Moskyt - nocleh

Sociální síť, levné bydlení nebo kladivo na hotely?

Jan Kadlec — Mon, 01 Feb 2016 11:02:08 +0000

Zaujal vás titulek? Přemýšlíte, o čem to bude? Čtěte dál a uvidíte. Hodně jsem přemýšlel jak se s vámi podělit o téma - ubytování u hostitelů. Jistě ho mnoho lidí zná, na světě je několik možností, ale pro mě to byla ještě do nedávna neznámá, a jelikož čtenáři Moskyta hodně cestují, uznal jsem za vhodné se o tuto informaci s vámi podělit. Ti z vás, kdo znáte službu ubytování u hostitelů, nemusíte číst dál, vy kteří nevíte, pokračujte….

V loňském roce jsme se s partnerkou rozhodli vycestovat do zahraničí, není důležité kam, to je jiná kapitola, ale stáli jsme před rozhodnutím kde se ubytovat. Existuje mnoho serverů, kde se dají najít reference a tipy na bydlení, každý z vás zná různé hotelové vyhledávače, řetězce nebo můžete využít služeb cestovní kanceláře, ale je tu ještě jedna možnost a to výše uvedené ubytování u hostitelů. My na poprvé vyzkoušeli službu Airbnb. Členové tohoto spolku mohou nabízet či využívat ubytování u jiných členů, většinou se jedná o krátkodobé ubytování za účelem turistiky nebo krátkodobých pracovních cest. V nabídkách můžete najít jak ubytování v domácnostech členů Airbnb, tak celé byty a nemovitosti na velmi lukrativních místech. Airbnb zprostředkuje ubytování za provizi, kterou platí ten, kdo se chce ubytovat (nevím přesně, jak to chodí, když chcete nabídnout nemovitost k dispozici, to se dá jednoduše zjistit při registraci) Pár statistických dat o této službě, Airbnb nabízí své služby od roku 2008. Počet ubytovací možností překračuje 2 miliony, ve více než 190 zemích světa. Dá se bydlet ve městech, nebo i na hradech, plážích, hlubokých lesích a tam kde vás to třeba ani nenapadne. Ubytování tímto způsobem do dnešního dne využilo více než 60 milionů členů registrovaných v této komunitě. Ale dost čísel…

Jak to funguje? Ve stručnosti…. Po registraci a ověření vaší totožnosti máte možnost nabídnout svou nemovitost ostatním členům, nebo jen využít možnosti ubytování u některého z registrovaných a ověřených členů. Zvažovali jsme využití této služby, táhla nás k tomu jednak lepší cena ubytování oproti hotelům a hlavně možnost potkat se v cílové lokalitě s někým, kdo vám poradí, pomůže, nasměruje správným směrem a v neposlední řadě můžete poznat nové přátele. Webová registrace a ověření totožnosti je jednoduchá věc, pak už stačí zadat lokalitu a hledat a vybírat. Ano, měli jsme obavy, jestli vybereme správné místo, jestli je to bezpečné, atd. ale reference uvedené u jednotlivých nabídek je okamžitě rozptýlily. Vybrali jsme místo, zarezervovali, povolili platbu stržením obnosu z platební karty a naši hostitelé nám rezervaci do druhého dne potvrdili. Následně jsme si s nimi vyměnili pár užitečných informací a dva měsíce na to jsme vyrazili na naši cestu. Výsledek předčil naše očekávání, ubytování přesně jak bylo uvedeno v nabídce, poznali jsme fajn lidi, přijali nás jako přátele, dokonce jsme s nimi strávili dva večery ve městě a samozřejmě dostali všechny potřebné informace z první ruky. Ano možná jsme měli napoprvé štěstí a našli báječné lidi, ale věřím, že pečlivým výběrem nemůžete narazit.

Takže na první pohled ideální možnost pro ubytování na cestách. Má to ale i stinnou stránku, jelikož je služba ubytování u hostitelů velmi oblíbená, má to samozřejmě vliv na obsazenost hotelů a penzionů. Hotely hlásí úbytek hostů, slyšel jsem číslo 10% za dobu provozování služeb sdílení domácností. Není to mnoho, ale i zdánlivě malé číslo jako 10% může mít vliv na možnosti provozovatelů hotelů zaměstnávat personál, snižují se stavy, tím roste zatížení hotelového personálu a kvalita služeb jde dolů. Některá města to vidí a snaží se bojovat s tímto v zásadě nelegálním způsobem ubytování hostů. Také majitelé činžovních domů zakazují svým nájemníkům provozování služby sdílení domácnosti z bezpečnostních důvodů. Kdo ví, jak to vše skončí, můj odhad je, že služba poběží i nadále, někde regulovaná, někde volně, možná se finanční úřady zaměří na poskytovatele ubytování a to je donutí službu ukončit, kdo ví…

Co z toho tedy vyplývá? Je na každém z nás jakou cestou se vydá, chcete podporovat legální poskytovatele ubytování nebo levnější nelegální cestu s výše uvedenými výhodami? To si musí každý srovnat sám, jak jsem psal výše, služba Airbnb mě uchvátila, na druhou stranu si rád vychutnám kompletní pohostinnost hotelů. Záleží na tom, za jakým účelem a do jaké destinace cestu podnikám. Takže cestování zdar ať bydlíte kde bydlíte…

Rubrika:

Hospody a ubytování

Tags:

nocleh

Ubytování Mlýn

Leoš Drahota — Wed, 31 May 2006 20:11:47 +0000

Zkušenosti z třídenního využívání pohostinnosti ubytovacího zařízení ve Velkých Losinách.

Na severu Olomouckého kraje leží městečko Velké Losiny. Je dnes známo především díky proslulým čarodějnických procesům ze 17. století, ale také jako termální lázně a místo, kde stojí naše jediná papírna, zabývající se výrobou luxusního ručního papíru. Pro milovníky přírody a zimních sportů pak mohou být Losiny vhodnou základnou pro horskou turistiku nebo lyžování. Hned za městem se totiž začínají k vyšším nadmořským výškám zvedat hory Hrubého Jeseníku.

Nedaleko losinského zámku Žerotínů ze 16. století, hned při hlavním silničním tahu městečkem se nachází areál Ubytování Mlýn, kde jsme se během svého pobytu v Jeseníku usídlili i my. Areál se skládá ze tří částí. První z nich tvoří autokemp, v němž je možné zaparkovat s vlastním přívěsem, karavanem, nebo si tu postavit stan. Ti kdo tu zaparkují mohou využívat sprchy, WC, pergolu, ohniště, ruské kuželky i elektrické přípojky. U autokempu jsou k dispozici chatky a přívěsy pro 4 osoby, vybavené vařičem i nádobím. Tento typ ubytování již poskytuje celkem pohodlné rekreování v uspokojujícím soukromí. Pro náročnější turisty jsou pak ve vlastní budově Mlýna připraveny velkoryse vybavené apartmány, poskytující komfort na úrovni plnohodnotného bytu. Tyto jednotky skrývají vlastní sociální zařízení (WC, sprchu nebo vanu), vybavenou kuchyňku i televizi. Apartmány mají kapacitu 3 – 6 osob a jedna noc tu člověka přijde přibližně na 300 Kč.

Jak jsme na vlastní kůži poznali, zařízení apartmánů je plně funkční, je tu čisto a útulně. Na dalším vylepšování ubytovacích podmínek se navíc stále pracuje. K příjemnému venkovnímu posezení za teplých letních večerů může ubytovaný návštěvník využít zastřešenou pergolu ve dvoře Mlýna, vybavenou grilem.

Snad jediným nedostatkem Ubytování Mlýn je trochu větší vzdálenost k restauračnímu zařízení. Naproti přes ulici sice funguje restaurace v hotelu „pro cizince“ Žerotín, ceny jsou zde však velmi nelidové a pokud nejste v hotelu ubytováni, připadáte si tu tak trochu jako nežádoucí vetřelec. Naopak chci návštěvníkům Velkých Losin a to i těm ubytovaným ve Mlýně doporučit restauraci Terasa, nacházející se poblíž Termálního koupaliště. Od Mlýna se tam dostanete příjemnou procházkou proti proudu potoka Losinky a věřte, že to stojí za to. Výborně tu vaří, speciálně mohu doporučit česnečku, a pivo Holba má také tu správnou teplotu. Od Mlýna na druhou stranu, jakoby na Šumperk, je coby kamenem dohodil zámek Velké Losiny. Právě tady probíhaly zmiňované procesy s čarodějnicemi a dnes je tu mimo jiné vystavena kopie knihy, v níž jsou tato „soudní“ jednání dopodrobna zaznamenána. Jistě rádi využijete i termální koupaliště s příznivými účinky na neduhy těla, které je otevřeno od května do září. Nezapomeňte navštívit také nedalekou papírnu. V rámci průvodcované prohlídky budete dopodrobna seznámeni s užívanou technologií výroby ručního papíru, určeného k reprezentačním a výtvarným účelům, ale spatříte i část vlastního rukodělného provozu.

Ubytování Mlýn je myslím vhodnou základnou pro poznávání Velkých Losin, jejich okolí i Hrubého Jeseníku. K úplné spokojenosti jistě přispěje i blízkost samoobsluhy a čerpací stanice. Příjemný pobyt a hezké zážitky!

Rubrika:

Hospody a ubytování

Tags:

nocleh

turistika

Útulně v Nízkých Tatrách

Michal Voráč — Sat, 25 Mar 2006 20:39:03 +0000

Kam se skrýt na noc a za špatného počasí při přechodu Nízkých Tater.

Přechod hřebene Nízkých Tater je lákavá a krásná túra o délce asi 120km. Kupodivu i tady v poměrně drsném (když se zadaří) podnebí lze z batohu s klidným svědomím vypustit stan. Turistické útulně jsou po hřebenu rozmístěny v dostatečných vzdálenostech schůdných i pro méně zdatné turisty.

Králova Hoľa:

Jedná se v podstatě o zádveří velikosti asi 2x2m v objektu vysílače. Je vybaveno třemi lavičkami a ústředním topením. V hliníkové bandasce bývá asi 20l vody. Slouží jako útulňa před špatným počasím, je zde možno nouzově (opravdu nouzově) přenocovat. V případě problémů je možno se dovolat na obsluhu vysílače. Okolí je poměrně civilizované - barák, stožár, silnice, stanovat poblíž nedoporučuju, taky tam obvykle silně fouká.

Andrejcová:

Turistická útulňa Andrejcová je dřevěná chata, nikým nehlídaná, v poměrně špatném stavu. Kdo přijde včas, může se uvelebit na patrových palandách, ostatní se musí spokojit s prkennou podlahou. Vybavení boudy dotváří lavice (na spaní úzká), stůl a v rohu stavěná pícka. Celkový dojem poněkud kazí děravá střecha. Před chatou je ohniště, kontejner na odpadky upravený tak, aby do něj nedosáhl medvěd a opodál poměrně vydatný pramen. Na blízké louce se nechá stanovat. Útulňa je maskovaná kosodřevinou, od ukazatele asi 100m. V současné době by měla procházet kompletní rekonstrukcí, takže lze předpokládat minimálně novou střechu, mělo by snad být vestavěno i podkroví.

Ramža:

Dřevěná útulňa bez správce. Je sice menší, než Andrejcová, zato v lepším stavu. Na palandy se vleze tak 15 lidiček, na podlaze může přespat dalších pět. Podlahu sice tvoří jen udusaná hlína, zato palandy jsou bytelné. Zatopit se dá v kamenné pícce opásané železnými pásy po způsobu Golema, dřeva je v okolí dostatek. Při větším náporu nocležníků se nechají v okolí postavit stany. Před chatou je ohniště a kontejner na odpadky, taktéž s protimedvědí úpravou. Vodní zdroj se nachází na opačné straně paseky než chata. Samotná útulňa se nachází malinko severněji od značky schovaná v houští, upozorňuje na ni ale rozcestník.

Čertovica:

Sedlo uprostřed hřebene, kterým prochází poměrně frekventovaná silnice spojující Váh a Hron. Nachází se zde lyžařské a turistické centrum silně komerčně zaměřené. Několik restaurací, hotelů a sjezdovek. Údajně je tam někde místo určené ke stanování, ale nikdy jsem ho nenašel. Popravdě řečeny bych tu ani spát nechtěl. Vodu lze načepovat na záchodcích, s přímou žádostí jsem neuspěl. Byla mi nabízena kofola za 50Sk/litr.

Štefanička:

Chata Milana Rastislava Štefánika se nachází pod nejvyšším vrcholem Níkých Tater - Ďumbierom. Ubytování je řešeno v několikalůžkových pokojích za cca. 230Sk. Lze ho zarezervovat telefonicky, ale nemá to smysl. Chatár úřaduje v kuchyni, jeho kancelář tvoří malý stolek pokrytý vrstvou papírků 10x10cm. Rezervaci přijme, zapíše na čistý papírek a položí na stůl. Nikdy ho už nenajde. V přízemí funguje poměrně narvaná hospoda. Čepuje se tu pivo a kofola - levněji, než na Čertovici. K jídlu lze objednat převážně smažené záležitosti, cenově přijatelné a po instantním týdnu opravdu přijde vhod. Chatár je poměrně dobrosrdečný, nechal mě třeba zdarma zavolat na Chopok a nakonec jsme s ním domluvili ubytování za 80Sk. Tato chata disponuje i jedním trumfem - jedinou teplou sprchou na hřebeni:o) Taky je příjemný vyhřívaný sušák na boty pod schodištěm. Nedaleko odsud se nachází Jeskyně mrtvých netopýrů, kam lze domluvit placenou exkurzi.

Kamienka:

Kamenná chata pod Chopkom (2010 m) je třetí nejvyšší chatou na Slovensku. Na hřeben vedou z obou stran lanovky, v zimě tu bude asi poměrně rušno. Ubytovna je schopna pojmout 15 osob za lidovou cenu 150Sk. Moji rezervaci si pamatovali, byli jsme provedeni domem, vysvětleny nám záludnosti používání WC:o) a předány přikrývky. Přístup k zákazníkovi na úrovni. Restaurace je poněkud dražší, převaha smažených jídel je znát i tady. Holt, čas jsou peníze. POZOR! Není tady voda. Je možno s koupit stolní vodu za poměrně vysokohorskou cenu. Okolí poněkud kazí krabice slovenského Telekomu, jinak je tu nádherně, mají zde i web kameru. Jednou tu měli opravdu plno, ale nechalo se domluvit přespání ve stanici jedné z lanovek. Bylo tehdy fakt hnusně, takže to bodlo.

Ďurková:

Původně útulňa, v současnosti plynule dostavovaná na normální chatu. Už teď tady je správce, vybírá 50Sk poplatek a na veškeré dění dohlíží s vojenskou důsledností. Má to i své výhody: ztracená rezervace tady opravdu nehrozí. Dole je krčma, podává ale jen pitivo, v podkroví se spí. Kapacitu bych odhadl asi na 50lidí. My jsme přišli včas, spali jsme na žíněnce, na opozdilce zbylo jen lino. Pramen vody je pár set metrů západněji, kadibudka je dvojitá, jedna polovina vybavená popelníkem:o) V okolí by se možná dalo i stanovat, vzhledem k ceně a kapacitě chaty to není třeba.

Donovaly:

Sedlo dělící Nízké Tatry od Velké Fatry. Poměrně komerčně zaměřené, podobně jako Čertovice, leč vodu nám tady dali. Ubytování je tu spousta, asi bude poměrně drahé, není ovšem problém kamkoli zalézt a přenocovat. V okolí se nachází několik sjezdovek různých kvalit a v obci premávají taky normální potraviny, hospody a zastávka autobusu. Pohled na vzdalující se poslední spoj opravdu stojí za to:o/ Západně od části Polianka lze najít v létě bačovnu, kde udí ovčí sýry - oštiepok. Jsou tam levnější něž na krámě.

Rubrika:

Tags:

Penzion U Hejtmana

Leoš Drahota — Wed, 22 Mar 2006 08:27:07 +0000

Ubytování v Klatovech – Plzeňský kraj

Potřeboval jsem takhle koncem letošního února přespat jednu noc v Klatovech. Otevřel jsem internet a našel penzion U Hejtmana. Uvedené ceny byly pro mě přijatelné, fotografie interiéru slibné a poloha penzionu (přímo u náměstí) ideální. Zvedl jsem telefon a bez problémů si zamluvil pokoj.

Dnes mohu říci, že mě penzion nezklamal. Naopak! Za 300 Kč jsem si U Hejtmana krásně odpočinul a skvěle se zregeneroval po předcházejícím náročném dni. V pokoji to vypadalo skutečně jako na fotografiích z internetu – tedy velmi útulně, vše bylo čisté a vše také kupodivu fungovalo, což nebývá většinou zvykem. Pokoj byl vybaven televizí, ledničkou, zajímavými reprodukcemi na stěnách - viz. obrázek mnicha a hlavně prostornou koupelnou se záchodem a sprchovým koutem. Všechny lampičky i světla svítily, postel byla dostatečně dlouhá a peřina se v noci nevyvlékala z povlečení. Já vím, že píšu o věcech, které by asi měly být samozřejmostí v hotelech a penzionech, ale jaksi nejsou! Snad i proto jsem byl mile překvapen a dovoluji si toto ubytovací zařízení doporučit případným návštěvníkům Klatov.

Dovoluji si doporučit i restauraci poněkud „dražšího“ hotelu Enius, nacházející se hned za rohem od penzionu U Hejtmana. Dobře tu vaří a v příjemném prostředí interiéru i venkovní zahrádky skryté ve dvoře se hezky sedí.

Penzion U Hejtmana najdete hned vedle náměstí v ulici Kapitána Jaroše 145 a ubytování si zde můžete zamluvit od 12:00 do 21:00 hod. na telefonním čísle 376 317 918. Příjemný pobyt!

Rubrika:

Hospody a ubytování

Tags:

nocleh

Jak jsme přecházeli Velkou Fatru

Zdeněk Mikšík — Tue, 12 Nov 2002 22:25:24 +0000

O prázdninách roku 2002 jsme se rozhodli, že se na chvilku podíváme do Velké Fatry a přejdeme ji v pohodovém tempu od jihu k severu.

Den první
Vlakem jsme dojeli do zastávky Dolný Harmanec. Plánovali jsme, že se tady před výstupem posilníme, ale ouha. Dnes je pondělí a tak má obchod otevřeno jen do 11 hodin a v restauraci, která s obchodem sousedí se nejen nevaří, ale nedostanete zde ani nic studeného k jídlu. Z jídla tedy nic nebylo a tak jsme jen doplnili tekutiny a vyrazily do hor. Musím se ještě zmínit o ceně, která nás mile překvapila. Objednali jsme si dvakrát tři decky kofoly a jedno pivo, a celé to stálo 25 slovenských korun. Před námi je 3,5 hodinový výstup. Asfaltová silnička vede zalesněným údolím kolem železniční tratě, po které jsme přijeli. Mírně stoupá a výstup tedy není nijak namáhavý. Kolem jsou stále vysoké stromy smíšeného lesa a tak nic nenapovídá, že se blížíme k vrcholu. Najednou, jako když kouzelným proutkem mávne, před námi je holá pláň hřebene Velké Fatry. Bez problémů se dostáváme na náš první záchytný bod, což je horská bouda pod Kráľovou studňou. Plánujeme, že zde strávíme noc. Pokoje jsou volné a tak si můžeme vybrat mezi hotelem za 200 Sk za noc a osobu, nebo turistickou ubytovnu za 100 Sk ve vlastním spacáku. Volíme druhou možnost. Celá budova budí dojem, že asi před 50 lety to byl luxusní rekreační objekt. Od té doby však do něj nikdo nedal ani korunu. Personál je příjemný a ochotný, a tak jsme spokojeni. Výběr jídla je omezen, ale vše co jsme ochutnali bylo dobré, snad kromě banskobistrického piva. Noc jsme strávili klidným spánkem na pětilůžkovém pokoji s umyvadlem, teplou vodou a stěnami popsanými nejrůznějšími projevy méně inteligentních spoluobčanů. Hotel nemá přívod el. energie a potřebný proud se vyrábí pomocí generátoru. Světlo svítí asi od 20 do 22 hodin.

Den druhý
Ráno jsme posnídali bramborovou polévku a od sousedního stolu jsme dostali dvě porce míchaných vajíček, Byla to jednotná snídaně pro dlouhodobě ubytované hosty a paní, která nám vajíčka nabídla, je nemá ráda a její syn také ne. Posíleni jsme vyrazili do hor. Nedaleko od hotelu je místo, které se nazývá Kráľova studňa (1365 m). Zde jsme očekávali upravený pramen kvalitní horské vody. Místo toho jsme nalezli jen soustavu koryt pro dobytek a všude kolem rozdupané bláto. Nevím odkud tekla voda do koryt, ale hned nad nimi bylo něco, co snad dříve mohly být studánka. My jsme našli pod rozpadlou stříškou jen podivnou vodu, několik odpadků a mrtvou myš.
Celou včerejší i dnešní cestu jsme potkávali automobily, které jezdily někam do hor a zpět. Nejčastěji to byla Lada Niva, ale také nákladní Tatra či vétřieska. Byli jsme tedy zvědaví, co se tam někde na vrcholcích děje. Jen co jsme zahlédli vrcholek Križné (1574 m), věděli jsme kam jezdí. Z dálky to vypadalo, že se tam buduje nějaký vysílač, či něco podobného. Z blízka bylo vše jiné. To co se z dálky zdálo jako rozestavěná věž, byly naopak trosky staré dřevěné věže. Kolem bylo několik budov a celé to bylo označené jako vojenský prostor. Po nějaké pracovní činnosti ani zmínky. Být to před 15 či 20 lety je jasné co se tam děje.
Na hřebeni jsme potkali baču, kterého známe již od včerejška. Prohodíme spolu pár slov. Pro nás při pohledu na mračící se oblohu je důležitá bačova věta:"Je zima, pršet nebude". Měl samozřejmě pravdu. Pokračujeme dále po hřebeni, kolem jsou travnaté pláně plné nádherných barevných květů. Občas se naskytne i výhled do údolí, ale počasí nám ohledně viditelnosti moc nepřeje. Za krásného počasí to musí být přímo monumentální pohled, neboť Nízké Tatry se zdají být na dosah a v dálce tušíme cosi, co připomíná Tatry vysoké. Za občasného a vzdáleného zvonění kravských zvonců míříme k nejvyššímu vrcholu Velké Fatry, který se jmenuje Ostredok (1592). Je zde pěkná vyhlídka na všechny strany, ale nám počasí stále nepřeje a tak vzdálenější kopce spíše jen tušíme. Dalším vrcholem na naší cestě je Ploska. Jak napovídá název, hora jo opravdu placatá, ale při jejím zdolávání se přesto zapotíte. My nejdříve horu obcházíme a těšíme se na něco dobrého v chatě Pod Borišovom. Je to nevelká budova s červenou, z dálky viditelnou střechou. Uvnitř je příjemná a útulná místnost s bufetem. Výběr jídla není velký, ale vezměme v úvahu, že sem nevede žádná silnice a vše se musí donést na zádech. I horská přirážka bývá v mnohem nižších polohách daleko vyšší. Guláš 65 Sk, klobása 30 Sk, pivo točené 30 Sk, limo 1dcl za 5 Sk. Je možné se zde i ubytovat. Ceny jsou stejné jako na Kráľovej studni. Snad jen záchody jsme neprověřili. Nejmladší člen výpravy se vydal záchody zhodnotit a zároveň použít, ale nenašel odvahu do oněch míst vstoupit. Nikdo jiný se o to už nepokoušel a tak nám tato místnost zůstala utajena.
Jelikož jsme Plosku nejdříve obešli, byli jsme pevně rozhodnuti ji zdolat a zamířili jsme po cestě přímo na vrchol. Ve Fatře je značení turistických cest místy dosti špatné, a tak jsme po několika minutách chůze zjistili, že horu znovu obcházíme (pochopitelně z druhé strany, nemyslete si, že jsme se vraceli po stejné cestě a nevšimli si toho). S tím jsme se nemohli smířit. Vrátili jsme se do míst, kde jsme špatně odbočili a konečně nabrali směr k vrcholu. Vrchol vlastně není to správné slovo, protože to co se nalézá tam nahoře je mírně se svažující horská louka s travinami do výše pasu. Před námi se však objevil strmý a kamenitý vrch Čierny kameň, ke kterému vedla naše další cesta. Tentokrát jsme na vrchol nemířili a rovnou začali skalní útvar obcházet a to ze dvou důvodů. Skály jsou opravdu strmé a vhodné možná pro horolezce, za druhé je to rezervace a vstup je sem zakázán. (A asi tam ani žádná cesta nevedla). Cesta kolem není také jednoduchá, pokud máte na zádech trochu větší zavazadlo. Pěšina vede po úbočí hory místy po skále a chvílemi po blátivých úsecích. Občas přes cestu leží nějaký padlý strom. Některé zde jsou delší dobu, soudě podle stupně rozkladu, jiné padly asi jen před několika týdny.
Již začínáme být trochu unaveni a tak hledáme vhodné místo k přenocování. Narážíme na několik míst, kde se asi často táboří, my jdeme dál a hledáme místo, kde bude větší soukromí. V mapě nacházíme nedaleko cesty salaš a tak odbočujeme z naší trasy a pokoušíme se jí najít. Po neúspěšném pátrání se vracíme a poblíž cesty uléháme mezi malé smrčky. Není to ideální, ale není tady nikde žádná vhodná rovinka a toto místo je asi nejrovnější. I tento mírný sklon se později prokázal jako nevhodný, protože jsem v noci několikrát sjel a musel se škrábat z hustých smrkových větví. Konečně jsem se dočkal rána a mohl jsem opustit tuto nepohodlnou skluzavku.
Zjišťujeme, že několik set metrů od nás spali nějací dva lidí ve stanu, hned vedle rozcestníku. Na cestě asi byla větší rovina.

Den třetí
Je trochu chladněji a tak rychle balíme a vyrážíme na další cestu směr Ružomberok. Po několika kilometrech jsem se pěkně zahřáli při zdolávání vrchu Rakytov. A tak nastal konečně čas uvařit si snídani a vyzkoušet nový vařič VAR2. Po delším dohadování jsem nakonec přehlasován a tak je rozhodnuto: dnes dojdeme až do cíle. Před námi je ještě asi 20 kilometrů a odjezd vlaku je pevně stanoven jízdním řádem. Musíme sebou trochu hodit. Ovšem hned na dalším kopci se nám turistická značka zase vytratila. Jdeme tedy dále jen podle citu a mapy a snažíme se držet správný směr. I když jedeme po celkem hodně frekventované cestě (nikoho jsme nepotkali, jen je hodně vyšlapaná), stále více nabýváme dojmu, že to není ta správná. Začíná být čím dál více horší a namáhavější. Náš orientační smysl, ale nezklamal a ani mapa nelhala, a tak jsme se opět vrátili na značenou cestu. Se značením jsme měli problémy několikrát. Občas jsme se dostali do míst, kde bylo rozcestí, ale ukazatel nebo značka nikde. Zvolili jsme většinou cestu, která odpovídala nejvíce mapě a nebo byla větší. Ne vždy to ovšem bylo dobré rozhodnutí. Důležité ovšem je, že k žádnému zásadnímu zabloudění nedošlo. Jen jsme asi udělali několik kroků navíc.
Včera jsme potkali dvojici, která šla opačným směrem než my. Zatím co my jsme měli dobré zkušenosti z dobou, která byla udávaná na zdolání cesty, oni ne. My jsme celou cestu sledovali ukazatele a porovnávali to s naším tempem (Pro ty co to snad náhodou netuší. Na Slovensku v horách nejsou na turistických ukazatelích uvedeny kilometry, ale hodiny, jak dlouho půjdete). Včetně zastávek na odpočinek či fotografování jsme byli trochu rychlejší než udávaný čas. Také jsme se dozvěděli, že tato dvojice putuje po horách už asi měsíc, a že cesta, kterou šli předešlého dne měla trvat asi 5 hodin, ale oni šli celý den. Něco na tom bylo, hnali jsme co to šlo a moc jsme nestavili, ale udržet udávané tempo se nám dařilo jen tak tak.
Krajina se začínala pomalu měnit. Procházeli jsme hlubokými lesy, které střídali louky rozkvetlé letním kvítím. Stáda krav zmizela a přibývali turisté a sběrači borůvek. Není mi zcela jasné co ti sběrači sbírali. Borůvek nebylo mnoho a byly malé a kyselé.
V areálu vojenského rekreačního střediska jsme si koupili nějaké občerstvení a pokračovali dál v cestě. Hodiny ubíhali velmi rychle a vlak nepočká. Nevěděli jsme také, kde přesně nádraží je a jak dlouho ho budeme hledat. Na kopcích nad Ružomberkom přibývalo lidí. Potkávali jsme nejprve skupinky, které mířili proti nám. Lidé většinou leželi nebo seděli, boty opodál a prohlíželi si své právě získané puchýře. Po dlouhém klesání jsem už také začínal cítit lehkou bolest v koleně, které jsem si před mnoha lety poranil. Když jsem, ale viděl zavařené protijdoucí, byl jsem rád že klesám.
Původně jsme měli v plánu navštívit vesnici Vlkolínec. Je to téměř původní zachovalá horská vesnička zapsaná v seznamu památek UNESCO. Vlkolínec jsem už jednou navštívil a tak vím, že je zde asi 40 původních dřevěných staveb, které nejsou jen jakýmsi skanzenem, ale lidé zde opravdu bydlí. Je možné navštívit i muzeum, kde si můžete prohlédnout původní vybavení. Unikátní je i dřevěná zvonice z roku1770. Jen několik domů v socialistickém stylu kazí celkový dojem.

Pro nedostatek času tentokrát Vlkolínec obcházíme. Do Ružomberku už není daleko a tak potkáváme více turistů, kteří se od nás velmi liší. Nemají žádné baťohy a jen tak na lehko nebo naopak ve svátečním se pomalu prochází a zvědavě si nás prohlíží, když se kolem nich mihneme. Po asfaltové silničce vcházíme mezi paneláky. Po cestě se kolemjdoucích několikrát ptáme na cestu k nádraží. Nechceme bloudit a chtěli bychom se ještě posilnit, než nastoupíme do vlaku.
U pokladny kupuji jízdenky. Když jsme kupovali jízdenky před třemi dny v Trenčíně byl jsem překvapen ochotou a příjemností pokladní. Pokladní nám i poradila jaké lístky si koupit, aby jsme ušetřili. Dnes je to u kasy jiné. Chtěli jsme lístky do Bojkovic, což je si 40 km od hranic. Suma, kterou po nás chtěli za mezinárodní lístek se mi nelíbila. Po dlouhém dohadování jsme jízdenku zrušili a koupili si za daleko menší peníz lístek jen do Trenčína. V Trenčíně jsme měli v plánu koupi si jízdenku jen v malém pohraničním styku, což se nepovažuje za mezinárodní. Vše, ale dopadlo trochu jinak. Vlak měl zpoždění tak velké, že přestup v Trenčíně už nestihne. Ochotný výpravčí se snažil zjistit jestli přípoj počká. Smůla, více jak 10 minut nečeká a my budeme mít zpoždění asi 50. Naštěstí už máme (někdy je to dobrá věc) mobilní telefony a tak nebyl problém, aby pro nás těch 40 km dojeli příbuzní autem. Další vlak jede totiž až ráno. Ještě, že jsme si nekoupili lístek až domu. Byla by z toho možná pěkná tahanice o vrácení jízdného.
Kupodivu ve vlaku s námi jela holčička s svým menším bratrem a měli stejnou cestu. To by nebylo nic divného, ale jí se podařilo přesvědčit průvodčího, aby někam zatelefonoval a vlak zdržel. A opravdu se to podařilo. Vlak skutečně čekal jen na to děvče a jejího malého bratra. Pro nás dorazil automobil a tak jsme další noc strávili v civilizaci a pohodlné posteli.

Naše trasa:
Dolný Harmanec - po žluté Kráľova studňa - po červené Križná - Ostredok - Chyžky -.po modré Chata pod Borišovom - po červené Ploská - po žluté sedlo Ploskej - po zelené Rakytov - Malá Smrekovica - nižné Šiprúnské sedlo - a stále po zelené Ružomberok.

Rubrika:

Tags: