Moskyt - muzea

Vojenské muzeum na demarkační linii v Rokycanech

Leoš Drahota — Mon, 28 Sep 2015 14:11:43 +0000

Muzeum na demarkační linii v Rokycanech, slavnostně otevřené v rámci oslav Dne veteránů v Rokycanech 11. listopadu 1997 je největší nestátní vojenské muzeum v České republice. Nachází se na okraji Rokycan, kde se díky podpoře města Rokycany a velení armády podařilo pro tento účel získat prostory v bývalých kasárnách raketového pluku přímo na bývalé demarkační linii (Karlovy Vary, Rokycany, Písek, Netolice).

Muzeum je zaměřeno na vozidla a bojovou techniku, výzbroj a výstroj ČR armády do roku 1938, protihitlerovské koalice a německé branné moci v posledních dnech II. světové války na demarkační linii doplněné výzbrojí a výstrojí ČSLA.

Venkovní expozice

Ve venkovních expozicích je umístěno více než 150 ks vojenské techniky, většinou plně pojízdné. Samostatnými expozicemi jsou expozice automobilní techniky z období II. světové války a poválečné výzbroje ČSLA, ženijní a spojovací technika, dále rozsáhlé expozice obrněných transportérů, tanků a dělostřelectva.

Součástí venkovních expozic je Naučná stezka československého stálého opevnění a „Železné opony“, která prochází celým areálem muzea a seznamuje s jednotlivými typy předválečného a poválečného opevnění, které byly do muzea převezeny z pohraničí. Součástí naučné stezky je také replika lehkého objektu vz. 36, která byla v měřítku 1: postavena v budově vnitřních expozic. Replika je kompletně vybavena, tak jak byla v roce 1938. Do všech objektů může návštěvník volně vstupovat.

Vnitřní expozice

Nově zrekonstruované vnitřní expozice projektu „Nikdo nemá právo zapomenout!“, které chronologicky popisují vývoj událostí v Československu od vzniku republiky až do roku 1945, byly slavnostně otevřeny 7.5.2011 za účasti vnuka generála Pattona. Návštěvník je v deseti expozicích seznámen se vznikem republiky, přípravou republiky na obranu před hrozícím nacistickým agresorem zejména budováním československého stálého opevnění. Pro názornost je součástí těchto výstavních prostor dioráma a replika lehkého objektu ŘOP vz. 36. Další výstavní prostory popisují události v letech 1938 a 1939 v Československu. Vzhledem k naší jedinečné poloze ve městě, kudy procházela demarkační linie, je věnována vždy samostatná expozice jednotlivým armádám, které se podílely na bojích konce II. světové války na této čáře dotyku. Závěr vnitřních expozic popisuje právě tuto linii a zejména ukazuje prostřednictvím expozice holocaustu a II. odboje na Rokycansku důsledky této ničivé doby. Expozice jsou obohaceny o trojrozměrné exponáty a LCD obrazovky, kde mohou návštěvníci shlédnout dobové dokumenty.

Vojenské muzeum na demarkační linii v Rokycanech

Otevřeno od 1. 5. do 31. 8. denně od 9,00 do 17,00 hod.
V září pouze víkendy od 9,00 do 17,00 hod.

http://www.vojenskemuzeumrokycany.cz

Rubrika:

Fotogalerie

Tagy:

historie

muzea

technické památky

Hoslovický mlýn

Leoš Drahota — Fri, 12 Sep 2014 13:46:25 +0000

Unikátní středověký vodní mlýn, pocházející pravděpodobně z druhé poloviny 16. století. Nachází se nedaleko stejnojmenné vesnice, jihozápadně od Strakonic. Mlýn patřil mlynářskému rohu Harantů a jeho kolo se definitivně zastavilo roku 1979. Poslední mlynář Karel Harant zemřel ve světnici této vzácné památky roku 2005. V současné době je mlýn rekonstruován a přístupný veřejnosti.

Rubrika:

Tagy:

Chmel: Žatec – chmelařské centrum pro každého (2. díl)

Jenda Mikšík — Fri, 17 Aug 2012 08:10:10 +0000

Město Žatec je centrem českého chmelařství. Dlouholetá tradice pěstování světově uznávaného žateckého chmele se podepsala na vzhledu města. V unikátních bývalých chmelařských budovách v centru Žatce byl zbudován Chrám chmele a piva - naučně zábavný komplex opírající se o místní chmelařskou historii i současnost. A tak se z města Žatce stalo atraktivní kulturní město pro každého.

Tento článek volně navazuje na první díl. Aby Vám neunikly žádné souvislosti, doporučuji začít článkem Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl).

Žatec – centrum českého chmelařství

Město Žatec je již dlouhou dobu považováno za centrum českého chmelařství. Už ve 12. století byl Žatec, který se později stal i královským městem, významným střediskem obchodu. Kdy se Žatec stal významným centrem chmelařství, není přesně známo. První zmínky o pěstování chmele na Žatecku pochází až z 2. poloviny 13. století a dokumenty výslovně zmiňující žatecký chmel se objevují asi o sto let později.

Chmelařství se rozvíjelo a díky vhodným klimatickým podmínkám pro pěstování chmele se postupně soustředilo zejména do okolí Žatce. A právě Žatecko je největší a nejvýznamnější chmelařskou oblastí dodnes. Dlouholetá tradice pěstování chmele v okolí Žatce měla významný vliv nejen na místní krajinu, ale i na vzhled měst, a také na zdejší kulturu a lidi samotné.

Město plné komínů

Období 19. a počátku 20. století nazývané zlatý věk českého chmelařství, změnilo podobu Žatce snad nejvíce. Ve městě vznikaly nejrůznější stavby určené ke zpracování či skladování chmele. Siluetu města tak začaly měnit nově vznikající vysoké komíny od sirných komor, byly budovány sušárny, balírny a sklady chmele. Tyto nové chmelařské budovy vznikaly zejména na takzvaném Pražském předměstí, v centru města, kousek od žateckého náměstí. Vzniknul tak unikátní komplex průmyslových staveb, propojených náměstíčky a ulicemi.

Postupem času však tyto významné stavby přestávaly být používány a začaly chátrat. Celý komplex se v roce 2003 dočkal prohlášení za památkovou zónu. Dalšímu chátrání nevyužitých staveb zabránil nový projekt Chrám chmele a piva, který v roce 2011 vnesl do chmelařského centra nový život.

Říkanky o chmelu

Chmel pro svou dlouhou tradici pěstování a význam v životě zdejšího obyvatelstva vstoupil také do řady uměleckých děl a promítnul se i do lidové tvořivosti. Není tak divu, že vznikala různá lidová rčení, básničky a pořekadla oslavující právě chmel. Některá rčení dokonce považují chmel za látku, která v pivu způsobuje opilost.
Mozek se mu chmelem zahřál. Kroutí se jak chmel na tyčce. Je futrovaný chmelem. Řemeslo mu chmelem zarostlo.

Chrám chmele a piva

Chrám chmele a piva je novou dominantou Žatce. Jde o naučně zábavný komplex sídlící ve zrenovovaných chmelařských budovách. Projekt Chrám chmele a piva tak vytvořil ze žateckého Pražského předměstí příjemné a turisticky atraktivní místo, které by při výletech po zemi české nemělo uniknout ani vám.

Výtah 4D a labyrint

Chrám není lákadlem jen pro pivní odborníky či pivaře, ba možná i naopak. Zábavu i poučení zde najde snad každý včetně dětí. Největším poutačem chrámu je zbrusu nový Chmelový maják. Je to 42 metrů vysoká moderní věž, která má na svém vrcholu jakési sloupy připomínající chmelnicové konstrukce a navíc osvětlení, kterým může věž plnohodnotně plnit funkci majáku a vysílat nejrůznější světelné signály do okolí.
Chmelový maják je ale ještě zajímavější uvnitř, ve věži je totiž skryt speciální 3D výtah. Při vstupu do zdánlivě obyčejného výtahu obdržíte speciální 3D brýle a cestou vzhůru zhlédnete některý z 3D filmů - i když by možná bylo na místě říkat tomu 4D! Nejen, že na podlaze výtahu pozorujete trojrozměrný film, zároveň s vámi výtah pohybuje nahoru i dolů. Díky jízdě ve výtahu je zážitek z filmového letu ve vesmíru či přeletu nad Žatcem ještě intenzivnější. Po několika minutách výtah zastaví na horní vyhlídkové stanici a z virtuálního 4D světa se ocitnete zpět v reálném světě 40 metrů nad Žatcem.

Prohlídka Chrámu chmele a piva může pokračovat labyrintem z chmelových žoků. Cesta skrz toto bludiště je plná nečekaných překvapení a zajímavostí, a pokud máte alespoň trochu hravou náladu, určitě ho navštivte.

Pivní zastávka u Orloje

Raritou a světovým unikátem je zdejší chmelový orloj. Tak jako třeba ten Staroměstský z Prahy, umí i tento žatecký orloj odbíjet hodiny a navíc ve svém výtvarném ztvárnění nabízí i svůj originální pivně-chmelařský příběh…

Posílení po náročné prohlídce labyrintu najdete v Restauraci a minipivovaru U Orloje. Nebyl by to přeci správný Chrám chmele a piva, kdyby zde neměli svůj vlastní pivovar. Rozhodně je o co stát. Zdejší piva, jako Žatecký samec 11°, Chemlový ležák 12°, Chmelová královna 13° či Chrámové tmavé 12° jsou velmi dobrá a poctivě vařená, použití prvotřídního žateckého poloraného červeňáku nezapřou. A také zdejší kuchyně je chutná a za dobrou cenu.

Pro odborníky je tu muzeum

Součástí Chrámu chmele a piva je také Chmelařské muzeum. To v Žatci sídlí již delší dobu, avšak v posledních letech bylo rozšířeno a modernizováno. Dnes jde o největší muzeum svého druhu na světě, nacházející se v budově, ve které se do roku 1995 balil a skladoval chmel. Na několika podlažích nabízí muzeum návštěvníkům široký a hloubkový pohled do historie i současnosti českého chmelařství.

Tím ale výčet atrakcí Chrámu chmele a piva ještě nekončí. Další součástí je také nově zrekonstruovaná renesanční sladovna nebo pěkně upravené klášterní zahrady.

Říkanky o chmelu

Řada lidových říkanek se zaměřuje spíše na oslavu piva, než samotného chmele. Následující básnička však vyzdvihuje podstatnou roli českého chmele při výrobě dobrého piva.
„Všichni sládci světa, slyšte radu: pivo skvělé z českého jen sladu. Pivo máš vždy jistě skvělé, z českého když vaříš chmele. Chmelíček, toť dárek z nebe, z rajských sadů vzácný květ, bez něho by musil člověk zapomenout rozprávět.“

Další pivovarská básnička oslavuje nejen chmel, ale také český slad:
„Slad a chmel – božský tmel. Sláva sladu, sláva chmeli, kéž bychom je stále měli. Dobré pivo, hezké děvče, to jsou dary země české.“

Na procházce po Žatci

Samotný Žatec také stojí za návštěvu. V centu města se nachází velké náměstí, jehož dominantou je radnice s věží. Na radniční věž je možné se dostat a prohlédnout si tak centrum Žatce zase z trochu jiného místa než z Chmelového majáku.

Chloubou Žatce a místní raritou je údajně nejmenší chmelnice na světě. Ta stojí přímo na náměstí naproti radnici. Se svými šesti sloupy a plochou menší, než pozemek sousedního domu, by se mohlo zdát, že jde skutečně o nejmenší chmelnici světa. Ovšem při prohlídce chmelařského muzea jsem si na dvoře všimnul ještě menší, ukázkové chmelničky. Ta se ale asi nepočítá. Přeci jen, ta údajná nejmenší chmelnice světa je přímo v centru města, a tak je na očích všech návštěvníků. A že se jich sem občas sjede obrovské množství. Je tomu tak například při tradiční a proslulé dočesné - slavnosti dokončení chmelové sklizně.

Dočesná

Dočesná byla původně středověkou oslavou a byla spojována se žateckým vinařským cechem. Zajímavostí totiž je, že ještě v 16. století se na Žatecku pěstovala réva vinná na stejné rozloze jako chmel. A tak vinaři spolu s vinobraním každoročně na oslavu dočesání posledního chmelového štoku pořádali také dočesnou.
Tato původně středověká tradice však postupem času zanikla, až začátkem 20. století došlo opět k jejímu obnovení. V poněkud upravené podobě se dočesná dochovala až dodnes a každoročně na konci léta láká tisíce návštěvníků na pivo, jídlo a zábavu.

Dvoudílný článek o českém chmelařství je u konce. Doufám, že se vám exkurze do historie pěstování tradiční a věhlasné české rostliny líbila. Snad Vás také zaujalo vyprávění o Chrámu chmele a piva, jehož návštěvu (a návštěvu Žatce vůbec) mohu vřele doporučit. Nakonec se nezapomeňte podělit o své chmelařské, pivní či žatecké zážitky v komentářích pod článkem.

Literatura:
Pro zájemce o hlubší poznání českého chmelařství mohu doporučit následující knihy, ze kterých jsem současně čerpal některé informace pro tento článek.
BASAŘOVÁ, Gabriela, a kolektiv. České pivo. ISBN 978-80-87109-25-0.
JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. Volvox Globator. 1988. ISBN 80-85769-37-9.
VENT, Luboš. Zelené zlato. VÚPS, 2002, ISBN 80-86576-03-5.
ŠURÁŇ, Jan. Degustace piva - VI. díl: Kategorie piva. Pivo, Bier & Ale. 2011, roč. 1, č. 6.

Rubrika:

Na jiné téma

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl)

Tags:

Muzeum Bojkovska otevřelo své nové expozice

Moskyt — Wed, 01 Jun 2011 12:49:49 +0000

V pátek 27. května 2011 byly slavnostně otevřeny za účasti více než 300 návštěvníků nové expozice Muzea Bojkovska na ulici Palackého v Bojkovicích, kam se muzeum přestěhovalo za zámku Nový Světlov. Návštěvníci se mohou těšit na expozice věnované nejstarším dějinám Bojkovska, cechům a řemeslům, soudnictví v Bojkovicích, lidovému domu s hospodářstvím a sakrální tématice.

Každý tématický okruh mé své lákadlo i neopakovatelnou atmosféru. V expozicích věnovaným řemeslům se může návštěvník setkat například s vybavením soukenické dílny z 18. století, s ukázkami práce kovářů a zámečníků či s cechovními postavníky. Nechybí ani tradiční téma muzea – expozice věnovaná zvěroklestičství či úplná novinka v podobě předmětů připomínající činnost Bajerovy sodovkárny.
Je připomenut také význam Bojkovic jako správního a soudního centra, které disponovalo soudní pravomocí již od 15. století. Stojí za zmínku, že samotné muzeum se dnes nachází v budově bývalého soudu a na tomto místě stála i bojkovská radnice z roku 1672. Její existenci připomíná zvon z roku 1669, který vyzváněl odsouzencům při cestě na popraviště, okovy z radniční šatlavy či makovice která byla umístěna na radniční věži. Novější dobu, kdy zde fungoval okresní soud, reprezentuje instalace soudní místnosti a nechybí ani připomínka významného přednosty okresního soudu, jakým byl pozdější poslanec JUDr. Bohumír Bunža.
To však zdaleka není všechno. Pro milovníky lidových tradic je připravena ukázka bydlení a hospodářství na Bojkovsku s působivou instalací domovní zdi oddělující obě tyto části. Součástí lidových tradic jsou i kopaničářské kroje.
V poslední dosud zpřístupněné expozici má návštěvník příležitost k zamyšlení a ztišení nad díly sakrálního charakteru. Působivou atmosféru zde navozují okenní vitráže, sochy a obrazy světců či přítomnost kněze – byť jen coby figuríny.
Rozsah stálých expozic dosud není konečný. Již nyní pracujeme na jejich rozšíření o dějiny 20. století, historickou školní třídu, dějiny spolků v Bojkovicích a přednáškovou místnost. Muzeum je otevřeno v úterý, čtvrtek a o víkendech. Mimo tyto dny je možné domluvit si návštěvu na telefonu 739202813.

Více informací naleznete na internetových stránkách www.muzeumbojkovska.cz

Těšíme se na Vaši návštěvu.
Mgr. Tomáš Hamrlík
ředitel Muzea Bojkovska

Rubrika:

Turistické tipy

Tags:

muzea

HLÚŽ

Zdeněk Mikšík — Wed, 18 May 2005 11:36:00 +0000

Pomalu projíždíme krásnou krajinou. Pozorně sledujeme okolí a snažíme se najít nějakou informační tabuli či směrovku. Marně. Začínáme mít obavu, že jedeme špatně. Naštěstí nás náš orientační smysl dovedl do cíle dnešního dne. Dorazili jsme do HLÚŽ.

Nacházíme se na severozápadě Slovenska uprostřed Kysuce nedaleko Novej Bystrice. Chceme navštívit Múzeum kysuckej dediny a HLÚŽ - Historická Lesná Úvraťová Železnica.

Skanzen

Muzeum kysucké dědiny je skanzen, kde jsou uchovány cenné památky lidové architektury. První sem byly přeneseny objekty z území, které mělo být zatopeno při stavbě vodní nádrže Nová Bystrica. Později přibyly další a dnes je jich zpřístupněno kolem dvaceti. Mezi stavbami, které ukazují život lidí v polovině 19. století a na začátku 20. století najdeme roubené obytné domy, mlýn, pilu, kapli se hřbitovem a další zajímavé výtvory lidové architektury.
Při naší prohlídce jsme se náhodou setkali s mladými lidmi, kteří byli přímými potomky původního majitele jednoho roubeného domku. Vzpomínali jaké to bylo, když starého otce navštěvovali v dnes již muzejním exponátu.

Auta jsem zaparkovali pohodlně nedaleko vstupní brány, vedle které už stál připraven vláček úvraťové železnice. Po malých neshodách s paní pokladní jsme si nakonec zakoupili lístky, netuše, co na nás příroda a místní zaměstnanci připravili.

Čekání na prohlídku s průvodcem jsme si chtěli zpříjemnit v místním bufetu. Ale ouha, kudy se do bufetu chodí? Dřevěná nevelká budova měla mimo dveří ještě velké jakoby výdejní okno. Co nás zarazilo, byl fakt, že okénko bylo asi pro trpaslíky. Člověk normálního středoevropského vzrůstu si musel kleknout, aby do okénka viděl. S rozpaky, zda jsem neměl spíše použít dveře jsem zaklekl a čekal. Uvnitř nějaká žena diskutovala s mužem. Já tam klečel, díval se vzhůru k diskutujícímu páru a přemýšlel, zda tu klečím správně. Když konečně domluvili, dostal jsem co jsem chtěl, ale zvláštní pocit ve mě přetrvával. Objednávat si v hlubokém předklonu nebo v kleče je zvláštní.

Nastal čas naší prohlídky skanzenu. Průvodkyně si nás vyzvedla u hlavní brány a společně jsem prošli velkou část celého areálu. Od průvodkyně se nám dostalo mnoho zajímavých informací a velkou část stavení jsme si prohlédli i zevnitř. Některé stavby byly zařízené, jakoby je majitel právě opustil, jiné patrně teprve dostávali svoji správnou podobu. Zřejmě sem byly přivezeny nedávno. Konec prohlídky končil uprostřed areálu. Průvodkyně se s námi rozloučila a my využili zbývající čas do odjezdu vláčku samostatnou prohlídkou některých staveb a občerstvením ve stylové hospůdce. Dali jsme si halušky a už se těšili na jízdu vláčkem.

Historická železnice

Dnešní HLÚŽ je součástí bývalé Kysucko-oravskej lesnej železnice, která vznikla v roce 1926 spojením lesních železnic vybudovaných v roce 1915 – 1918. Po spojení byla trať dlouhá téměř 110 km. Kolem 60 km měřila hlavní trať, zbytek tvořily různé odbočky, které se měnily podle potřeby, jak probíhala těžba dřeva. Tato trať s rozchodem 760 mm byla totiž určená k dopravě vytěženého dřeva. Jelikož v těchto místech bylo velké převýšení, stavitelé vymysleli řešení jak ho překonat. Tím řešením jsou právě úvratě a na ně jsem se těšili.

Nasedli jsem do vagónu taženého motorovou lokomotivou. Některé dny táhne vagón lokomotiva parní, ale dnes tomu tak není. Vyrážíme již známými místy a po obou stranách vidíme budovy, kolem kterých jsem při prohlídce procházeli. Mimo strojvedoucího s námi jede ještě brzdič stojící na zadní plošině vozu a průvodkyně. Cesta netrvá dlouho a zastavujeme, blíží se první úvrať. Jsme zvědaví, i když nejde o nic jiného než o výhybku. Místo manévru s výhybkou se ale dozvídáme, že dál se nejede, protože došlo k sesuvu půdy a koleje jsou poškozené. To se může stát a člověk to pochopí. Ale proč nás o tom nikdo dopředu neinformoval, nechápu. Nebo ano?

Odjíždíme s rozpačitými pocity. Skanzen je zajímavý, navíc umístěný uprostřed krásné přírody. Přístup některých lidí ale vše trochu kazí a někdy se zdá, že tu o turisty asi moc nestojí. Ale kdo sem potom bude chodit? Nakonec nás ještě paní pokladní křivě obvinila, že jsme si koupili vstupenky, ale na prohlídku jsme nešli. Prý nás neviděla.

I přes tyto drobnosti, byla návštěva zajímavá a stála zato. Mohu to všem doporučit. Možná budete mít na některé věci větší štěstí a krásný zážitek vám nic nepokazí. Také nevím, zda se podaří opravit koleje, vše určitě záleží na penězích (možná jsou už opravené, my jsem zde byli v srpnu 2004). Pokud se to nepodaří, příště už budeme jezdit jenom po HLŽ.

Rubrika:

Tags: