Moskyt - pivo

3+1 pivní zastávky v Budějcích

Jenda Mikšík — Sun, 21 Jul 2019 15:20:44 +0000

Okolo českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II. leží tři restaurační minipivovary a k tomu jedna legendární hospoda. Vzdálené jsou od sebe coby kamenem dohodil. Budete-li chtít tyto 4 pivní zastávky obejít, ujdete celkem sotva 500 metrů. Při návštěvě jižních Čech jsme nemohli tahle lákadla nechat bez povšimnutí a udělali jsme si malou pivní procházku.

České Budějovice jsou po stránce piva věhlasným městem už dlouhá desetiletí. Kdo by neznal náš národní pivovar Budějovický Budvar, ve kterém se od roku 1895 vaří prvotřídní český ležák. Ve stínu světoznámého Budvaru stojí ještě jeden budějovický průmyslový pivovar, dnes už americký Samson. Že jsou Budějovice takřka výhradně městem Budvaru dokázala naše malá hra, která by se dala nazvat “najdi Samson”. V centru Budějovic jsme hospodu s vývěsním štítem hlásajícím, že točí Samson, zkrátka nenašli. Nad tím, kde začít naše pivní odpoledne, jsme nemuseli dlouze přemýšlet a zamířili jsme rovnou do Masných krámů.

Kroužek v Masných krámech

Masné krámy mají v Českých Budějovicích dlouhou tradici. Když původní dřevěné řeznické krámky stojící na náměstí přestaly ve 14. století z hygienických důvodů dostačovat, tak se z rozhodnutí Karla IV. přesunuly stranou náměstí do Krajinské ulice. A právě v této ulici stojí od poloviny 16. století i dnešní budova masných krámů. Byla to taková zastřešená tržnice. Budova má bazilikový půdorys - prostřední vysoký prostor sloužil pro nakupující, postranní nižší haly byly věnovány jednotlivým odděleným řeznickým obchůdkům. Dnes prostory tehdejších krámků po stranách vysoké haly slouží jako místo pro posezení hostů restaurace.

Usedáme k velkému stolu a hned objednáváme to, kvůli čemu jsme přišli - Budějovický Budvar Kroužek. Od známého Budweiser Budvar Original se liší jednou věcí, která mu dala jméno i unikátní charakter - jsou v něm přidané kvasnice. Kroužek je klasický světlý ležák, do kterého se před stočením přidá určité množství živých kvasnic, kterým se říká kroužky. Přídavek “kroužků” dodá do hotového piva nový podíl extraktu a v sudech tak dojde k dalšímu stupni dokvašování. Výsledkem je trochu odlišná a unikátní chuť a díky obsahu živé kultury kvasic i “vylepšená” biologická hodnota. Pivo má vyšší plnost, více vitamínu B a dalších zdravých látek, působí svěže, čerstvě a chutná výborně.

Budvar Kroužek můžete ochutnat i v jiných vybraných hospodách, ale pouze v Masných krámech je čepovaný z tanku. Na čepu tady ale mají i další piva z portfolia Budvaru. Aby také ne, když provozovatelem restaurace je sám pivovar. Masné krámy jsou takovou českou gastronomickou stálicí s výtečným budějickým pivem. Můžeme za to být rádi, protože osud této budovy byl kdysi nahnutý…

Když na konci 19. století vznikla zcela nová jatka na budějovickém Pražském předměstí, začala budova masných krámů v Krajinské ulici postupně ztrácet význam a začala chátrat. V roce 1945 to došlo tak daleko, že se uvažovalo o demolici. K tomu ale naštěstí nedošlo a o pár let později, v roce 1953 byla budova přestavěna a stala se z ní nynější restaurace Masné krámy.

Bludný kámen

Příjemně nasyceni kroužkovým ležákem opouštíme budějovický legendární hostinec a míříme k další pivní zastávce naší trasy. Cestu si prodlužujeme přes náměstí, kde nás zajímá jeden pozoruhodný kámen.

Po chvíli obcházení Samsonovy kašny uprostřed náměstí a bedlivém sledování dlažby, jako bychom hledali houby, nalézáme bludný kámen. Působí docela nenápadně, je zasazen v dlažbě a má na sobě vyrytý křížek. Bludný kámen je opředen tajemstvím a váže se k němu řada pověstí. Mezi lidmi koluje plno verzí mýtu o tom, že kdo kámen překročí, už nenajde cestu domů. Podle některých je potřeba překročit kámen nevědomky po setmění, podle jiných po 21. hodině nebo dokonce po půlnoci. Jiné pověsti praví, že kdo se na kameni třikrát otočí kolem dokola, bude bezradně bloudit ulicemi města, a jsou i povídačky tom, že to ”funguje” jedině po třech pivech…

Na místě bludného kamene prý kdysi stával popravčí špalek či snad šibenice, kde se konala řada veřejných poprav. Osudná událost, která se později rozvinula v povídačky, které přerostly v pověsti o bludném kameni, se odehrála někdy v druhé polovině 15. století. Tehdy mělo být popraveno 10 mladíků podezřelých z vraždy rychtáře. Žádný z mladíků nechtěl doznat vinu ani udat viníka, a proto byli popraveni všichni. Snad to byl právě pamětní kámen připomínající tutu událost, který dal vzniknout vyprávění o bludném kameni.

Bylo teprve odpoledne, ještě jsme neměli za sebou ani tři piva, a proto nám bloudění ulicemi nehrozilo. Naše další kroky směřovaly s jistotou do baru Singer Pub.

Singer Pub s minipivovarem Beeranek

V České ulici hned vedle náměstí, najdete od roku 1996 bar Singer Pub. Podnik sám o sobě říká, že nabízí největší výběr točených piv v Budějovicích, pódium pro hudební produkce a také kuřácký dvorek. Rozhodně tedy nečekejte rodinnou restauraci, ale “undergroundový” bar se vším všudy.
Od roku 2014 funguje přímo v baru minipivovar Beeranek. Pivovarskou technologii spatříte hned po vstupu - nerezové varny jsou umístěné vedle barového pultu.

Pokračujeme na vlně světlých piv plzeňského typu a dáváme si místní 11° ležák Beeranek. Nad půllitrem nefiltrovaného piva debatujeme nad vším možným a prohlížíme zdejší neotřelou “beránkovskou” výzdobu. Rychle nás ale dohání hlad a chuť na něco k snědku a tak opouštíme potemnělý a při odpoledni liduprázdný bar a vyrážíme zase zpět do Krajinské ulice, tentokrát do čísla 27.

Krajinská 27

Třetí pivní zastávka dne. V ulici Krajinská 27 se od roku 2014 nachází stejnojmenný restaurační minipivovar. Hned ve vstupní chodbě zaujme pohled na otevřenou spilku. Na čepu tady bývá 5 místních piv.

Ke snědku svorně volíme hovězí hamburger z květové špičky. Velmi dobrý. To se bohužel nedá řict o pivech, která jsme tady dnes ochutnali. Hned na začátek nemohla chybět ochutnávka ležáku. Krajinská 11° však naše chuťové buňky nepřesvědčila a docela zklamala. Abych přechutnal i něco “z jiného soudku”, zkusil jsem 14° svrchně kvašenou Krajinskou raketu. Ani tato IPA mě neokouzlila a je to škoda. Restaurační minipivovar v Krajinské ulici je jinak velmi pěkným místem. Snad jsme s tím pivem dnes měli jenom smůlu…

Restaurace a pivovar Solnice

Na závěr jsme si nechali pivovar nejnovější. Míříme na Piaristické náměstí do restaurace Solnice. Už samotná budova je velmi zajímavá - historická gotická stavba z roku 1531, která původně sloužila jako sýpka. Dodnes si zachovala unikátní krov a charakteristický štít, jehož tvar vstoupil ve stylizované podobě do originálních pivních podtácků pivovaru. Budova Solnice byla nedávno zrekonstruovaná a restaurace otevřela na jaře 2019.

Samotný pivovar Solnice nenajdete přímo v restauraci, ale dalo by se říci “o dům dál”, v sousední Hroznové ulici. Zajímavostí je, že budovu pivovaru a restaurace spojuje unikátní pivovod, vedoucí hotové pivo podzemním potrubím přes Piaristické náměstí.

Po vstupu do restaurace na první pohled zaujmou velké tanky a zajímavý interiér kombinující gotické prvky prastaré budovy s novými doplňky, pěknými dřevěnými stoly a moderním výčepem. Místních piv je v nabídce hned několik. Zůstáváme věrni klasice a volíme trojici světlých spodně kvašených piv 10°, 11° a 12°. Piva byla dobrá, snad jen vlivem čepování trochu moc přesycená.

Zde naše pivní cesta končí. Za doprovodu deště opouštíme restauraci a spěcháme na autobus. Cestou máme čas na zhodnocení pivního odpoledne. Za sebe, a určitě alespoň za některé další z naší budějické degustační skupiny, mohu říci, že nejlepší pivní zážitek si nakonec odnáším z Masných krámů. Holt to “naše” pivo je zkrátka výborné a i přes nepochybnou rozmanitost nabídky minipivovarů ho hned tak nějaký nepřekoná…

Rubrika:

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl)

Tags:

historické objekty

hospody

pivo

Chmel: Žatec – chmelařské centrum pro každého (2. díl)

Jenda Mikšík — Fri, 17 Aug 2012 08:10:10 +0000

Město Žatec je centrem českého chmelařství. Dlouholetá tradice pěstování světově uznávaného žateckého chmele se podepsala na vzhledu města. V unikátních bývalých chmelařských budovách v centru Žatce byl zbudován Chrám chmele a piva - naučně zábavný komplex opírající se o místní chmelařskou historii i současnost. A tak se z města Žatce stalo atraktivní kulturní město pro každého.

Tento článek volně navazuje na první díl. Aby Vám neunikly žádné souvislosti, doporučuji začít článkem Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl).

Žatec – centrum českého chmelařství

Město Žatec je již dlouhou dobu považováno za centrum českého chmelařství. Už ve 12. století byl Žatec, který se později stal i královským městem, významným střediskem obchodu. Kdy se Žatec stal významným centrem chmelařství, není přesně známo. První zmínky o pěstování chmele na Žatecku pochází až z 2. poloviny 13. století a dokumenty výslovně zmiňující žatecký chmel se objevují asi o sto let později.

Chmelařství se rozvíjelo a díky vhodným klimatickým podmínkám pro pěstování chmele se postupně soustředilo zejména do okolí Žatce. A právě Žatecko je největší a nejvýznamnější chmelařskou oblastí dodnes. Dlouholetá tradice pěstování chmele v okolí Žatce měla významný vliv nejen na místní krajinu, ale i na vzhled měst, a také na zdejší kulturu a lidi samotné.

Město plné komínů

Období 19. a počátku 20. století nazývané zlatý věk českého chmelařství, změnilo podobu Žatce snad nejvíce. Ve městě vznikaly nejrůznější stavby určené ke zpracování či skladování chmele. Siluetu města tak začaly měnit nově vznikající vysoké komíny od sirných komor, byly budovány sušárny, balírny a sklady chmele. Tyto nové chmelařské budovy vznikaly zejména na takzvaném Pražském předměstí, v centru města, kousek od žateckého náměstí. Vzniknul tak unikátní komplex průmyslových staveb, propojených náměstíčky a ulicemi.

Postupem času však tyto významné stavby přestávaly být používány a začaly chátrat. Celý komplex se v roce 2003 dočkal prohlášení za památkovou zónu. Dalšímu chátrání nevyužitých staveb zabránil nový projekt Chrám chmele a piva, který v roce 2011 vnesl do chmelařského centra nový život.

Říkanky o chmelu

Chmel pro svou dlouhou tradici pěstování a význam v životě zdejšího obyvatelstva vstoupil také do řady uměleckých děl a promítnul se i do lidové tvořivosti. Není tak divu, že vznikala různá lidová rčení, básničky a pořekadla oslavující právě chmel. Některá rčení dokonce považují chmel za látku, která v pivu způsobuje opilost.
Mozek se mu chmelem zahřál. Kroutí se jak chmel na tyčce. Je futrovaný chmelem. Řemeslo mu chmelem zarostlo.

Chrám chmele a piva

Chrám chmele a piva je novou dominantou Žatce. Jde o naučně zábavný komplex sídlící ve zrenovovaných chmelařských budovách. Projekt Chrám chmele a piva tak vytvořil ze žateckého Pražského předměstí příjemné a turisticky atraktivní místo, které by při výletech po zemi české nemělo uniknout ani vám.

Výtah 4D a labyrint

Chrám není lákadlem jen pro pivní odborníky či pivaře, ba možná i naopak. Zábavu i poučení zde najde snad každý včetně dětí. Největším poutačem chrámu je zbrusu nový Chmelový maják. Je to 42 metrů vysoká moderní věž, která má na svém vrcholu jakési sloupy připomínající chmelnicové konstrukce a navíc osvětlení, kterým může věž plnohodnotně plnit funkci majáku a vysílat nejrůznější světelné signály do okolí.
Chmelový maják je ale ještě zajímavější uvnitř, ve věži je totiž skryt speciální 3D výtah. Při vstupu do zdánlivě obyčejného výtahu obdržíte speciální 3D brýle a cestou vzhůru zhlédnete některý z 3D filmů - i když by možná bylo na místě říkat tomu 4D! Nejen, že na podlaze výtahu pozorujete trojrozměrný film, zároveň s vámi výtah pohybuje nahoru i dolů. Díky jízdě ve výtahu je zážitek z filmového letu ve vesmíru či přeletu nad Žatcem ještě intenzivnější. Po několika minutách výtah zastaví na horní vyhlídkové stanici a z virtuálního 4D světa se ocitnete zpět v reálném světě 40 metrů nad Žatcem.

Prohlídka Chrámu chmele a piva může pokračovat labyrintem z chmelových žoků. Cesta skrz toto bludiště je plná nečekaných překvapení a zajímavostí, a pokud máte alespoň trochu hravou náladu, určitě ho navštivte.

Pivní zastávka u Orloje

Raritou a světovým unikátem je zdejší chmelový orloj. Tak jako třeba ten Staroměstský z Prahy, umí i tento žatecký orloj odbíjet hodiny a navíc ve svém výtvarném ztvárnění nabízí i svůj originální pivně-chmelařský příběh…

Posílení po náročné prohlídce labyrintu najdete v Restauraci a minipivovaru U Orloje. Nebyl by to přeci správný Chrám chmele a piva, kdyby zde neměli svůj vlastní pivovar. Rozhodně je o co stát. Zdejší piva, jako Žatecký samec 11°, Chemlový ležák 12°, Chmelová královna 13° či Chrámové tmavé 12° jsou velmi dobrá a poctivě vařená, použití prvotřídního žateckého poloraného červeňáku nezapřou. A také zdejší kuchyně je chutná a za dobrou cenu.

Pro odborníky je tu muzeum

Součástí Chrámu chmele a piva je také Chmelařské muzeum. To v Žatci sídlí již delší dobu, avšak v posledních letech bylo rozšířeno a modernizováno. Dnes jde o největší muzeum svého druhu na světě, nacházející se v budově, ve které se do roku 1995 balil a skladoval chmel. Na několika podlažích nabízí muzeum návštěvníkům široký a hloubkový pohled do historie i současnosti českého chmelařství.

Tím ale výčet atrakcí Chrámu chmele a piva ještě nekončí. Další součástí je také nově zrekonstruovaná renesanční sladovna nebo pěkně upravené klášterní zahrady.

Říkanky o chmelu

Řada lidových říkanek se zaměřuje spíše na oslavu piva, než samotného chmele. Následující básnička však vyzdvihuje podstatnou roli českého chmele při výrobě dobrého piva.
„Všichni sládci světa, slyšte radu: pivo skvělé z českého jen sladu. Pivo máš vždy jistě skvělé, z českého když vaříš chmele. Chmelíček, toť dárek z nebe, z rajských sadů vzácný květ, bez něho by musil člověk zapomenout rozprávět.“

Další pivovarská básnička oslavuje nejen chmel, ale také český slad:
„Slad a chmel – božský tmel. Sláva sladu, sláva chmeli, kéž bychom je stále měli. Dobré pivo, hezké děvče, to jsou dary země české.“

Na procházce po Žatci

Samotný Žatec také stojí za návštěvu. V centu města se nachází velké náměstí, jehož dominantou je radnice s věží. Na radniční věž je možné se dostat a prohlédnout si tak centrum Žatce zase z trochu jiného místa než z Chmelového majáku.

Chloubou Žatce a místní raritou je údajně nejmenší chmelnice na světě. Ta stojí přímo na náměstí naproti radnici. Se svými šesti sloupy a plochou menší, než pozemek sousedního domu, by se mohlo zdát, že jde skutečně o nejmenší chmelnici světa. Ovšem při prohlídce chmelařského muzea jsem si na dvoře všimnul ještě menší, ukázkové chmelničky. Ta se ale asi nepočítá. Přeci jen, ta údajná nejmenší chmelnice světa je přímo v centru města, a tak je na očích všech návštěvníků. A že se jich sem občas sjede obrovské množství. Je tomu tak například při tradiční a proslulé dočesné - slavnosti dokončení chmelové sklizně.

Dočesná

Dočesná byla původně středověkou oslavou a byla spojována se žateckým vinařským cechem. Zajímavostí totiž je, že ještě v 16. století se na Žatecku pěstovala réva vinná na stejné rozloze jako chmel. A tak vinaři spolu s vinobraním každoročně na oslavu dočesání posledního chmelového štoku pořádali také dočesnou.
Tato původně středověká tradice však postupem času zanikla, až začátkem 20. století došlo opět k jejímu obnovení. V poněkud upravené podobě se dočesná dochovala až dodnes a každoročně na konci léta láká tisíce návštěvníků na pivo, jídlo a zábavu.

Dvoudílný článek o českém chmelařství je u konce. Doufám, že se vám exkurze do historie pěstování tradiční a věhlasné české rostliny líbila. Snad Vás také zaujalo vyprávění o Chrámu chmele a piva, jehož návštěvu (a návštěvu Žatce vůbec) mohu vřele doporučit. Nakonec se nezapomeňte podělit o své chmelařské, pivní či žatecké zážitky v komentářích pod článkem.

Literatura:
Pro zájemce o hlubší poznání českého chmelařství mohu doporučit následující knihy, ze kterých jsem současně čerpal některé informace pro tento článek.
BASAŘOVÁ, Gabriela, a kolektiv. České pivo. ISBN 978-80-87109-25-0.
JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. Volvox Globator. 1988. ISBN 80-85769-37-9.
VENT, Luboš. Zelené zlato. VÚPS, 2002, ISBN 80-86576-03-5.
ŠURÁŇ, Jan. Degustace piva - VI. díl: Kategorie piva. Pivo, Bier & Ale. 2011, roč. 1, č. 6.

Rubrika:

Na jiné téma

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl)

Tags:

Chmel: Chmelařství včera, dnes a zítra (1. díl)

Jenda Mikšík — Fri, 10 Aug 2012 17:00:00 +0000

České chmelařství má dlouhou tradici a těší se světovému věhlasu. Chmel je surovina používaná zejména k výrobě piva a je známo, že české pivo i žatecký chmel, patří ve světě k těm nejvyhledávanějším. Česká krajina je poseta mnoha hektary chmelnic, jejichž rozloha je natolik velká, že řadí Českou republiku k největším pěstitelům chmele na světě. Dlouholetá tradice chmelařství změnila nejen krajinu, ale také města, lidi a kulturu. Tento dvoudílný seriál je o chmelu, pivu, Žatci, české kultuře a české zemi.

Chmel (Humulus lupulus)

Chmel, nesoucí latinské pojmenování Humulus lupulus, je znám již odpradávna. Nejprve se vyskytoval jen jako planě rostoucí rostlina a byl používán jako léčivý prostředek na nejrůznější nemoci. Od té doby se ale mnohé změnilo. Dnes se chmel pěstuje systematicky a naprostá většina z nás si tuto rostlinu spojuje zejména s pivem. Asociace s pivem je však na místě, protože největší část vypěstovaného chmele nachází své uplatnění právě v pivovarnictví.

V České republice jsou velmi příznivé podmínky pro pěstování chmele. Díky vhodným klimatickým i geografickým podmínkám se chmelu na našem území dlouhodobě daří a také proto je českých chmel celosvětově považován za velmi kvalitní.

K systematickému pěstování chmele na území dnešního Česka se přistoupilo přibližně ve 12. století. Tehdy můžeme nalézt první zmínky o takzvaných chmelištích – tak se tenkrát říkalo chmelnicím. Pěstování chmele se postupně rozšířilo z Čech také na Moravu a význam jeho pěstování se stále zvyšoval. Ve 14. století za vlády Karla IV. bylo pěstování chmele pro stát výhodné také z ekonomického hlediska, a tak se kvalitní český chmel dostával i do dalších území.

Od 16. století začíná trend postupného přesouvání pěstování chmele do oblastí, které jsou k tomu klimaticky příhodnější. Přesto, že ještě na začátku 19. století je chmelařství považováno za významné snad pro všechny kraje v Čechách, již se jako dominantní lokality pro pěstování chmele začínají rýsovat dnešní chmelařské oblasti. Asi v polovině 19. století se ukázalo, že nejvhodnějšími lokalitami pro pěstování chmele jsou Žatecko a Úštěcko v Čechách a Tršicko na Moravě. Právě do těchto tří lokalit se pěstování chmele přesunulo a drží se tam až dodnes – jsou to dnešní chmelařské oblasti.

Chmelnice včera, dnes a zítra

V počátcích systematického pěstování chmele se k této rostlině přistupovalo podobně jako k révě vinné. Chmel byl pěstován na tyčkách, po nichž se pnul. V první polovině 19. století se na Žatecku - v naší největší chmelařské oblasti – přistoupilo k novému způsobu pěstování chmele, který je nám známý dodnes. Chmelnice se proměnily ve vysoké konstrukce, přezdívané žatecké drátěnky. Postupně se tento způsob pěstování chmele rozšířil i do dalších států světa.

Takovéto chmelnice jsou dnes významnými krajinnými prvky. V chmelařských oblastech se rozprostírají tyto drátěné konstrukce podpírané asi 6 metrovými sloupy. V jarních měsících se po napnutých drátech začínají kroutit stonky chmele a celá konstrukce pod přívalem listí a později také chmelových hlávek zezelená. Jenže nový trend v pěstování chmele tuto zažitou podobu chmelnic pozvolna mění. Dochází k rozšiřování nízkých konstrukcí chmele, které pro svou asi poloviční výšku a odlišnou konstrukci vypadají jinak. Pokud se tedy bude tento počítající trend u nás nadále rozšiřovat, české a moravské chmelnice se znatelně změní.

Česká republika - chmelařská velmoc

Že je české chmelařství významné, je možné doložit na rozloze chmelnic. V posledních letech dochází stále k mírnému poklesu rozlohy českých chmelnic, nicméně tento fakt nic nemění na tom, že Česká republika byla v roce 2010 se svými 5210 hektary chmelnic třetím největším světovým pěstitelem chmele. V roce 2010 zaujímalo první místo Německo (18 386 ha) následované USA (12 647 ha).

Po jednoduchém propočtu jsem došel ke zjištění, že ČR je největším pěstitelem chmele při porovnání rozlohy chmelnic k celkové rozloze státu. V tomto poměrovém vyjádření je na druhém místě Slovinsko a až na třetím je Německo. České chmelnice tedy zabírají poměrně velké území našeho státu.

Chmelové brigády

V úvodu jsem zmiňoval, že dlouholeté pěstování chmele ovlivnilo také české lidi a kulturu. Příkladem tohoto mohou být například známé chmelové brigády, které ovlivnily životy několika generací lidí.

Potřeba chmelových brigád vznikla přibližně ve 40. letech 20. století. Zejména v období sklizně chmele narážel chmelařský průmysl na nedostatek pracovníků. Z toho důvodu byli nejprve na chmelové brigády povoláváni zaměstnanci z pivovarnického průmyslu a později se přistoupilo na povinnou brigádu pro studenty středních a vysokých škol. A tak tisíce studentů na několik dní dojížděly do chmelařských oblastí, aby pomohly se sklizní chmele.

ŽPČ

V České republice se pěstuje několik chmelových odrůd. Ta nejrozšířenější a také nejproslulejší z nich se jmenuje Žatecký poloraný červeňák (ŽPČ). Jednotlivé odrůdy chmele se od sebe liší obsahem různých látek a jejich poměrem. Látky obsažené ve chmelu se potom samozřejmě projeví také na výsledné chuti piva, do kterého se chmel přidává. Žatecký poloraný červeňák obsahuje unikátní kombinaci látek a je mu připisován jemný, méně hořký a aromatický charakter. Tím se odlišuje od většiny zahraničních chmelů, které jsou spíš hořké.

Žatecký chmel cestuje do světa

Žatecký poloraný červeňák je také dlouhou dobu významným exportním artiklem. Již v 15. a 16. století se český chmel vyvážel do nejrůznějších zemí světa, dokonce i do zámoří. Českému chmelařství a vývozu chmele se mimořádně dařilo na přelomu 18. a 19. století. S rostoucím obchodem chmele však docházelo také k nejrůznějším nekalým praktikám vedoucím k míchání kvalitního chmele s méně kvalitním. Proto v této době byl založen chmelařský spolek, který chmel certifikoval a známkoval. Docházelo k velkému rozkvětu chmelařství zejména v Žatci. Existovalo zde přes 160 firem zabývajících se prodejem chmele. Do počátku 20. století se českému chmelařství nesmírně dařilo a český chmel byl po právu přezdíván zeleným zlatem.

Příznivý vývoj českého chmelařství však narušila zejména 2. světová válka. Po jejím skončení muselo české chmelařství opět nabrat novou sílu.

Export chmele je dnes stále významný. Kupříkladu v roce 2010 bylo z ČR vyvezeno přibližně 4310 tun chmele, což představovalo 55% celkové sklizně. V posledních letech je nejvýznamnějším odběratelem českého chmele Japonsko. V roce 2010 tak putovalo přes 40% exportovaného chmele právě do Japonska.

Chmel národa je tmel

O chmelu, jakožto o zlatu, se mluvilo, nebo spíše zpívalo i ve filmu Starci na chmelu. Je to film, díky kterému máme i my mladší, kteří jsme neměli to „štěstí“ zúčastnit se chmelových brigád, představu o tom, jak tyto brigády mohly vypadat. Záměrně píši slovo štěstí v uvozovkách, protože ne každý vzpomíná na chmelové brigády s láskou.
Brigádníci v muzikálu režírovaném Ladislavem Rychmanem z roku 1964 zpívají tato slova:
„Myslíme jenom na to, že chmel je naše zlato. Jediné co nám svato, je chmel a jenom chmel. (…) Myslíme jenom na chmel, tak se občane nachmel. Chmel to je naše zlato. Chmel národa je tmel.“

V této písni zazní také vtipné a docela příhodné prohlášení, že „chmel národa je tmel“. A aby ne. Nejen, že v období chmelových brigád při sklizni spojoval tisíce lidí, ale spojuje lidi také přeneseně prostřednictvím piva. Pivo a zejména jeho hojná konzumace snad u všech možných příležitostí, je doménou našeho národa. Přesto, že průměrná spotřeba piva od roku 2005 neustále pozvolna klesá, tak v roce 2010 činila na jednoho obyvatele ČR (včetně dětí) úctyhodných 144 litrů ročně.

Využití chmele

O chmelu se říká, že podporuje dobrý spánek a také příznivě působí v době nervového vypětí. Můžete tak zkusit nacpat chmelové hlávky do polštáře anebo využít chmelový nálev ke koupeli nohou. V některých kuchařkách či knihách o léčitelství můžete narazit také na různé recepty využívající k přípravě pokrmů právě chmel.

Ani přes možné léčebné účinky chmele či snad zajímavé chuťové vlastnosti v jídle, nenachází chmel v těchto oblastech hojné uplatnění. Chmel je zejména používán jako jedna ze tří zásadních surovin pro výrobu piva.

Pivo

Není přesně známo, kdy vzniklo pivo, ani kdy se k jeho výrobě začal používat chmel. Mohlo to být již velmi dávno. Přední světový odborník na pivo Michael Jackson ve své knize Pivní encyklopedie dokonce uvádí, že pivo mohlo vzniknout dříve než chleba. Dodává, že k objevu piva mohlo dojít docela omylem, když napršelo do nádoby s nasbíraným obilím. Namočené obilí potom začalo kvasit a vytvořilo jakýsi kvašený nápoj dříve nepoznané chuti. Předchůdce piva tedy možná vzniknul již před několika tisíci lety – to dnes již přesně asi nikdo nezjistí. Co však víme s jistotou je to, že piva, alespoň ta novější, která se podobou blížila těm dnešním, využívala k dosažení jedinečných chuťových vlastností a nezaměnitelné hořkosti právě chmel. Chmel je tedy kořením piva.
Nebudu se zde rozepisovat o výrobě piva, ale za zmínku jistě stojí i další vlastnosti, které chmel pivu přináší. Je to například konzervace. Že chmel pivo konzervuje, bylo dokázáno například v dobách, kdy bylo pro britské vojsko v tropických koloniích potřeba dopravit pivo. Běžné pivo tuto dlouhou cestu po moři v horkém podnebí nevydrželo, a proto britští sládci upravili své světlé pivo (pale ale) a obohatili ho o alkohol a také o mnohem větší porci chmele. Toto hořké a po chmelu velmi příjemně voňavé pivo již dlouhou cestu do tropů přežilo. Řeč je o pivu typu India pale ale (IPA), které dnes získává na popularitě také u nás a zejména v podání vybraných minipivovarů (i českých) je skutečnou pivní lahůdkou.

K výrobě piva se ve většině případů používá určitým způsobem zpracovaný chmel. Nezpracovaný chmel (sušené chmelové hlávky) se používá jen velmi zřídka. Nejoblíbenější jsou chmelové granule. Granule jsou v podstatě sušený chmel, který je rozemletý a slisovaný do podoby malých válečků. Takovýto zpracovaný chmelový produkt může být také různě upravován, může být měněno jeho složení. Ovšem použití chmelových granulí, u nichž bylo dodatečně synteticky změněno jejich chemické složení, se neslučuje s tradiční výrobou piva. Proto by měly v poctivém pivu být používány pouze granule, které svým složením a obsahem látek odpovídají nezpracovanému hlávkovému chmelu.

První díl článku o chmelu je u konce. Druhý díl se zaměřuje na centrum českého chmelařství - na město Žatec. Dozvíte se něco o městu Žatci a jeho významné chmelařské historii, a chybět nebude ani zmínka o Chrámu chmele a piva, atraktivním turistickém cíli v centru Žatce.

Nezapomeňte si přečíst také druhý díl: Chmel: Žatec – chmelařské centrum pro každého (2. díl)

Rubrika:

Na jiné téma

Další články na podobné téma:

Chmel: Žatec – chmelařské centrum pro každého (2. díl)

Tags:

historie

lokality

pivo

Na Plzeň do Amsterdamu

Zdeněk Mikšík — Sun, 05 Aug 2012 13:10:03 +0000

České pivo je známo po celém světě a tak není nic divného na tom, dát si ho třeba v holandském Amsterdamu. Pokud si ale dáte Plzeň v Brouwerij 't IJ, něco divného vás určitě zarazí.

Již z dálky vidíme lopatky větrného mlýnu, který v městské zástavbě působí skoro jako maják. Míříme přímo k němu, protože pod ním se nachází malý holandský pivovar Brouwerij 't IJ, cíl našeho výletu po Amsterdamu.

Je hezké počasí a tak usedáme na zahrádku a vybíráme z nabízených piv. První místo na tabuli vedle dveří zaujímá Plzeň (je to napsáno opravdu i s tím háčkem) za 2,10 Euro, a tak je naše volba jasná. Ne snad proto, že bez této značky nemůžeme být, ale my už víme, co nás asi bude čekat. A opravdu. Od pípy si odnášíme sklenice s nápojem, který na první pohled nevypadá jako Plzeň. Už po pouhém přičichnutí je to jasné. To, co tady vydávají za Plzeň, je svrchně kvašené pivo. Na rozdíl od naší Plzně, která je spodně kvašená, je to vlastně zcela jiné pivo.

Postupně ochutnáváme další piva z nabídky, ale stále nám vrtá hlavou, jak je to s tím názvem. Vždyť tady docela matou návštěvníky. Zkoušíme tady na personálu něco vyzvědět.

Pán za pípou na nás divně kouká a krčí rameny, ale žádná odpověď. Dáváme si tady další pivo a zkoušíme najít odpověď u jeho mladšího kolegy, který přišel uklízet sklo ze stolu.
„Před nějakou dobou se tu opravdu vařilo pivo spodně kvašené, na jehož výrobu se používal i žatecký chmel. Potom se, ale přešlo na svrchní kvašení, ale název už zůstal“, vypráví nám s úsměvem.

Záhada je tedy vyřešena, ale pocit, že neznalý zákazník může být zmaten, v nás zůstává.
Přesto byla všechny piva, která jsme ochutnali, dobrá a místní pivovar určitě stojí za návštěvu. Zvláštní a pohodová atmosféra i posezení pod lopatkami větrného mlýnu zážitek ještě umocní.

Brouwerij 't IJ
Funenkade 7
Amsterdam, Netherlands

Rubrika:

Deníky z cest

Tags:

pivo

zahraničí

100 jarních piv z minipivovarů

Zdeněk Mikšík — Sat, 23 Jun 2012 12:43:22 +0000

V posledních letech se začínají v české pivní kotlině dít zvláštní věci. Po éře centrálního plánování v minulém režimu přes nadnárodní megapivovary současnosti se začínají stále více objevovat nové minipivovary. Kolem roku 1990 byl na území Česka asi jen jediný malý pivovar, 22 let poté jich máme asi 150 a toto číslo stále stoupá. Tento pozitivní trend se odrazil i v letošním ročníku soutěže 100 jarních piv, kterou už po šesté vyhlašují v karlínském Pivovarském klubu.

Letošní ročník této již tradiční soutěže byl zaměřen na malé české pivovary s výstavem do 10 000 hektolitrů piva ročně. Účastníci za období astronomického jara musí vypít 100 různých piv z českých minipivovarů. Vzhledem k množství pivovarů je úkol proti loňskému ročníku snadný. To se pila česká tmavá a polotmavá piva a do cíle nás tehdy došlo opravdu jen velmi málo.

I přes zdánlivou snadnost letošního úkolu jsem byl rád, že se do soutěžení přidal i Jenda, další člen Moskyta. Mohli jsme tak na plnění vyrazit společně, čehož jsme hned využili při pracovní cestě do Žatce. Naše malé picí družstvo získalo první jarní den hned 10 záznamů do pivních deníčků. Začátek byl vynikající, ale dál už to vždy tak snadné nebylo. Pracovní a studijní povinnosti i drobné zdravotní problémy nás brzdili, ale stovky jsme nejen dosáhli, ale i ji o kus překonali.

Závěr v cílové rovince byl strhující. Poslední jarní víkend se totiž na Pražském hradě konal Festival minipivovarů. Na této zajímavé akci se představilo asi 50 minipivovarů z celé republiky a tak jsme chutnali a chutnali, až jsme se propili k celkovému číslu 120.

Piva z malých pivovarů mají konzumentovi opravdu co nabídnout. Jsou vyráběna v malých várkách rukodělným způsobem a nejsou filtrovaná. To přináší charakteristické chuťové vlastnosti, které u průmyslově vyráběných piv nenajdeme. Čepováno je většinou přímo z tanku a o jeho kvalitu se do poslední chvíle stará sládek, který ho uvařil.
Je příjemné posedět v restauraci, kde můžete popíjet dobré pivo a přitom sledovat sládka přímo při práci. Většinou, pokud té práce nemá opravdu mnoho, vám o svém výtvoru rád něco poví. Jednou se nám stalo, že jsme si tak pěkně povídali, až nám přinesl ochutnat dvě nová piva, která ještě nebyla zcela hotová. Přesto už byla velmi dobrá.

Bohužel jsme se při našem pivním putování setkali i se zápornými zkušenostmi. Piva jsme nepili jen v restauracích, ale kupovali jsme je také v lahvích. A právě tady byl ten problém, minimálně ve čtyřech případech bylo pivo zkažené. Kyselá chuť byla tak nepříjemná, že obsah lahví okamžitě putoval do odpadu.
Přesto, že jsme piva kupovali ve specializovaných obchodech, ke zkažení asi došlo špatným skladováním právě v nich.
Jednou jsem si na tuto nepříjemnou zkušenost postěžoval přímo u pivovaru a s omluvou jsem dostal nové lahve s dobrým pivem. S prodejcem si to prý vyřídí.

České a moravské minipivovary nabízí velkou řadu zajímavých a velmi dobrých piv. Každý, kdo má rád pivo se mezi nimi určitě vybere to pravé, které bude právě jemu nejvíce chutnat.
My jsme ochutnali následující a máme mezi nimi své favority. Máte také svá oblíbená piva? Podělte se s námi o své pivní zážitky v komentářích.

Postupně jsme ochutnali následující piva:

Pivovar U Orloje, Žatec – Žatecký samec 11°
Pivovar U Orloje, Žatec – Chmelový ležák 12°
Pivovar U Orloje, Žatec – Chmelová královna 13°
Pivovar U Orloje, Žatec – Chrámové tmavé 11,8°
Pivovar Antoš, Slaný – Antošův ležák 11,8°
Pivovar Antoš, Slaný – Slánská pšenka polotmavá 13°
Pivovar Antoš, Slaný – Rouchbier 13°
Pivovar Antoš, Slaný – polotmavé 13°
Pivovar Antoš, Slaný – Netopýr 17°
Pivovar Antoš, Slaný – Bohemia Pale Ale 12°
Pivovar Antoš, Slaný – Marzen 13°
Pivovar Permon Sokolov – Světlý ležák 11°
Pivovar Permon Sokolov – Světlý speciál
Pivovar Permon Sokolov – Borůvka
Pivovar Permon Sokolov – Extra prémium
Pivovar Permon Sokolov – Extra prémium tmavé
Pivovar Permon Sokolov – Hořký pomeranč
Pivovar Permon Sokolov – IPA
Pivovar Kocour Varnsdorf – Ležák tmavý
Pivovar Kocour Varnsdorf – Višňový ležák
Pivovar Kocour Varnsdorf – Ležák
Pivovar Kocour Varnsdorf – Sumeček 14°
Pivovar Kocour Varnsdorf – Studentská 10°
Pivovar Kocour Varnsdorf – Haka NZ Lager
Želivský Klášterní Pivovar – Haštal světlý ležák
Želivský Klášterní Pivovar – Haštal polotmavý
Želivský Klášterní Pivovar – Haštal tmavý
Želivský Klášterní Pivovar – Milo APA
Želivský Klášterní Pivovar – Salenius 15°
Želivský Klášterní Pivovar – Drslav Abby Ale
Pivovar Matuška Broumy – E.S.B.
Pivovar Matuška Broumy – APA California
Pivovar Matuška Broumy – Raptor
Pivovar Matuška Broumy – Pšeničné belgického typu
Štiřínský pivovar – Světlý ležák
Štiřínský pivovar – Světlý ležák medový
Štiřínský pivovar – Polotmavý ležák nakouřený
Štiřínský pivovar – Tmavý speciál
Pivovarský dům Praha – Štěpán
Pivovarský dům Praha – Jarní kopřivové
Pivovar na Rychtě Ústí nad Labem – Mazel světlý ležák
Pivovarský dvůr Zvíkov – Rarášek pšeničné
Pivovar Purkmistr Černice – Světlý ležák
Pivovar Purkmistr Černice – Polotmavý ležák
Pivovar Purkmistr Černice – Jantarový polotmavý speciál 14°
Pivovar Purkmistr Černice – Aprílový Bock světlý 15°
Pivovar Purkmistr Černice – IPA polotmavý
Pivovar Purkmistr Černice – Fíkový speciál 12°
Pivovar Purkmistr Černice – Pšeničné Písař
Pivovar Purkmistr Černice – Cannabis
Pivovar Purkmistr Černice – Višňový speciál
Pivovar Modrá hvězda Dobřany – IPA 15°
Pivovar Modrá hvězda Dobřany – Světlé výčepní 10°
Pivovar Modrá hvězda Dobřany – Tmavý speciál
Pivovar Modrá hvězda Dobřany – Světlý speciál 17°
Starokladenský pivovar – Starokladno světlé výčepní
Starokladenský pivovar – Ležák mistra topiče speciál 14°
Rodinný pivovar Valášek – Vídeňský ležák
Rodinný pivovar Valášek – Kvasnicový ležák světlý Valášek 12°
Rodinný pivovar Valášek – Kvasnicový ležák světlý speciál Valášek 14°
Pivovar Dašice – Tradiční světlé 10°
Pivovar Dašice – Tradiční ležák 12°
Medlešické pivo – Medlešický ležák 12°
Medlešické pivo – Medlešický tmavý 12°
Rodinný pivovar Berounský medvěd – Tmavý speciál 18°
Rodinný pivovar Berounský medvěd – Zlatý kůň 11°
Rambousek – Tmavý speciál 15°
Rambousek – Svrchně kvašený speciál s podílem broskví
Jihlavský Radniční pivovar – Porter 14°
Jihlavský Radniční pivovar – Velikonoční vídeňský ležák
Jihlavský Radniční pivovar – Zuzana ochucená světlý ležák
Jihlavský Radniční pivovar – Zikmund polotmavý ležák
Jihlavský Radniční pivovar – Ignác světlý ležák
Jihlavský Radniční pivovar – Jiskra světlý karamelový ale
Minipivovar Balkán Uherský Brod – Zlatý havran 10°
Harrach Velké Meziříčí – Světlý ležák
Harrach Velké Meziříčí – Tmavý ležák
Harrach Velké Meziříčí – Vídeňský speciál
Harrach Velké Meziříčí – Pšeničné pivo
Pokusný pivovar Chmelařský institut Žatec – ležák 12°
Litoměřický pivovárek Koliba – Kousek pšeničný ležák
Litoměřický pivovárek Koliba – Kousek světlý ležák
Rodinný minipivovar Pacov – Pacovský Golem světlý ležák 12°
Pivovar Dobruška – Rampušák kvasnicový světlý ležák 12°
Pivní rozmanitost – Nomád Easy Rider
Pivní rozmanitost – Nomád Black Hawk
Břevnov klášterní pivovar Praha – Benedikt světlý ležák 12,5°
Břevnov klášterní pivovar Praha – Benedikt pšenice
Břevnov klášterní pivovar Praha – Benedikt tmavé
Břevnov klášterní pivovar Praha – Benedikt světlý speciál 20°
Pivovar U Fleků – Flekovská 13°
Zámecký pivovar Pikard Ostrava Zábřeh – Tmavý ležák puškvorcový 11°
Zámecký pivovar Pikard Ostrava Zábřeh – Weizen světlá pšeničná 11°
Pivovar u Medvídků – OLDGOTT 13°
Pivovar u Medvídků – 1466 14° světlý extra chmelený ležák
Šumavský pivovar Vimperk – Vimperský tmavý speciál 13°
Šumavský pivovar Vimperk – Vimperský Marzenbier 14°
Rodinný pivovar Bravůr – Vídeňský speciál 14° Kvasslav
Rodinný pivovar Bravůr – Polotmavý ležák medový 12°
Ratíškovický pivovar Na Mlýně – 12°světlá Ratíškovice
Ratíškovický pivovar Na Mlýně – 12°polotmavá Ratíškovice
Hostinský pivovar a hotel Excelent Rýmařov – Světlý ležák 11°
Hostinský pivovar a hotel Excelent Rýmařov – Polotmavý speciál 13°
Pivovarský dvůr Zvíkov – Zlatá labuť 11°
Pivovar Koníček Vojkovice – Ryzák ležák 11°
Pivovar Koníček Vojkovice – Grošák polotmavý speciál 14°
Líšeňský minipivovar a restaurace Brno – Ležoun 13,7°
Líšeňský minipivovar a restaurace Brno – pšeničné pivo
Městský pivovar Štramberk – Trubač světlý ležák 12°
Valašský pivovar v Kozlovicích – Kozlovický Fojt tmavý 12°
Minipivovar Biovar Ostrava – Quásek světlý ležák 12°
Pivovar Groll Plzeň – Lotr 11° světlé
Pivovar Groll Plzeň – Lotr 11° polotmavé
Minipivovar Kvilda – Dvanácterák ležák 12°
Galapetr 14°polotmavý speciál
Únětický pivovar – Únětické 10°
Únětický pivovar – Únětické 12°
Pivovar Hastrman – Velký Rybník – Sklepní pivo
Podklášterní pivovar Třebíč – Urban 13° polotmavý ležák
Podklášterní pivovar Třebíč – Kaplan 12° pšeničný speciál

Rubrika:

Hospody a ubytování

Tags:

pivo

Soutěž 100 jarních piv

Zdeněk Mikšík — Mon, 21 Mar 2011 12:27:06 +0000

Tuto poněkud netradiční soutěž už pravidelně pořádá Pivovarský klub v pražském Karlíně. Jak už název napovídá, účastníci soutěže musí za období jara vypít 100 piv. To by nebyl až tak velký problém, mnozí pravidelní návštěvníci hospod jich za tři měsíce vypijí mnohem více, ale účastníci soutěže musí vypít každé pivo jiné.

V prvním ročníku v roce 2007 nebylo žádné omezení, účastníkům stačilo vypít 100 různých piv. Druhý ročník byl omezen jen na česká piva a rok na to na české ležáky a speciály. V roce 2010 se pila česká světlá piva. A tento rok je to ještě mnohem těžší.

100 jarních českých polotmavých a tmavých piv

Této soutěže jsem se zatím nikdy neúčastnil, ale tentokrát se o to také pokusím. Nevím, zda se mi to vůbec podaří, protože sehnat takové množství polotmavých a tmavých piv bude velký problém. V každém případě si rozšířím obzor v pivní rozmanitosti, kterou české pivovarnictví nabízí. Myslím, že už je pryč doba, kdy se ve všech hospodách točily jen dvě nebo tři značky piva. Vzniká mnoho nových malých pivovarů a v nich velmi zajímavá piva, tak proč je neochutnat.

21. března 2011
Již několik dní jsem procházel různé obchody a sháněl černá piva. Žádná sláva to nebyla, ale něco jsem ulovil. Jak přibývaly lahve připravené ke konzumaci, nemohl jsem se dočkat, až budu moct začít. Dnes už můžu, tak do toho.
První jarní a zároveň první soutěžní den jsem zahájil přímo v Pivovarském klubu, tam kde soutěž vznikla. Černé tady bylo pouze jedno a tak jsem za krásného slunného počasí vyrazil ještě do dalších hospod. Během krátké procházky jsem navštívil Novoměstský pivovar a Pivovarský dům. Všude jsem dal po jednom tmavém. Začátek byl úspěšný, ale tak lehké už to asi dále nebude.

Pivovar Havlíčkův Brod - Rebel tmavý ležák
Novoměstský pivovar - Novoměstský kvasnicový ležák tmavý
Pivovarský Dům - Tmavý nefiltrovaný Štěpán

Dále zapíšu už svou domácí zásobičku, kterou budu postupně konzumovat.

Bernard - Jantarový ležák
Bernard – Černý ležák
Bernard – S čistou hlavou švestka
Master – Polotmavý ležák 13°
Master – Tmavý 18°
Primátor – Stout
Staropramen – Černý ležák
Samson – Černý
Svijany – Svijanská Kněžna 13°
Krušovice – Černé
Budvar – Tmavý ležák
Kozel – Černý
Bohemia Regent – Tmavý ležák
Platan – Protivínský granát, polotmavý ležák

22. března
Dnes jsem se zúčastnil pravidelného Klubového setkání v Pivovarském klubu. Své portfolio nám zde představili zástupci Pivovaru Poutník v Pelhřimově. S pohledu soutěže je škoda, že v Pelhřimově nevaří žádné černé, ale jejich dvanáctka byla výborná. Přesto se mi podařilo získat další tři stupínky ke stovce.

Pivovar Nymburk – Postřižinské pivo – tmavý ležák
Primátor – English Ale Pale – svrchně kvašený polotmavý ležák anglického typu
Lobkowicz Vysoký Chlumec – Démon – polotmavý ležák

29.března
Po několika pracovních dnech jsem využil chvíle volna a krásné počasí a vydal se za dalšími úlovky. První cesta vedla na pražské Jižní město, kde se mezi paneláky skrývá restaurační Jihoměstský pivovar. Pravděpodobně v bývalé kotelně se nachází zajímavý sál s mnoha místy u dřevěných stolů. V potemnělé atmosféře jsem si sednul kousek od kotlů na vaření piva a ochutnal místí produkty. Byl jsem příjemně překvapen, protože tu měli hned 4 vhodné kanditáty do soutěže.

Jihoměstý pivavar – Jihoměšťan 11° – polotmavý ležák
Jihoměstský pivovar – Tmavá 14°
Jihoměstský pivovar – Bock 16°
Jihoměstský pivovar – Salvator Doppel Bock 19°

Tento úspěšný lov jsem zakončil v Pivovarském klubu, kde se mi podařilo přidat ještě dva kousky.

Pivavar Strakonice – Dudák – Tmavý ležák
Pivovar Broumov – Olivětínský opat – Tmavý pepřový speciál

30.března
Dnes jsem se při nutné cestě do tété části Prahy zastavil na Strahově a ochutnal co sládek v Kláštením pivovaru uvařil. K méme příjemnému překvapení jsem zjistil, že tady až na vyjímky vaří jen tmavá a polotmavá piva.

Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert jantarový
Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert tmavý
Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert Masopustní
Klášterní pivovar Strahov - Sv. Norbert IPA

11. dubna
Tak jsem se na několik dní odmlčel se psaním, ale nelenil jsem a přidal další bodíky a posunul se dále ke stovce. Nejdřív mě překvapil kolega, který mi někde koupil láhev Bakaláře.
V zápětí jsem vyrazil do Pivovarského klubu, kde jsme měli s Moskytem pravidelné setkání nad sklenicí piva. Na čepu tu měli dvě piva, vhodná do soutěže. Aby toho nebylo tak málo, přidal jsem ještě dvě lahvové a samozřejmě ochutnal Křižíkovu 17°, která sice do soutěže nepatří, ale nemohl jsem si ji nechat ujít.

Císařský pivovar Rakovník - Bakalář 555, Double Bock
Pivovar Rychnov nad Kněžnou – Habrovák 15°, jantarový speciál
Pivovar Žatec – Žatec prémium tmavé
Pivovar Vratislavice – Konrád ESO, polotmavý ležák
Pivovar Rohozec – Skalák, tmavé speciální pivo 13°

13. dubna
Počasí nebylo moc příjemné, tak jsem přímo z práce zamířil do restaurace Zlý časy. Tady mají na pípě 24 piv, tak snad tmavého něco ochutnám. Nakonec jsem v příjemné atmosféře ochutnal 6 vzorečků a do připraveného baťohu v sousedním Pivkupectví naskládal několik lahví.

Městský Podorlický pivovar – Rychnovský kaštan, polotmavý ležák
Pivovar Rambousek – Rambousek kaštanomedový, polotmavý speciál
Třebonický rukodělný pivovar – Geronimo, polotmavý rýžový speciál
Minipivovar Labuť Litoměřice – Polotmavý ležák
Malostránský pivovar Velké Meziříčí - Harach tmavý ležák
Pivovarský dvůr Chýně – Nuselská bledá tvář, IPA
Chodovar – Zámecké černé
Tambor – královédvorský tmavý speciál
Pivovar Chotěboř – černé prémium
Pivovar Chotěboř – karamelový speciál
Ferdinand – 7 kulí, polotmavý speciál
Pivovar Pernštejn – Tmavý ležák
Staňkův Rukodělný Pivovar Třebonice – Divá Bára, tmavý speciál
Pivovar Nová Paka – Novopacké pivo, tmavý speciál

14. dubna
Dnes začala výstava Lodě na vodě a tak jsem také zašel prohlédnout si nová plavidla. A když už jsem byl v centru Prahy, namířil jsem do světoznámého pivovaru U Fleků. Naposledy jsem zde byl někdy v 80. letech minulého století. Tehdy pivo stálo asi 4 koruny a nějaké haléře navrch. Každé pivo se platilo zvlášť a když host nezaplatil 5 korun, další už nedostal. Vsupoval jsem tedy s jistou obavou, ale personál byl ochotný, nebyl žádný problém a pivo bylo dobré. Jen ta cena není pro našince, 59 korun za 0,4 l je dosela dost. Asi sem zase dalších 30 let nepůjdu, bodík ale mám, padesátý.

Pivovar a restaurace U Fleků –Flekovský ležák 13°

15. dubna
O víkendu jsme měli cestu na Moravu. První zastávku byla ve Veverské Bítýšce v kulturní technické památce Jarošův Mlýn. O tom se ještě zmíním v samostatném článku, ale důležité je, že tady nabízejí pivo ze Sentického pivovaru. Zakoupi jsem celé portfólio, i když jen jedno se do soutěže hodí.
Ve firemní prodejně pivovaru Černá hora ve Slavkově u Brna jsem doplnil zásobu o jejich piva.
Víkendový lov jsem zakončil v prodejně potravin, kde jsem našel několik celkem běžných piv, ale zatím mi ve zbírce chyběly.

Pivovar Černá hora – Black Hill, spesiální řezané pivo ochucené
Pivovar Černá hora – Forman polotmavý, nealkoholické
Pivovar Černá hora – Granát, tmavý ležák
Pivovar Černá hora – Kern, polotmavé výčepní
Pivovar Pardubice - Pardubický Porter, 19° originální tmavé pivo
Staropramen – Granát, ležák polotmavý
Radegast – polotmavé nealkoholické
Pivo Kvasar – Sentický Kvasar medové pivo
Bernard – S čístou hlavou, jantar
Primátor – Double 24%

20. dubna
Jako asistent fotografa jsem měl možnost strávit den v centru chmelařství v Žatci. Pan fotograf potřeboval pořídit obrázky chmelnic, chmelařství a pivovarnictví. Ideální možnost jak získat další bodíky.

Chrám Chmele a Piva, tak jsem jmenuje projekt, který přináší poučení i zábavu pro všechny věkové kategorie, pivní znalce, konzumenty piva i abstinenty. Jako první jsem navštívili Chmelařské muzeum, které se nachází v budově bývalého skladu a balírny chmele. Na největší výstavní polše svého druhu na světě se dozvíte vše o historii chmelařství od středověku až po součastnost.

V polední pauze jsem pochopitelně museli navštívit restaurační minipivovar U orloje. Celkem chutně jsem poobědvali a okusili dvě piva z místní produkce. Jedno bylo tmavé, tak další bod je doma.

Chmelový orloj, který se naschází v těsném sousedství restaurace je další světový unikát. Představuje alegorii života konzumenta piva. Kdo pije střídmě, dostane se do pivního ráje, kdo pije moc přijde do pivního pekla. Na orloji jsem si prohlédli nezvyklé představení, které se odehrává každou hodinu a vyrazili na Chmelvý maják.
Věž vysoká asi 40 metrů je dominantou celého chmelařského areálu. Na vrchol se dá vystoupit po chodišti, nebo vyjet výtahem. Ale není to obyčejný výtah, po cestě vám bude promítnuta 3D projekce, která bude simulovat nejen průlet nad městem Žatec.

V místní pivovaru jsem zakoupil několik lahví piva a pak už následovalo focení na chmelnici. Tam už se žádné pivo netočilo, ale krásné jarní počasí mělo své kouzlo a já byl rád, že si toho můžu užít.

Restaurant a pivovar U orloje – Chrámovíé tmavé
Pivovar Žatec – Strong, speciální pivo polotmavé
Pivovar Žatec – Xantho, speciální pivo polotmavé
Pivovar Protivín – Merlin černý

21. dubna
Je to právě měsíc od začátku soutěže a v tuto chvíli mám zatím zdoláno 65 piv. Není to málo, ale do cíle soutěže je ještě daleko. S přibývajícími čárkami ubývá piv, která jsem ještě neměl a která jsou pro mě dostupná. Poslední 20 či 10 bodíků bude asi nejtěžších.

Nechal jsem se přemluvit, že zajdeme něco ochutnat do Zlých časů. Přesto, že tady mají 24 píp a z nich tečou piva malých pivovarů, zjistil jsem, že těch co jsem ještě neměl, je málo. Přesto se něco nového našlo.

Třebonický rukodělný pivovar – Eržika, tmavý speciál
Pardubický pivovar – Granát, tmavý speciál
Minipivovar Labuť Litoměřice – Tmavý ležák

26. dubna
Dnes jsem zamířil do restaurace Pivovarský klub, vyhlašovatele soutěže, na pravidelný Klubový večer. Na programu bylo setkání s pivovarskou osobností paní Ing. Gabrielou Basařovou. Tato dáma jako jedna z prvních, ne-li vůbec první, vstoupila významným způsobem do kdysi výhradně mužského světa. Pracovala nejen v Plzeňském Prazdroji, ale od roku 1982 působila především jako profesorka na VŠCHT, kde odchovala velké množství významných pivovarníků současnosti. V příjemné atmosféře jsem získal i nějaké body do soutěže.

Městský pivovar v Poličce – Eliška 13°, tmavý speciál
Broumov Olivětínský Opat – švestkový speciál
Pivovar Herold – Granát, polotmavý speciál

2. května
Pravidelná porada členů Moskyta v Pivovarském klubu byla vhodná k získání dalších piv. Při tom, jak jsme plánovali další badatelské akce, jsem ochutnal několik lahváčů.

Císařský pivovar Rakovník – Bakalář, tmavý ležák
Broumov Olivětínský Opat – Tmavý speciál 13°
Želivský klášterní pivovar – Magni, Klášterní borůvkové pivo
Měšťanský pivovar Strakonice – Klostermann, polotmavý ležák
Herold Březnice - Black, tmavý speciál

16. května
V květnu bývá každoročně v pražských Letňanech Český pivní festival. Na této akci je možné podle organizátora ochutnat více než 70 značek českého piva. Těšil jsem se, že se mi podaří získat nějaké bodíky a hned první volné odpoledne vyrazil. Ale zase tak velká sláva to nebyla. Prošel jsem všechny stany a ochutnal jen pět soutěžních vzorečků. Víc tmavých a polotmavých piv, které ještě nemám, tady nebylo. Budu muset přijít ještě jednou, protože ve stanu Pivní rozmanitosti se piva točí. Snad bude příště i něco jiného.

Kocour Varnsdorf – tmavý ležák
Litovel – tmavý ležák
Císařský pivovar Rakovník – Bakalář, polotmavý ležák 11°
Primátor – polotmavý ležák 13°
Janáček – Kounic, polotmavý ležák

23. května
Dnešní druhou návštěvu Českého pivního festivalu jsem pro jistotu začal v Pivovarském Klubu. Čepovali tady jedno černé, tak jsem zašel. Co kdyby v Letňanech nic nebylo.

Minipivovar Valášek, Vsetín – tmavý ležák

Na výstavišti jsem hned zamířil do stanu Pivní rozmanitosti, jinam to nemá smysl. U vchodu jsem zjistil, že nadarmo jsem sem nešel. Mají tři piva, která jsem ještě nechutnal. Tak s chutí do toho, i když u některých vzorečků to byla spíše oběť, než chuťový zážitek. Kdybych nepotřeboval každý bod, asi bych některé vynechal.

Holba – Šerák polotmavý
Starokladenský pivovar – Kapučíno
Broumov Olivětínský Opat – Čokoláda

25. května
Dnes jsem udělal ještě jeden pokus na získání nějakých bodíků na výstavišti v Letňanech, kde probíhá Český pivní festival. Zamířil jsem přímo ke stanu Pivní rozmanitosti a v nabízeném sortimentu pátral po něčem českém, tmavém, co ještě nemám. Jedno takové pivo se tu našlo, tak hurá. Nastal, ale další problém, kde sehnat 1 tolar za zaplacení. Všechna piva i jídlo se tady platí pivními tolary, které si nejdříve musíte vyměnit. Minimální počet, kolik si jich můžete koupit je 5. Jeden prostě nekopíte. A já jich víc než jeden nechtěl, žádná další piva vhodná do soutěže tu nejsou a nemám zrovna moc času, abych tady vysedával. Ke všemu ještě sám. Po několik marných pokusech u obsluhy, jsem zamířil ke stolu, kde sedělo několik pivařů. Od nich se mi podařilo jeden tolar získat a ochutnat další pivo na cestě ke stovce.

Chýně - Dvorní ležák, polotmavý

26. května
S přibývajícími bodíky je čím dál tím těžší najít nějaké vhodné tmavé nebo polotmavé pivo. Začínám spíše paběrkovat a přemýšlím kam vyrazit. Když jsem hned na začátku soutěže byl v Pivovarském domě, zapomněl jsem na jednu místní specialitu. Musím tam tedy ještě jednou.

Pivovarský dům – Kávové

27. května
Při cestě z práce jsem zamířil do pro mne zatím neznámé restaurace Kulový blesk. Uprostřed domovních bloků, na nejrušnější pražské ulici, se skrývá zajímavá hospoda zapojená do Aliance P.I.V. Točí tady asi na 10 pípách piva od malých a středních pivovarů, které se neustále mění. V této nabídce se mi podařilo najít dva kousky, které ještě nemám.

U Rybiček – Speciál ALE
Matuška – IPA Raptor

31. května
Do Kulového blesku jsem zašel ještě jednou, ale tentokrát jsem ochutnal už jen jedno.

Vyškov – Jubiler 16 °

A protože se mi jen jeden úlovek zdál málo, pokračoval jsem do dalších hospod. Nejdřív do známého restauračního pivovaru U Medvídků. Turisté ještě nedorazili a tak jsem v téměř prázdném sále hned vedle varny ochutnal místní polotmavé pivo.

U Medvídků – Old Gott barique

No a nakonec jsem zavítal do „domovské“ restaurace Pivovarský klub, kde celá tato soutěž vznikla, abych zakončil dnešní putování. Byl jsem příjemně potěšen, protože na čepu byla dvě černá piva. Tím jsem se přehoupnul do poslední desítky a doufám, že se mi podaří dorazit až do cíle. Ještě několik takových úspěšných dnů a bude to hotovo, ale je to stále těžší a těžší.

Valašský pivovar v Kozlovicích – Kozlovjan, polotmavý nakouřený speciál
Kout na Šumavě – Koutská 14°, tmavý speciál

3. června
Krásný téměř letní den lákal k výletu, naplánoval jsem tedy cestu za poznáním na hrad Křivoklát. Na téměř liduprázdném hradě jsme si užili prohlídku, podívali se po okolí a pak už nic nebránilo návštěvě pivovaru v Berouně. Po cestě jsme se ještě zastavili v zámku Nižbor, kde je expozice keltské kultury. Mimo dvou dam v pokladě tady nebyl vůbec nikdo a tak jsme si celý zámek i s expozicí prohlédly v naprostém klidu.

Berounský pivovar je ukryt na místě, kde by podobné zařízení nikdo nehledal. Klasický socialistický tovární dvůr, kolem staré haly, šrot, stará auta a vojenská technika. Uprostřed toho všeho je jedna budova, která se těm ostatním už na první pohled nepodobá. Tou budovou je restaurační pivovar Berounský medvěd. Ve stylovém prostředí v mnohém připomínající staré časy, které nezapře svůj industriální původ, točí několik druhů piv. Do soutěže jsem tu získal hned tři bodíky.

Berounský Medvěd – Berounský Medvěd tmavý 13°
Berounský Medvěd – Klepáček, polotmavý speciál 14°
Berounský Medvěd – Grizzly 18°

Potěšen tímto úspěchem jsem namířil naše vozidlo do dalšího restauračního pivovaru. První český restaurační minipivovar Pivovarský dvůr leží nedaleko Prahy a nabízí mnoho různých piv. Momentálně měli v nabídce tři tmavá a polotmavá piva a tak jsem dnešní lov zakončil dalším úspěchem.

Pivovarský Dvůr Chýně – Vídeňská 14°
Pivovarský Dvůr Chýně – Zázvorové pivo polotmavé
Pivovarský Dvůr Chýně – tmavý speciál 14°

8. června
Potřeboval jsem koupit nějaká zajímavá piva jako dárek a tak jsem zamířil do Pivkupectví do pražských Nuslí. Vybral jsem, co jsem potřeboval a pro jistotu ještě prohledal regály. A je to tady, mám 100 jarních piv! V regálu jsem totiž našel několik zajímavých lahví.

Vyškov – Řezák, polotmavý ležák 11°
Nymburk – Něžný Barbar, Postřižinský polotmavý speciál
Vyškov – Havran, tmavý ležák
Matuška Broumy – Černá raketa, IPA

Takže jsem vlastně u konce, za období jara jsem vypil a hlavně sehnal 100 českých tmavých a polotmavých piv. Na začátku soutěže jsem vůbec netušil, zda se mi to vůbec podaří. Nyní už vím, že to jde zvládnout. Ale hlavně jsem se seznámil s mnoha pivovary a pivy, které jsem vůbec neznal, nebo jsem je zatím neochutnal.
Také jsem si v praxi ověřil, že pivní rozmanitost se v našich zemích neustále rozšiřuje. Přibývá lidí, kteří rádi ochutnají něco nového a nejsou v zajetí jen toho svého průmyslového moku. Na trhu jsou piva, která by ještě před několika lety asi nikdo nepil, protože se v ničem nepodobají zajetým českým ležákům. Naštěstí ta doba je dávno pryč a opravdoví pivní znalci rádi sáhnou po téměř exotických pivech. Jindy na podobné zvláštnosti nemají chuť a raději si dají klasický český ležák poctivě uvařený, který bezesporu patří k nejlepším pivům na světě. Ale hlavně, že je z čeho vybírat. Pak si každý může dát, co mu chutná a no co má právě chuť a náladu.
Do konce jara zbývá ještě několik dní, a tak možná ještě nějaké pivo přidám, no musím tento úspěch přece něčím oslavit.

Rubrika:

Na jiné téma

Tags:

hospody

pivo