na náměstí naproti radnici. Se svými šesti sloupy a plochou menší, než pozemek sousedního domu, by se mohlo zdát, že jde skutečně o nejmenší chmelnici světa. Ovšem při prohlídce chmelařského muzea jsem si na dvoře všimnul ještě menší, ukázkové chmelničky. Ta se ale asi nepočítá. Přeci jen, ta údajná nejmenší chmelnice světa je přímo v centru města, a tak je na očích všech návštěvníků. A že se jich sem občas sjede obrovské množství. Je tomu tak například při tradiční a proslulé dočesné - slavnosti dokončení chmelové sklizně.

Dočesná

Dočesná byla původně středověkou oslavou a byla spojována se žateckým vinařským cechem. Zajímavostí totiž je, že ještě v 16. století se na Žatecku pěstovala réva vinná na stejné rozloze jako chmel. A tak vinaři spolu s vinobraním každoročně na oslavu dočesání posledního chmelového štoku pořádali také dočesnou.
Tato původně středověká tradice však postupem času zanikla, až začátkem 20. století došlo opět k jejímu obnovení. V poněkud upravené podobě se dočesná dochovala až dodnes a každoročně na konci léta láká tisíce návštěvníků na pivo, jídlo a zábavu.

Dvoudílný článek o českém chmelařství je u konce. Doufám, že se vám exkurze do historie pěstování tradiční a věhlasné české rostliny líbila. Snad Vás také zaujalo vyprávění o Chrámu chmele a piva, jehož návštěvu (a návštěvu Žatce vůbec) mohu vřele doporučit. Nakonec se nezapomeňte podělit o své chmelařské, pivní či žatecké zážitky v komentářích pod článkem.

Literatura:
Pro zájemce o hlubší poznání českého chmelařství mohu doporučit následující knihy, ze kterých jsem současně čerpal některé informace pro tento článek.
BASAŘOVÁ, Gabriela, a kolektiv. České pivo. ISBN 978-80-87109-25-0.
JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. Volvox Globator. 1988. ISBN 80-85769-37-9.
VENT, Luboš. Zelené zlato. VÚPS, 2002, ISBN 80-86576-03-5.
ŠURÁŇ, Jan. Degustace piva - VI. díl: Kategorie piva. Pivo, Bier & Ale. 2011, roč. 1, č. 6.

Rubrika:

Na jiné téma

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl)

Tags:

Soutěž 100 jarních piv

Zdeněk Mikšík — Mon, 21 Mar 2011 12:27:06 +0000

Tuto poněkud netradiční soutěž už pravidelně pořádá Pivovarský klub v pražském Karlíně. Jak už název napovídá, účastníci soutěže musí za období jara vypít 100 piv. To by nebyl až tak velký problém, mnozí pravidelní návštěvníci hospod jich za tři měsíce vypijí mnohem více, ale účastníci soutěže musí vypít každé pivo jiné.

V prvním ročníku v roce 2007 nebylo žádné omezení, účastníkům stačilo vypít 100 různých piv. Druhý ročník byl omezen jen na česká piva a rok na to na české ležáky a speciály. V roce 2010 se pila česká světlá piva. A tento rok je to ještě mnohem těžší.

100 jarních českých polotmavých a tmavých piv

Této soutěže jsem se zatím nikdy neúčastnil, ale tentokrát se o to také pokusím. Nevím, zda se mi to vůbec podaří, protože sehnat takové množství polotmavých a tmavých piv bude velký problém. V každém případě si rozšířím obzor v pivní rozmanitosti, kterou české pivovarnictví nabízí. Myslím, že už je pryč doba, kdy se ve všech hospodách točily jen dvě nebo tři značky piva. Vzniká mnoho nových malých pivovarů a v nich velmi zajímavá piva, tak proč je neochutnat.

21. března 2011
Již několik dní jsem procházel různé obchody a sháněl černá piva. Žádná sláva to nebyla, ale něco jsem ulovil. Jak přibývaly lahve připravené ke konzumaci, nemohl jsem se dočkat, až budu moct začít. Dnes už můžu, tak do toho.
První jarní a zároveň první soutěžní den jsem zahájil přímo v Pivovarském klubu, tam kde soutěž vznikla. Černé tady bylo pouze jedno a tak jsem za krásného slunného počasí vyrazil ještě do dalších hospod. Během krátké procházky jsem navštívil Novoměstský pivovar a Pivovarský dům. Všude jsem dal po jednom tmavém. Začátek byl úspěšný, ale tak lehké už to asi dále nebude.

Pivovar Havlíčkův Brod - Rebel tmavý ležák
Novoměstský pivovar - Novoměstský kvasnicový ležák tmavý
Pivovarský Dům - Tmavý nefiltrovaný Štěpán

Dále zapíšu už svou domácí zásobičku, kterou budu postupně konzumovat.

Bernard - Jantarový ležák
Bernard – Černý ležák
Bernard – S čistou hlavou švestka
Master – Polotmavý ležák 13°
Master – Tmavý 18°
Primátor – Stout
Staropramen – Černý ležák
Samson – Černý
Svijany – Svijanská Kněžna 13°
Krušovice – Černé
Budvar – Tmavý ležák
Kozel – Černý
Bohemia Regent – Tmavý ležák
Platan – Protivínský granát, polotmavý ležák

22. března
Dnes jsem se zúčastnil pravidelného Klubového setkání v Pivovarském klubu. Své portfolio nám zde představili zástupci Pivovaru Poutník v Pelhřimově. S pohledu soutěže je škoda, že v Pelhřimově nevaří žádné černé, ale jejich dvanáctka byla výborná. Přesto se mi podařilo získat další tři stupínky ke stovce.

Pivovar Nymburk – Postřižinské pivo – tmavý ležák
Primátor – English Ale Pale – svrchně kvašený polotmavý ležák anglického typu
Lobkowicz Vysoký Chlumec – Démon – polotmavý ležák

29.března
Po několika pracovních dnech jsem využil chvíle volna a krásné počasí a vydal se za dalšími úlovky. První cesta vedla na pražské Jižní město, kde se mezi paneláky skrývá restaurační Jihoměstský pivovar. Pravděpodobně v bývalé kotelně se nachází zajímavý sál s mnoha místy u dřevěných stolů. V potemnělé atmosféře jsem si sednul kousek od kotlů na vaření piva a ochutnal místí produkty. Byl jsem příjemně překvapen, protože tu měli hned 4 vhodné kanditáty do soutěže.

Jihoměstý pivavar – Jihoměšťan 11° – polotmavý ležák
Jihoměstský pivovar – Tmavá 14°
Jihoměstský pivovar – Bock 16°
Jihoměstský pivovar – Salvator Doppel Bock 19°

Tento úspěšný lov jsem zakončil v Pivovarském klubu, kde se mi podařilo přidat ještě dva kousky.

Pivavar Strakonice – Dudák – Tmavý ležák
Pivovar Broumov – Olivětínský opat – Tmavý pepřový speciál

30.března
Dnes jsem se při nutné cestě do tété části Prahy zastavil na Strahově a ochutnal co sládek v Kláštením pivovaru uvařil. K méme příjemnému překvapení jsem zjistil, že tady až na vyjímky vaří jen tmavá a polotmavá piva.

Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert jantarový
Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert tmavý
Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert Masopustní
Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert IPA

11. dubna
Tak jsem se na několik dní odmlčel se psaním, ale nelenil jsem a přidal další bodíky a posunul se dále ke stovce. Nejdřív mě překvapil kolega, který mi někde koupil láhev Bakaláře.
V zápětí jsem vyrazil do Pivovarského klubu, kde jsme měli s Moskytem pravidelné setkání nad sklenicí piva. Na čepu tu měli dvě piva, vhodná do soutěže. Aby toho nebylo tak málo, přidal jsem ještě dvě lahvové a samozřejmě ochutnal Křižíkovu 17°, která sice do soutěže nepatří, ale nemohl jsem si ji nechat ujít.

Císařský pivovar Rakovník - Bakalář 555, Double Bock
Pivovar Rychnov nad Kněžnou – Habrovák 15°, jantarový speciál
Pivovar Žatec – Žatec prémium tmavé
Pivovar Vratislavice – Konrád ESO, polotmavý ležák
Pivovar Rohozec – Skalák, tmavé speciální pivo 13°

13. dubna
Počasí nebylo moc příjemné, tak jsem přímo z práce zamířil do restaurace Zlý časy. Tady mají na pípě 24 piv, tak snad tmavého něco ochutnám. Nakonec jsem v příjemné atmosféře ochutnal 6 vzorečků a do připraveného baťohu v sousedním Pivkupectví naskládal několik lahví.

Městský Podorlický pivovar – Rychnovský kaštan, polotmavý ležák
Pivovar Rambousek – Rambousek kaštanomedový, polotmavý speciál
Třebonický rukodělný pivovar – Geronimo, polotmavý rýžový speciál
Minipivovar Labuť Litoměřice – Polotmavý ležák
Malostránský pivovar Velké Meziříčí - Harach tmavý ležák
Pivovarský dvůr Chýně – Nuselská bledá tvář, IPA
Chodovar – Zámecké černé
Tambor – královédvorský tmavý speciál
Pivovar Chotěboř – černé prémium
Pivovar Chotěboř – karamelový speciál
Ferdinand – 7 kulí, polotmavý speciál
Pivovar Pernštejn – Tmavý ležák
Staňkův Rukodělný Pivovar Třebonice – Divá Bára, tmavý speciál
Pivovar Nová Paka – Novopacké pivo, tmavý speciál

14. dubna
Dnes začala výstava Lodě na vodě a tak jsem také zašel prohlédnout si nová plavidla. A když už jsem byl v centru Prahy, namířil jsem do světoznámého pivovaru U Fleků. Naposledy jsem zde byl někdy v 80. letech minulého století. Tehdy pivo stálo asi 4 koruny a nějaké haléře navrch. Každé pivo se platilo zvlášť a když host nezaplatil 5 korun, další už nedostal. Vsupoval jsem tedy s jistou obavou, ale personál byl ochotný, nebyl žádný problém a pivo bylo dobré. Jen ta cena není pro našince, 59 korun za 0,4 l je dosela dost. Asi sem zase dalších 30 let nepůjdu, bodík ale mám, padesátý.

Pivovar a restaurace U Fleků –Flekovský ležák 13°

15. dubna
O víkendu jsme měli cestu na Moravu. První zastávku byla ve Veverské Bítýšce v kulturní technické památce Jarošův Mlýn. O tom se ještě zmíním v samostatném článku, ale důležité je, že tady nabízejí pivo ze Sentického pivovaru. Zakoupi jsem celé portfólio, i když jen jedno se do soutěže hodí.
Ve firemní prodejně pivovaru Černá hora ve Slavkově u Brna jsem doplnil zásobu o jejich piva.
Víkendový lov jsem zakončil v prodejně potravin, kde jsem našel několik celkem běžných piv, ale zatím mi ve zbírce chyběly.

Pivovar Černá hora – Black Hill, spesiální řezané pivo ochucené
Pivovar Černá hora – Forman polotmavý, nealkoholické
Pivovar Černá hora – Granát, tmavý ležák
Pivovar Černá hora – Kern, polotmavé výčepní
Pivovar Pardubice - Pardubický Porter, 19° originální tmavé pivo
Staropramen – Granát, ležák polotmavý
Radegast – polotmavé nealkoholické
Pivo Kvasar – Sentický Kvasar medové pivo
Bernard – S čístou hlavou, jantar
Primátor – Double 24%

20. dubna
Jako asistent fotografa jsem měl možnost strávit den v centru chmelařství v Žatci. Pan fotograf potřeboval pořídit obrázky chmelnic, chmelařství a pivovarnictví. Ideální možnost jak získat další bodíky.

Chrám Chmele a Piva, tak jsem jmenuje projekt, který přináší poučení i zábavu pro všechny věkové kategorie, pivní znalce, konzumenty piva i abstinenty. Jako první jsem navštívili Chmelařské muzeum, které se nachází v budově bývalého skladu a balírny chmele. Na největší výstavní polše svého druhu na světě se dozvíte vše o historii chmelařství od středověku až po součastnost.

V polední pauze jsem pochopitelně museli navštívit restaurační minipivovar U orloje. Celkem chutně jsem poobědvali a okusili dvě piva z místní produkce. Jedno bylo tmavé, tak další bod je doma.

Chmelový orloj, který se naschází v těsném sousedství restaurace je další světový unikát. Představuje alegorii života konzumenta piva. Kdo pije střídmě, dostane se do pivního ráje, kdo pije moc přijde do pivního pekla. Na orloji jsem si prohlédli nezvyklé představení, které se odehrává každou hodinu a vyrazili na Chmelvý maják.
Věž vysoká asi 40 metrů je dominantou celého chmelařského areálu. Na vrchol se dá vystoupit po chodišti, nebo vyjet výtahem. Ale není to obyčejný výtah, po cestě vám bude promítnuta 3D projekce, která bude simulovat nejen průlet nad městem Žatec.

V místní pivovaru jsem zakoupil několik lahví piva a pak už následovalo focení na chmelnici. Tam už se žádné pivo netočilo, ale krásné jarní počasí mělo své kouzlo a já byl rád, že si toho můžu užít.

Restaurant a pivovar U orloje – Chrámovíé tmavé
Pivovar Žatec – Strong, speciální pivo polotmavé
Pivovar Žatec – Xantho, speciální pivo polotmavé
Pivovar Protivín – Merlin černý

21. dubna
Je to právě měsíc od začátku soutěže a v tuto chvíli mám zatím zdoláno 65 piv. Není to málo, ale do cíle soutěže je ještě daleko. S přibývajícími čárkami ubývá piv, která jsem ještě neměl a která jsou pro mě dostupná. Poslední 20 či 10 bodíků bude asi nejtěžších.

Nechal jsem se přemluvit, že zajdeme něco ochutnat do Zlých časů. Přesto, že tady mají 24 píp a z nich tečou piva malých pivovarů, zjistil jsem, že těch co jsem ještě neměl, je málo. Přesto se něco nového našlo.

Třebonický rukodělný pivovar – Eržika, tmavý speciál
Pardubický pivovar – Granát, tmavý speciál
Minipivovar Labuť Litoměřice – Tmavý ležák

26. dubna
Dnes jsem zamířil do restaurace Pivovarský klub, vyhlašovatele soutěže, na pravidelný Klubový večer. Na programu bylo setkání s pivovarskou osobností paní Ing. Gabrielou Basařovou. Tato dáma jako jedna z prvních, ne-li vůbec první, vstoupila významným způsobem do kdysi výhradně mužského světa. Pracovala nejen v Plzeňském Prazdroji, ale od roku 1982 působila především jako profesorka na VŠCHT, kde odchovala velké množství významných pivovarníků současnosti. V příjemné atmosféře jsem získal i nějaké body do soutěže.

Městský pivovar v Poličce – Eliška 13°, tmavý speciál
Broumov Olivětínský Opat – švestkový speciál
Pivovar Herold – Granát, polotmavý speciál

2. května
Pravidelná porada členů Moskyta v Pivovarském klubu byla vhodná k získání dalších piv. Při tom, jak jsme plánovali další badatelské akce, jsem ochutnal několik lahváčů.

Císařský pivovar Rakovník – Bakalář, tmavý ležák
Broumov Olivětínský Opat – Tmavý speciál 13°
Želivský klášterní pivovar – Magni, Klášterní borůvkové pivo
Měšťanský pivovar Strakonice – Klostermann, polotmavý ležák
Herold Březnice - Black, tmavý speciál

16. května
V květnu bývá každoročně v pražských Letňanech Český pivní festival. Na této akci je možné podle organizátora ochutnat více než 70 značek českého piva. Těšil jsem se, že se mi podaří získat nějaké bodíky a hned první volné odpoledne vyrazil. Ale zase tak velká sláva to nebyla. Prošel jsem všechny stany a ochutnal jen pět soutěžních vzorečků. Víc tmavých a polotmavých piv, které ještě nemám, tady nebylo. Budu muset přijít ještě jednou, protože ve stanu Pivní rozmanitosti se piva točí. Snad bude příště i něco jiného.

Kocour Varnsdorf – tmavý ležák
Litovel – tmavý ležák
Císařský pivovar Rakovník – Bakalář, polotmavý ležák 11°
Primátor – polotmavý ležák 13°
Janáček – Kounic, polotmavý ležák

23. května
Dnešní druhou návštěvu Českého pivního festivalu jsem pro jistotu začal v Pivovarském Klubu. Čepovali tady jedno černé, tak jsem zašel. Co kdyby v Letňanech nic nebylo.

Minipivovar Valášek, Vsetín – tmavý ležák

Na výstavišti jsem hned zamířil do stanu Pivní rozmanitosti, jinam to nemá smysl. U vchodu jsem zjistil, že nadarmo jsem sem nešel. Mají tři piva, která jsem ještě nechutnal. Tak s chutí do toho, i když u některých vzorečků to byla spíše oběť, než chuťový zážitek. Kdybych nepotřeboval každý bod, asi bych některé vynechal.

Holba – Šerák polotmavý
Starokladenský pivovar – Kapučíno
Broumov Olivětínský Opat – Čokoláda

25. května
Dnes jsem udělal ještě jeden pokus na získání nějakých bodíků na výstavišti v Letňanech, kde probíhá Český pivní festival. Zamířil jsem přímo ke stanu Pivní rozmanitosti a v nabízeném sortimentu pátral po něčem českém, tmavém, co ještě nemám. Jedno takové pivo se tu našlo, tak hurá. Nastal, ale další problém, kde sehnat 1 tolar za zaplacení. Všechna piva i jídlo se tady platí pivními tolary, které si nejdříve musíte vyměnit. Minimální počet, kolik si jich můžete koupit je 5. Jeden prostě nekopíte. A já jich víc než jeden nechtěl, žádná další piva vhodná do soutěže tu nejsou a nemám zrovna moc času, abych tady vysedával. Ke všemu ještě sám. Po několik marných pokusech u obsluhy, jsem zamířil ke stolu, kde sedělo několik pivařů. Od nich se mi podařilo jeden tolar získat a ochutnat další pivo na cestě ke stovce.

Chýně - Dvorní ležák, polotmavý

26. května
S přibývajícími bodíky je čím dál tím těžší najít nějaké vhodné tmavé nebo polotmavé pivo. Začínám spíše paběrkovat a přemýšlím kam vyrazit. Když jsem hned na začátku soutěže byl v Pivovarském domě, zapomněl jsem na jednu místní specialitu. Musím tam tedy ještě jednou.

Pivovarský dům – Kávové

27. května
Při cestě z práce jsem zamířil do pro mne zatím neznámé restaurace Kulový blesk. Uprostřed domovních bloků, na nejrušnější pražské ulici, se skrývá zajímavá hospoda zapojená do Aliance P.I.V. Točí tady asi na 10 pípách piva od malých a středních pivovarů, které se neustále mění. V této nabídce se mi podařilo najít dva kousky, které ještě nemám.

U Rybiček – Speciál ALE
Matuška – IPA Raptor

31. května
Do Kulového blesku jsem zašel ještě jednou, ale tentokrát jsem ochutnal už jen jedno.

Vyškov – Jubiler 16 °

A protože se mi jen jeden úlovek zdál málo, pokračoval jsem do dalších hospod. Nejdřív do známého restauračního pivovaru U Medvídků. Turisté ještě nedorazili a tak jsem v téměř prázdném sále hned vedle varny ochutnal místní polotmavé pivo.

U Medvídků – Old Gott barique

No a nakonec jsem zavítal do „domovské“ restaurace Pivovarský klub, kde celá tato soutěž vznikla, abych zakončil dnešní putování. Byl jsem příjemně potěšen, protože na čepu byla dvě černá piva. Tím jsem se přehoupnul do poslední desítky a doufám, že se mi podaří dorazit až do cíle. Ještě několik takových úspěšných dnů a bude to hotovo, ale je to stále těžší a těžší.

Valašský pivovar v Kozlovicích – Kozlovjan, polotmavý nakouřený speciál
Kout na Šumavě – Koutská 14°, tmavý speciál

3. června
Krásný téměř letní den lákal k výletu, naplánoval jsem tedy cestu za poznáním na hrad Křivoklát. Na téměř liduprázdném hradě jsme si užili prohlídku, podívali se po okolí a pak už nic nebránilo návštěvě pivovaru v Berouně. Po cestě jsme se ještě zastavili v zámku Nižbor, kde je expozice keltské kultury. Mimo dvou dam v pokladě tady nebyl vůbec nikdo a tak jsme si celý zámek i s expozicí prohlédly v naprostém klidu.

Berounský pivovar je ukryt na místě, kde by podobné zařízení nikdo nehledal. Klasický socialistický tovární dvůr, kolem staré haly, šrot, stará auta a vojenská technika. Uprostřed toho všeho je jedna budova, která se těm ostatním už na první pohled nepodobá. Tou budovou je restaurační pivovar Berounský medvěd. Ve stylovém prostředí v mnohém připomínající staré časy, které nezapře svůj industriální původ, točí několik druhů piv. Do soutěže jsem tu získal hned tři bodíky.

Berounský Medvěd – Berounský Medvěd tmavý 13°
Berounský Medvěd – Klepáček, polotmavý speciál 14°
Berounský Medvěd – Grizzly 18°

Potěšen tímto úspěchem jsem namířil naše vozidlo do dalšího restauračního pivovaru. První český restaurační minipivovar Pivovarský dvůr leží nedaleko Prahy a nabízí mnoho různých piv. Momentálně měli v nabídce tři tmavá a polotmavá piva a tak jsem dnešní lov zakončil dalším úspěchem.

Pivovarský Dvůr Chýně – Vídeňská 14°
Pivovarský Dvůr Chýně – Zázvorové pivo polotmavé
Pivovarský Dvůr Chýně – tmavý speciál 14°

8. června
Potřeboval jsem koupit nějaká zajímavá piva jako dárek a tak jsem zamířil do Pivkupectví do pražských Nuslí. Vybral jsem, co jsem potřeboval a pro jistotu ještě prohledal regály. A je to tady, mám 100 jarních piv! V regálu jsem totiž našel několik zajímavých lahví.

Vyškov – Řezák, polotmavý ležák 11°
Nymburk – Něžný Barbar, Postřižinský polotmavý speciál
Vyškov – Havran, tmavý ležák
Matuška Broumy – Černá raketa, IPA

Takže jsem vlastně u konce, za období jara jsem vypil a hlavně sehnal 100 českých tmavých a polotmavých piv. Na začátku soutěže jsem vůbec netušil, zda se mi to vůbec podaří. Nyní už vím, že to jde zvládnout. Ale hlavně jsem se seznámil s mnoha pivovary a pivy, které jsem vůbec neznal, nebo jsem je zatím neochutnal.
Také jsem si v praxi ověřil, že pivní rozmanitost se v našich zemích neustále rozšiřuje. Přibývá lidí, kteří rádi ochutnají něco nového a nejsou v zajetí jen toho svého průmyslového moku. Na trhu jsou piva, která by ještě před několika lety asi nikdo nepil, protože se v ničem nepodobají zajetým českým ležákům. Naštěstí ta doba je dávno pryč a opravdoví pivní znalci rádi sáhnou po téměř exotických pivech. Jindy na podobné zvláštnosti nemají chuť a raději si dají klasický český ležák poctivě uvařený, který bezesporu patří k nejlepším pivům na světě. Ale hlavně, že je z čeho vybírat. Pak si každý může dát, co mu chutná a no co má právě chuť a náladu.
Do konce jara zbývá ještě několik dní, a tak možná ještě nějaké pivo přidám, no musím tento úspěch přece něčím oslavit.

Rubrika:

Na jiné téma

Tags:

hospody

pivo

Krušnohorská salaš Rýžovna

Zdeněk Mikšík — Thu, 06 Mar 2008 12:30:45 +0000

Při lyžování v Krušných horách jsme se náhodou dozvěděli, že snad někde v okolí Božího Daru se nachází salaš Rýžovna. Trochu jsme zapátrali a nakonec jsme ji našli. Vy už pátrat nemusíte a můžete s klidem vyrazit.

Naše cesta autem vedla od Božího Daru směrem na Potůčky. Minuli jsme Božídarské rašeliniště, historický Blatenský příkop a pokračovali dále na západ. Asi po sedmi kilometrech jsme byli u cíle.

Rýžovna

V místech dnešní Rýžovny stávala už kolem roku 1530 hornická osada. Už název napovídá, že se zde asi něco rýžovalo. Nebylo to ale zlato, jak by se možná mohlo zdát, ale ze štěrkových naplavenin se vypíraly krupky cínové rudy. V okolí v průběhu času vzniklo i několik dolů, kde se těžily rudy dalších kovů, cínu, kobaltu a stříbra. V letech 1946 – 1959 se v těchto místech těžil i uran. Rýžovna byla samostatnou obcí se vším co má správná obec mít. V době největšího rozmachu tu stálo asi 70 domů, kostel, hospoda, škola i pivovar a žilo tu asi 800 lidí.

Po druhé světové válce byla větší část obyvatel odsunuta a Rýžovna začala chátrat. Prázdné domy se nepodařilo obsadit novým obyvatelstvem z vnitrozemí a tak byly domy strženy. Zůstalo jen 8 původních staveb rozesetých po okolí. V letech 2005-2006 město Boží Dar s finančním přispěním Evropské unie a Karlovarského kraje vybudovalo na místech bývalé obce nový objekt – sýrárnu salaš Rýžovna. Po rekonstrukci bývalé školy na penzion, která byla provedena nedávno, je to další objekt, který přináší naději na znovuoživení tohoto zapomenutého kraje.

Salaš Rýžovna

Na místě bývalého Lenhartova hostince stojí přímo na křižovatce zbrusu nový stylový objekt – horská salaš Rýžovna. Uvnitř kamenné budovy naleznete restauraci, penzion a výrobnu sýrů. Menší příjemná a útulná restaurace pojme asi 40 hostů. V penzionu je možné se ubytovat ve čtyřech pokojích se společným sociálním zařízením. Provozovatelem celého zařízení je Horský statek Abertamy. Sýry zde vyrábí s kravského mléka a v době dojení ovcí (květen – září) i z mléka ovčího a to v BIO kvalitě. Některé sýry můžete ochutnat přímo v restauraci, buď ve formě sýrových talířů, nebo jako součást dalších pokrmů. Většinu zdejší produkce si můžete koupit v malém obchůdku hned vedle restaurace. V nabídce najdete sýry z kravského mléka: Mauritius, Abertamský balkán, Ricotta, Hornický, Šlikův a několik druhů 100% ovčích sýrů. Mezi ně patří i polotvrdý sýr Arnika, který zraje až několik měsíců a lze ho zakoupit v průběhu celého roku.
Na letošní sezonu zde chystají i výrobu jogurtů a kozích sýrů. V létě zde grilují maso vlastní produkce také v kvalitě BIO. Pochutnat si můžete třeba na jehněčích špízech nebo šašliku.

Naučná stezka

Když jsme přijeli do těchto míst, cítili jsme se zde jako na konci světa. Bylo to možná způsobeno i únorovým, na tuto dobu něpříliš typickým zimním počasím. Na okolních loukách a pastvinách se povalovaly jen malé zbytky sněhu a na obloze visely husté šedé mraky. Za krásného letního dne zde bude jistě docela jiná atmosféra, ale určitě si tento kout Krušných hor uchová své tajemné kouzlo.

K procházkám a výletům - kraj jako stvořený. V blízkém i trochu vzdálenějším okolí naleznete i několik naučných stezek. Přímo kolem Rýžovny, je tu i jedna ze zastávek, prochází naučná stezka Blatenský příkop. Tato 12 km dlouhá stezka kopíruje historickou technickou památku – vodní kanál. Byl budován od roku 1540 a jeho korytem se přiváděla voda do důlních děl v okolí Horní Blatné. V roce 1980, kdy byl vyhlášen technickou památkou, byl zarostlý a zanesený. Svůj dnešní vzhled získal mezi lety 1995 – 2001, kdy proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Nyní na jeho březích můžete při procházce pozorovat pozvolna tekoucí průzračnou vodu ve dřevem vyztuženém korytě.

Další naučná stezka, která stojí za návštěvu, je NS Božídarské rašeliniště nebo NS Horní Blatná - Vlčí jámy.

A ještě jedno malé upozornění. Možná to bylo způsobeno roční dobou, ale v při naší návštěvě (únor 2008) měla restaurace v salaši otevřeno jen do 18 hodin, přičemž kuchyně fungovala ještě o hodinu méně. Nevybaveni touto důležitou informací, jsme museli podniknout hned dvě cesty, abychom mohli ochutnat místní speciality.

Rubrika:

Tags:

Restaurant Zlaté slunce

Leoš Drahota — Tue, 30 Mar 2004 15:24:36 +0000

Kolínsko

Tato hospoda stojí jen několik kilometrů západně od Kolína, při silnici, která dříve jako hlavní dopravní tepna spojovala Prahu s Brnem. I když význam silnice s výstavbou dálnice poklesl, o hladové hosty není u Zlatého slunce nouze. Restaurace se nachází v budově jakési bývalé zemědělské usedlosti, jejíž dvůr je dnes využíván k parkování. Vešlo se sem ale i dětské hřiště a v teplých dnech příjemná venkovní zahrádka.

Prostorný interiér hospody je stylizován v prvorepublikovém retro stylu a vybaven množstvím téměř muzejních dobových rekvizit. Při naší návštěvě nám proto ani nevadilo trošku delší čekání na jídlo, neboť jsme si při něm mohli dobře prohlédnout možná až příliš rozmanitou výzdobu čisté a útulné restaurace. Navíc jsme byli vzápětí odměněni opravdu výborným jídlem, které nám bylo servírováno na velkých talířích ve velmi uspokojivém množství.

Značně vytížená dvoučlenná obsluha by se sice mohla na hosty trochu více usmívat a alespoň minimálně s nimi komunikovat, jinak jsem ale nenašel nic, co by se jí dalo vytknout. Po konzumaci jednoho litru piva jsem byl nucen před odchodem otestovat i ulevovací zařízení provozovny a tady bych viděl největší slabinu Zlatého slunce. Tekla zde voda, bylo tu mýdlo i toaletní papír, přesto působila kachlíková místnost poněkud omšele a zasloužila by si celkovou rekonstrukci.

Restaurant Zlaté slunce mohu bez obav doporučit všem, kteří se chtějí poblíž Kolína dobře najíst. Doufám, že zde najdete volný stůl a figuríně stojící před WC mince na nastavený tácek dávat nemusíte. Zas takovým zážitkem tu záchody nejsou. Jinak ale bez váhání přeji dobrou chuť.

konzumace:
pikantní masová směs s bramboráčkama: 85 + 30 Kč
pivo Krušovice 12°: 25 Kč

otvírací doba:
po - čt: 10:00 - 22:00, pá - so: 10:00 - 24:00, ne: 11:00 - 20:00

Rubrika:

Hospody a ubytování

Tags:

hospody

Trochu svérázné lukulské hody

Marcela Zálešáková — Sun, 28 Mar 2004 12:42:23 +0000

Čtvercový dřevěný srub, uprostřed otevřené ohniště a na něm velký rozehřátý plát určený k přípravě nedostižných pochoutek. Kolem dokola rozestavěné stoly obklopené lavicemi a židlemi.

Hostinský, velký silný pán s čepičkou na hlavě přinese jídelní lístky a za chvíli se něžně zeptá: "Tak co si dáte mazánkové?" Za chvilku před vámi stojí objednaný nápoj a na plátu nad ohněm přibyde velký kus skvěle ochuceného masa, což oceníte později.

Protože všechno má svůj čas a maso potřebuje přípravu, začnete se rozhlížet kolem sebe. V každém rohu objevíte opravdu starodávné rozhlasové přijímače a stařičký televizor, myslím, že první typ, který se u nás prodával po zahájení vysílání. Vedle vstupních dveří visí dva páry předpotopních lyží a nad nimi brusle, které také hodně pamatují. Váš zájem probudí spousta dalších drobných věcí, dnes už nepoužívaných. Zamyslíte se nad jejich stářím, řemeslnou krásou, a zapomenete, že neustále polykáte sliny sbíhající se v ústech z té úžasné vůně kolem.

Potom se objeví oválný talíř s obrovským steakem,obloženým jemně strouhanou zeleninou, příbor s dřevěnými střenkami a samozřejmě ubrousek. Pokud už to tady znáte, víte, že na požádání dostanete sklenici s výtečným nakládaným česnekem. Musím podotknout, že k 300g steaku už není potřeba přílohu, ale kousku chleba namočenému ve šťávě z masa na plátu ohniště neodoláte. Pokud se vám to zdá málo, můžete přílohu mít a nebo steak šestisetgramový.

Když dojíte a dokážete ještě talíř pečlivě vytřít chlebem (vylízat by asi nebylo příliš společenské), vysloužíte si pochvalu: "To je krásná práce." Pan hostinský zdvihne váš čistý talíř, ukáže ho ostatním hostům a dodá: "Podívejte se mazánkové."

Pokud zatoužíte po podobném prožitku, nemusíte jezdit daleko. Srub stojí ve vesnici Klokočná a občerstení se jmenuje "U Koryta". Otevřeno je od středy do neděle. V pracovní dny od 17 hodin, v sobotu a neděli od 12 hodin. Místa je nutné si předem objednat na telefonu 323 641 247. Autobus pražské integrované dopravy č.393 jezdí ze Skalky sice spoře, ale Klokočná je vzdálená asi 3km od železniční zastávky Mnichovice a vlak na trati Praha - Benešov jezdí často. Zážitek z jídla je tedy možné spojit s příjemnou procházkou. Sváteční oblečení nechte doma, neboť co ve srubu příjemně voní , doma svléknete a hodíte okamžitě do pračky.

I když jsme všichni kolem stolu věděli, že přejídání vůbec neprospívá zdraví, shodli jsme se sborově: " Jednou za čas je to opravdu krásná práce."

Rubrika:

Hospody a ubytování

Tags:

hospody