Moskyt - paleontologie

Nejstarší kresba v Býčí skále

Zdeněk Mikšík — Sun, 30 Sep 2007 12:22:44 +0000

Nejstarší nelezená kresba na našem území vypadá velmi nenápadně. Někomu možná připomíná lístek s pivními čárkami. Co znázorňovala ve skutečnosti se už asi nikdy nedozvíme a můžeme se to jen dohadovat.

Býčí skála je veřejnosti nepřístupná jeskyně, která leží ve střední části Moravského krasu. Jak už to v této oblasti bývá zvykem, je i tato jeskyně součástí rozsáhlého jeskynního systému, kterým protéká Jedovnický potok. Tento celkem malý potůček, kterým běžně proudí asi 50 litrů vody za sekundu, se dokáže čas od času pěkně rozvodnit. To se potom jeskyní valí mohutná řeka s průtokem kolem 15 000 litrů za sekundu a vše co jí stojí v cestě nemilosrdně smete. I díky tomuto opakujícímu se jevu nemá jeskyně téměř žádnou krápníkovou výzdobu. Přesto je velmi zajímavá a to hned z několika důvodů.

Jeskyně byla obývána pravěkými lidmi o čemž svědčí mnohé nálezy kostí a různých předmětů. Jedním z významných nálezů v této jeskyně je nález býčka. Sošku vysokou asi 11 cm tu nalezli v roce 1869 bratranci Felklové. Tato bronzová soška byla uschována v keramické nádobě a zasypána praženým prosem. Pokud by se někomu zdálo, že jeskyně nese jméno podlé této sošky, není to pravda. Její název je straší než doba, kdy byl býček objeven.

Další zajímavostí této jeskyně je nález "Hallstattského pohřbu". Když zde Dr. Jindřich Wankel okolo roku 1870 prováděl archeologický průzkum, nalezl mnoho různých předmětů pravěkých lidí. Mimo to i asi 40 lidských těl nepravidelně rozházených okolo velkého ohniště a oltáře. Jednalo se převážně o mladé ženy, mužů bylo jen několik. Některým tělům chyběla hlava či ruce a nohy. Zajímavým nálezem je i lebka mladé dívky, která nese stopy po trepanaci. Pravděpodobně otvor v lebce vznikl při „operaci“ vyhánění zlého ducha z hlavy. Podle stop na lebce dívka ještě po tomto zákroku nějakou dobu žila.

Co se však v těchto místech doopravdy odehrálo se můžeme jen domnívat. A toto hrůzostrašné pohřebiště bude ještě dlouho lákat k pátrání po zdejším tajemství.

V roce 1995 byla v části jeskyně zvané Jižní odbočka nalezena kresba jelena. Doktor Jiří A. Svoboda z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky odebral vzorky z tohoto pravěkého uměleckého díla a odeslal je na prověření do nizozemské laboratoře, kde stáří určují pomocí radiokarbonové metody C14. Společně se vzorkem kresby jelena odebral i vzorek sousedního obrazce, který připomíná již zmíněné pivní čárky. A výsledek laboratoře možná mnohé překvapil. Kresba jelena je stará asi jen 700 let. Zato mřížka je dílem člověka daleko staršího. Tento plůtek byl nakreslen už před 5200 lety. Jedná se tedy o nejstarší jeskynní kresbu na území Česka. K čemu sloužila se může opět jen dohadovat. Možná se jedná o část daleko větší kresby, nebo o nějaký geometrický obrazec. Třeba si něco opravdu počítali, a poté, jako hostinský, vždy pět čárek škrtli. Možná byl účel zcela jiný. Co myslíte Vy?

Tato jeskyně si uchová svá tajemství asi navždy, i když možná nové objevy ho trochu poodhalí, ale určitě přinesou zase nové otázky. Pokud budete mít možnost se do jeskyně podívat, určitě ji nezahoďte. Ta příští nastane asi v květnu v roce 2008, kdy je zde naplánován den otevřených dveří.

Rubrika:

Bádání a pátrání

Další články na podobné téma:

Amatérská jeskyně

Stará Amatérská jeskyně

Moravský kras - Ochozská jeskyně

Tags:

antropologie

archeologie

jeskyně

paleontologie

podzemí

Můj život s pravěkem a Zdeňkem Burianem

Leoš Drahota — Tue, 24 Oct 2006 08:16:02 +0000

Film Karla Zemana „Cesta do pravěku“, knihy Karla Augusty a obrazy Zdeňka Buriana, ilustrující dávno minulé časy, inspirovaly celé generace kluků k zájmu o zkameněliny, pravěká zvířata a krajiny zaniklých světů.

Pod starším článkem „Trilobiti z Vystrkova“ se 4.10.2006 objevil tento komentář:

Ahoj, našel jsem tento článek a musím říci, že tato lokalita BYLA opravdu poseta trilobity před deseti lety, kdy jsem tam jezdil každý víkend jako mladý kluk a dodnes mám opravdu zajímavou sbírku i hvězdic z jedné mojí osobní lokality v Jincích. Tyto hvězdice obdivoval i prof. Prokop z NM Praha, kterého znám osobně - najde se jedna za deset let. Pak tam mám jednu lokalitu, kde jsem našel asi dvacet celých velikých Paradoxidesů (ca 10-15cm) a o těch prťavejch Ellipsáčích ani nemluvím, protože jsem je rozdával. Každopádně jít dnes na triloše, tak jedině z krumpáčem a na mojí osobní lokalitu o které vědí jen dva moji kolegové :o)

Zdraví Milan

Připadalo nám zajímavé zveřejnit fotografie zmíněných hvězdic i několik dalších vět od autora tohoto komentáře a proto jsme Milana požádali o malý příspěvek. Zde jsou jeho slova a obrázky:

Asi jako každý kluk, tak i já jsem shlédl film Karla Zemana „Cesta do pravěku“ a chtěl jsem držet v ruce trilobita, tak jako malý hrdina z filmu. Můj první trilobit pocházel z Jinců a vyměnil jsem ho s kamarádem Přemkem H. za svačinu. Přemek měl trilobita od svého tatínka, učitele přírodopisu, který nám vždy vyprávěl o dobrodružství, záhadách a jiných fascinujících věcech. A tak to vlastně celé začalo.....

První znalosti o pravěku jsem čerpal z knih Karla Augusty a jiných autorů, ilustrovaných Zdeňkem Burianem - jeho kresby mne fascinovali, protože jsem díky nim byl v úplně jiném světě!

Po čase jsem se seznámil s kamarádem Štěpánem R., který má opravdu bohaté geologické i paleontologické znalosti a vyjeli jsme na mojí první výpravu za fosiliemi do Černé rokle v Radotíně. Naše výpravy pokračovaly a projeli jsme opravdu všechny lokality Středočeského kraje. Sesbírali jsme stovky zkamenělin, Štěpán mne seznámil s profesory a docenty z Národního muzea v Praze a prožil jsem opravdu krásná dobrodružství. Nejvíce navštěvovaná lokalita byla v Jincích, kde jsme prolezli každý kout, a kde se dalo objevit stále něco zajímavého v pěkném celistvém stavu.

Bohužel mladí odejde, nastanou starosti, práce a už není čas tak jako za školních let a výpravy pomalu ustupují. Jedno mi ale neuteklo - a to je malíř a ilustrátor Zdeněk Burian, protože jedině on dovedl proniknout do tajů dávného pravěku a ukázat díky svému talentu celému světu, jak asi pravěk vypadal.

Dnes mi je trochu více než před pár lety, kdy jsem držel první zkamenělinu, ale jsem pořád fascinovaný ilustracemi tohoto malíře, vlastním část jeho korespondence, knih i originálů a moje staré zkameněliny z mládí. Jsem členem Společnosti přátel Zdeňka Buriana, znám všechny příznivce a obdivovatele tohoto Mistra, jezdím na každoroční setkání do jeho rodného kraje a není den, kdy bych se nekoukl na jeho dílo....

Více na toto téma se dovíte na: www.zdenekburian.websnadno.cz
nebo na mém mailu: Burianolog@seznam.cz

Vše dobré přeje Milan Škorpil z Prahy

Rubrika:

Příroda a krajina

Další články na podobné téma:

Trilobiti z Vystrkova

Tags:

geologie

paleontologie

Trilobiti z Vystrkova

Leoš Drahota — Fri, 16 Apr 2004 15:17:12 +0000

Jedním z míst, kde lze u nás dodnes najít hmatatelné stopy podmořského pravěkého života, je okolí brdských Jinců.

Svého prvního trilobita jsem našel ještě jako kluk na haldách kamení, převážně břidlice, vytěžené při hloubení základů jedné velké stavby. Měl chudák uraženou hlavu a nevýrazné rysy. Přesto mě tehdy zachvátila paleontologická horečka a spolu s kamarády jsme pak ty haldy chodili probírat skoro každý den. Čím víc času jsme tam ale trávili a usilovněji roztloukali každý větší šutr, tím méně jsme toho nacházeli. V každém z nás přesto dlouho doutnala naděje, že se nám jednoho krásného dne podaří rozlousknout kámen, z kterého se na nás bude zubit nádherný, úplný, hrozně starý a přece "jako živý" fosilní kousek. Měli jsme sice nakonec plné krabice trilobitích hlav a zadečků, ale výstavní exemplář jaký nosil v kapse nejmladší hrdina kouzelného filmu "Cesta do pravěku" se nám najít nepodařilo. Haldy se pomalu proměnily v jemnou drť a naše naděje definitivně vyhasla. Věděli jsme, že většina známých českých trilobitích lokalit je podobným způsobem vytěžena také a proto naše hledání zkamenělin skončilo. Až o mnoho let později jsem se dozvěděl o nalezišti, kde by se mohla moje stará touha po velkém objevu přeci jen naplnit.

Kopec Vystrkov se nachází při severovýchodním okraji brdského vojenského výcvikového prostoru, nedaleko obce Jince. Jen 541 metrů vysoký, z větší části zalesněný vrch je sice známým, ale stále poměrně bohatým nalezištěm prvohorních fosílií. Ve zdejší tmavé břidlici, která kdysi bývala usazeninou mělkého pravěkého moře, se dodnes uchovaly otisky těl podivných tvorů, kteří tu tehdy žily. Typickým a zřejmě nejhojnějším představitelem vystrkovské zkamenělé fauny je pak právě trilobit.

Členovec žijící u dna prvohorních moří byl tím jak rostl nucen často svlékat těsný chitinózní krunýř a proto se v dobových sedimentech vyskytuje takové množství pozitivních i negativních otisků hlavových štítů, členitých trupů a ocasních štítů tohoto pravěkého živočicha. Z nálezů je také možné vypozorovat několik vývojových stádií, kterými trilobiti během svého života procházeli. Násobeno velkým počtem druhů jde tak o celkem rozmanitý a složitý studijní materiál.

Tyto symboly pravěku, kteří žili na našem území před 300 až 570 milióny let, především v období kambria a ordoviku, proslavil v 19. století Joachim Barrande a oni proslavili jeho. Od dob kdy dával dohromady svou výjimečnou sbírku však již uběhlo hodně času a česká naleziště prohledalo nespočet vědců i amatérů. Najít tak dnes něco na těch nejpopulárnějších je téměř nemožné. Na jiných se ale díky zvláštním okolnostem, geologickým podmínkám nebo rozlehlosti přeci jen zachovalo ještě dost fosílií relativně snadno objevitelných. V okolí Jinců je snad právě díky velikosti lokality a dlouhodobé nedostupnosti za hranicemi vojenského výcvikového prostoru stále možné hledat i nacházet.

Na četných výchozech zvětralé břidlice, dobře viditelných v mladém lese i v odlesněných částech kopce Vystrkova lze vypátrat nejčastěji čtyři druhy prvohorních trilobitů. Výrazný hlavový a malý ocasní štít má dlouhými úzkými lícními trny ozdobený Paradoxides gracilis (A). Úzké tělo je po stranách vybaveno dozadu směřujícími trny, ocasní část je zakončena článkem ve tvaru lopatky. Ellipsocephalus hoffi (B) je malý druh s půlkruhovou hlavou a s výraznýma úzkýma očima, posunutýma k okraji volných lící. Jeho ocasní štít je složen pouze ze dvou, poměrně širokých článků. Ellipsocephalus žil pravděpodobně v klidných vodách a snad i proto se často nacházejí otisky celých těl tohoto trilobita. Vcelku lze často najít i otisky druhu Conocoryphe sulzeri (C). Má výrazný lem kolem hlavového štítu, široké tělo a zcela mu chybí oči. Pravděpodobně žil celý svůj život v bahně a lemem na hlavě ryl ve dně při hledání organických zbytků, tvořících jeho potravu. Ptychoparia striata (D) má také široké tělo a výrazný lem. Na rozdíl od druhu Conocoryphe však hlavu zdobí velké oči a trup je zakončen větším ocasním štítem.

K hledání trilobitů na Vystrkově je vhodné vybavit se kladívkem, nejlépe geologickým a krabičkami s vatou na uložení nejlepších kousků. Břidlice je křehká a snadno by mohlo dojít k poškození nebo rozlomení vzácného nálezu. Vhodnou pomůckou k očištění otisku fosílie je také štěteček nebo měkký zubní kartáček a voda. Hodí se i ostrý hrot (kružítko, šídlo, velká jehla), kterým se dá odloupnout šupinka horniny překrývající otisk, nebo vyrýt ryska tam, kde chceme břidlici odlomit.

Větší kusy horniny se při hledání zkamenělin jemně kladívkem po směru štěpnosti břidlice rozloupnou a případný nález se pomocí štětečku, vody a jehly očistí. Pak se pečlivě prohlédne a zjistí, není-li prasklý nebo zvětralý, což by vyžadovalo zvlášť citlivé zacházení. Přebytečnou horninu je nutné velmi opatrně odlomit nebo otlouct a to dostatečně daleko od fosílie. Je tu totiž riziko, že části otisku jsou "utopené" v břidlici, takže nejsou vidět a mohly by být omylem odlomeny. Doma je pak možné je z kamene osvobodit vibrační jehlou při preparaci. K pozitivnímu otisku patří negativ, k negativu pozitiv. Úplnou fosílii budete mít opravdu až tehdy, podaří-li se vám najít obě tyto půlky. V žádném případě jedno nebo druhé nevyhazujte, nález by se tím velmi znehodnotil. Skutečná sbírka zkamenělin vyžaduje i vyčerpávající popis jednotlivých exponátů. Ten by měl obsahovat také datum, přesné místo nálezu a jeho původní polohu v odkryvu.

Nevím jak dlouho ještě bude možné najít na Vystrkově trilobita. Vážnějším zájemcům však radím, aby dlouho neváhali. Sám jsem se ve zdejší břidlici hrabal třikrát a zdálo se mi, že výtěžnost lokality přeci jen poněkud klesá. Rozhodně však určitě stojí za to, alespoň to zkusit. Vždyť jak říká klasik: Ne cíl ale cesta je důležitá!. To platí i o nálezu a o hledání! Najít celé tělo trilobita je ale i tady vzácností. Mě se to naštěstí párkrát podařilo a z Vystrkova jsem vždy nakonec odjížděl spokojen.

Na východ od Jinců leží ještě jedna významná paleontologická lokalita - Vinice. Ta byla v roce 1999 vyhlášena přírodní památkou. Přesto je i tady možné legálně sbírat zkameněliny. Samozřejmě však pouze ve vykopané suti na haldách.

Rubrika:

Příroda a krajina

Další články na podobné téma:

Můj život s pravěkem a Zdeňkem Burianem

Tags:

fauna

lokality

paleontologie