Moskyt - pobyt v divočině

Kniha o orientaci v přírodě

Leoš Drahota — Sun, 17 Feb 2019 11:14:05 +0000

Pobyt v přírodě nabízí člověku mnohé radosti i strasti. Jednou takovou nemilou strastí, někdy až s fatálními následky může být bloudění. Radostí tuto strast zahánějící pak je nalezení správného směru. Zvládnutí umění orientace v terénu je proto velice důležitou schopností, ale i potěšením, otevírajícím člověku nové, nevídané obzory. Otevírání těchto obzorů je námětem knižního titulu, jehož překlad je nyní na pultech českých obchodů.

V roce 2018 vydalo nakladatelství GRADA Publishing, a. s. knihu anglického autora Tristana Gooleyho „Orientace v přírodě, znovuobjevené umění jak se nechat vést přírodou.“ (z anglického originálu „The Natural Navigator: The Rediscover Art of Letting Nature Be Your Guide“ přeložila Anna Štorkánová)

V této publikaci se autor vrací doslova na začátek cesty. Cesty prvních cestovatelů, cesty lidí, kteří z jakéhokoliv důvodu opustili rodnou hroudu a potřebovali se s přehledem pohybovat terénem. Šli za lepším prostorem pro život, šli, či se plavili, aby našli úrodnější kraj, aby dobyli nová území pro svůj kmen, aby uloupili bohatství sousední země, nebo jen ukojili svou zvědavost a zjistili, co se skrývá za hřebenem hor na obzoru.

Na svou cestu vyráželi bez složitých navigačních přístrojů, bez map a průvodců. Aby byla jejich výprava úspěšná, museli si proto osvojit umění orientace. Orientace založené na dovednosti číst a správně vyhodnocovat všechny indicie, které jim nabízí samotná krajina, příroda v ní, nebo nebe nad hlavou.

Stejnou dovednost se pokusil znovuobjevit a osvojit si i autor této knihy a své poznatky nyní předkládá čtenářům. Možná ještě důležitější než nabytí těchto schopností je pak pro něj radost z jakéhosi prozření. Nezatížen fixací na moderní techniku a vševědoucí elektronické asistenty, ponechává doma i prostý kompas a vidí náhle svět novýma očima. Bez zaslepenosti zářícím mnohapalcovým, daty přetékajícím displejem, objevuje v krajině zapomenuté stopy působení slunce, ledu či větru, zákonitosti růstu stromů, ale i mechů a lišejníků. Učí se i své čtenáře hledat ty správné hvězdy, rozumět Měsíci i oběhu Země kolem slunce.

Samotnou orientaci povýšil na cíl svých výprav do těch nejrozmanitějších přírodních prostředí. Píše o tom, jak neztratit směr v písečných dunách rozlehlých pouští i na sněhových pláních polárních oblastí. Jak uprostřed oceánu hledat slunce schované za mraky a vybaven znalostí jeho „pohybu“ po nebeské klenbě bezpečně zamířit ke známým břehům. Jak číst chování mořské vody, její barvy, vln, proudů, přílivu a odlivu.

Navádí ale také, jak najít směr ztracen uprostřed betonové džungle velkoměsta, neboť i sem místy svítí slunce, fouká vítr, nebo se tvoří námraza. I na betonu zůstávají stopy, i na omítkách rostou plísně a řasy. A slunci se přizpůsobují například i architekti, navrhující orientaci obytných domů, či sportovišť. S trochou nadsázky tak lze správný směr najít i podle tenisových kurtů.

K cíli vás mohou úspěšně dovést také živly, mraky na obloze i živí tvorové, jejichž chování se naučíme správně chápat. Ptáci, obyvatelé moří, savci i hmyz mají zpravidla mnohem vyvinutější orientační smysl než člověk. Jejich schopnosti jsou pro nás často až nepochopitelné, ale pokud se budeme dostatečně soustředěně věnovat jejich pozorování, pak mohou tito mistři navigace ukázat cestu i nám.

Umění orientace ale spočívá především v dovednosti správně vyhodnocovat kombinaci stop, které nám krajina, povětrnostní vlivy či stálice na obloze nabízí. Některé se navzájem potvrzují, některé si zdánlivě odporují. A vše má svůj důvod, své zákonitosti. Ty je potřeba naučit se rozklíčovat a určit ten správný směr. Jít tím směrem s otevřenýma očima, číst v detailech a dorazit přesně tam, kam jsme si určili. A to je ta radost, radost z umění orientace, které se stalo Tristanu Gooleyovi vášní a koníčkem.

Autor knihy naštěstí nezatěžuje čtenáře nějakými složitými výpočty, ani požadavkem na encyklopedické znalosti, které by uškodily čtivosti titulu. Není to vlastně ani potřeba, neboť jak ukazuje autor, k dosažení cíle v terénu nejsou podobné znalosti nezbytně nutné. Publikace je hlavně pobídnutím k vlastnímu objevování, tipem k další činnosti, kterou se lze v terénu bavit, zdokonalovat i prakticky využít. Je určena pro člověka, který chce svůj pobyt v krajině a přírodě obohatit o další rozměr, o další potěšení, o radost z čisté prapůvodní navigační gramotnosti.

Je zřejmé a pochopitelné, že metody popsané v této knize nejsou primárně určené do podmínek kulturní a hustě urbanizované krajiny, jakou je třeba Česká republika. Pokud se ale chystáte do extrémnějších podmínek nějaké rozlehlejší divočiny a nechcete být při orientaci odkázání jen na chytrou elektroniku, neváhejte sebou na cestu přibalit i tuto publikaci. Pomůže vám najít směr, a pokud budete chtít, tak i získat novou užitečnou dovednost jak číst a vnímat okolní prostředí.

Rubrika:

Rady

Tags:

mapy navigace

orientace v terénu

pobyt v divočině

Vandr za plotem

Tomáš Chytrý — Sun, 12 Dec 2010 14:51:04 +0000

Manády. No jasně, vždyť já tady už jednou byl! První deník, strana 35, říjen roku 1984. Přivedl nás sem Robur a jeho kamarádi z nějakého indiánského oddílu. To jsme tenkrát začali jezdit na vandry, bylo nám třináct, první noci pod širákem a v hlavách velký plány.

„Hele kluci, co je to tu za díry? To vypadá jako sloupky na plot.“ Scházíme dolů k potoku, zabranej do hovoru s Kachnou jsem si moc nevšímal okolí. „Cože? Jaký díry?“ Nevěřícně koukám, kam Obřík ukazuje. Levý kraj cesty, kam dohlídnu, je lemován dírami v pravidelných rozestupech. „To snad neni možný!“ V mžiku se mi vykouřilo z hlavy, co sem to vlastně Kachnovi povídal. Ba naopak. Rázem se mi vybavila zpráva, že se má někdo z Petrova kempu dohodnout o něčem s hajnym. Hned jsem tušil o čem.

Scházíme až k louce, kde již není pochyb, co se to tu děje. Čumíme jako troubové na fungl nová železná vrata a mě pomalu dochází, že tudy vlak už nepojede. Procházíme skrz vrata přes louku dolů k tábořišti. Znechucen celym světem sedim na špalku, v hlavě se mi míhaj obrazy z několika předešlých let. „No to se mi snad jenom zdá.“

Byl konec září roku 2005 a já se vracel proti proudu jednoho z Poledních potoků od Voznice do Kytína. Šel jsem tudy poprvé a pohled, jaký se mi naskytl kousek za lesní tůňkou, mě doslova uchvátil. Nízké podzimní slunce osvětlovalo meandr potoka krásně zarostlý mechy a travinami, smrky nevšedních výšek, ohniště, fleky na spaní - jen si vybrat. Mé několikaleté romantické „osadní“ představy rázem dostaly zřetelnou podobu. Stačilo jen přivřít oči a trochu se zasnít …

O to víc, když jsem zjistil, jak se údolí mezi místními říká. Manády. No jasně, vždyť já tady už jednou byl! První deník, strana 35, říjen roku 1984. Přivedl nás sem Robur a jeho kamarádi z nějakého indiánského oddílu. To jsme tenkrát začali jezdit na vandry, bylo nám třináct, první noci pod širákem a v hlavách velký plány. Moc dlouho nám to ale nevydrželo, dva tři roky. Byl jsem asi jediný, kdo se z původní party do lesa po několika letech vrátil.

Nedlouho po znovuobjevení Manád jsem dal dohromady pár - doslova pár - kamarádů, Datla a Michala, slovo dalo slovo a osada byla na světě. Místo bylo jasný, název jsem si vypůjčil od Miroslava Nevrlého. Renča s pousmáním sledovala, jak doma po večerech vyšívám vlajku. V září 2007 zazněly pod kaštanovou loukou poprvé tóny „osadních“ písní. Skupinka už zdaleka ne týnejdžrů postává nad ohněm. Plány již nejsou zdaleka tak vzletné jako tenkrát, ale jsou. Táhnout to, co to dá.

„Tak já nevim, jestli neni lepší jít někam jinam? Co tady? Koukat přes louku na ty vrata?“ Trapný ticho. Nakonec zůstáváme. „Vždyť to může bejt taky poslední oheň na tomhle fleku.“ To je bohužel pravda. Korunu tomu dává Lukáš. „Tati, v kasliku není kempovka“ a ukazuje mi prázdnej igelitovej futrál. Poslední kapka. Už rezignuju. „K čemu mu mohla bejt?“ Koukám se pod klády. Nic. „Tak ji asi spálil, … jeden.“ „Tady musel někdo blbnout, viděls ty malý ohniště všude okolo?“ Viděl, ale nechápal. Dneska mě už nic nepřekvapí. „Nejlepší bude Tomáši, když se na ty svoje pracný sentimentální cingrlátka vykašleš.“

Seděli jsme u ohně a hrály něco přes jednu noční. Už navečer musel jet domu Ježek, brzy ráno zmizel Robert, Kachna s Obříkem odcházeli - asi na pětkrát - během deštivého nedělního dopoledne. S Erikem a Lukášem jsme na obhlídce okolí viděli opuštěný Petrův kemp. Jak dlouho tu ještě bude stát? Stačilo by ho teoreticky posunout za řadu sloupků o pár set metrů směrem ke Carrapatu. Tam je už „mansfeldovo“. Jak také dokazují staré patníky s označením vlastníků jednotlivých lesních celků HD x HM, na některých místech rozeseté mezi stromy.

Na cestě zpět, nad pasekou, vidíme nekonečnou řadu již stojících betonových sloupků. Za plotem budou i manádské seníky. „Nějak se nám zužuje svět, co?“ Verš od Vyčítala byl vcelku na místě.

„Tak co? Pudem, ne?“ Všichni víme, že u vychladlýho ohniště se nedá sedět věčně. Dnes je nám to jasný o to víc. „Hmm … tak dem.“ Sundal jsem plechovou schránku na kempovku bez kempovky, tabulku s vybělenou lebkou nechám na svém místě vysoko na kmeni smrku. Ta sem patří. Klobouk „dřevák“ holt bude jinde. Večer malého unaveného Džoua se nekonal, Džou holt zůstane bez klobouku. „Eriku, vyfotíš nás u tý hloupý brány? Na památku.“

Cestou jsem se ještě zapovídal s hajnym z maringotky u kytínské hájovny. Přeci jen sem byl zvědavej, o co tu jde. Docela ochotně mi lecos objasnil. Obora, jejímž vlastníkem jsou Lesy ČR, bude mít podle jeho slov 3,6 km v obvodu, a to na ploše cca 60 ha. V podstatě by měla svou polohou kopírovat oboru, která zde byla do roku 1945. Obora má být využita pro chov jelenců virginských.

„Bude to pro nás práce navíc. Každej den ji obcházet a kontrolovat, jestli někdo neprostřihnul drátěný pletivo.“ A aby bylo úplně jasno, ještě dodává: „Natrhnu zadek každýmu, koho tam načapu.“

Jsem nakonec rád, že se mnou byl ochotnej hodit řeč. Trochu mě to zklidnilo. Holt mi někdo kopnul do bábovky. Doma si sednu nad mapu Hřebenů a zkusim vymyslet, kam pozvu kluky na zářijový potlach. Budem se holt toulat. Asi jsme si měli vybrat jinej název.

květen 2008
Tom, os. Větrný toulání

Rubrika:

Tags:

Určování světových stran

Jenda Mikšík — Sat, 17 Jul 2004 14:17:11 +0000

Při pobytu v přírodě je velmi důležité umět se orientovat a to zejména, když se ztratíte. Nejjednodušší způsob, jak určit světové strany, je pomocí kompasu nebo buzoly. Ale jak postupovat v případě, že kompas nemáte?

Pokud tedy nemáte kompas, existuje řada způsobů, jak určit světové strany. Některé jsou více přesné, některé zas méně. Velmi přesně zorientovat se můžete pomocí Slunce a hvězd. Je mnoho metod na určování směru a to i na jižní i na severní polokouli.

Pohyb Slunce

Velmi jednoduchý způsob, jak se orientovat je podle Slunce. To se pohybuje po obloze a za jednu hodinu se posune o 15°. Podle tohoto údaje si můžete i spočítat, kam se Slunce posune za určitou dobu. V den rovnodennosti, to je 21.3. a 21.9. Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Pro všechny dny platí, že Slunce je na SV ve 4 hodiny ráno, v 6 hodin je na východě, přesně v poledne je na jihu a v 18 hodin je na západě. Na principu Slunce je postavená celá řada metod určování světových stran.

Určování směru podle hodinek

Tato metoda je velmi jednoduchá. Stačí vám k ní pouze klasické ručičkové hodinky. Ovšem musí ukazovat přesný čas a to beze změny na Hodinky letní čas (není nutné je přeřizovat, stačí, když si je posunete jen „v hlavě“). Čím blíže jste rovníku, tím méně přesná tato metoda je. Protože Slunce je přímo nad vámi, je složité určit jeho směr.

Severní polokoule:

Hodinky dejte do vodorovné polohy před sebe. Malou ručičkou zamiřte na Slunce. Přesně v půlce mezi malou ručičkou a číslem 12 je severojižní směr (míříte na jih, sever je za vámi).

Jižní polokoule:

Na jižní polokouli je to vlastně obráceně. Namiřte číslem 12 na Slunce. Severojižní směr je opět v půlce mezi dvanáctkou a malou ručičkou.

Jehlový kompas

Kompas si můžete vyrobit i z kousku železného drátku, ideální je jehla (tu by měl ostatně mít každý u sebe v KPZ). Opakovaně jí třeme o kousek látky (nejlépe hedvábí), až se zmagnetizuje. Potom ji zavěsíme na provázek nebo nit. Magnetizmus není silný, proto je jehlu potřeba „dobíjet“. Nutné je, zavěsit ji tak, aby nedošlo k narušení rovnováhy. Musíte zabránit kroucení nitě. Jehlu můžete třít i o magnet, ale pouze v JEDNOM SMĚRU. Magnetování bude mnohem efektnější. Pomocí jiné metody určete sever a pak označte, který konec jehly k němu ukazuje. Směr můžete ověřit i díky Slunci.

Plovoucí jehla

Další způsob se zmagnetizovanou jehlou. Jehlu položte ne kousek papírku, trávy nebo kůry a dejte na vodní hladinu. Jehla se otočí na severojižní směr (musí být zmagnetizovaná – třeba o tričko). Sám jsem to zkoušel a funguje to přesně, dokonce plave i sama o sobě (leží jenom na hladině bez papírku nebo čehokoli jiného).

Orientovat se můžeme i podle velmi jednoduchých ukazatelů. Třeba na stromech ze strany severozápadní – severní je více mechu, lišejníků a zelených řas. Letorosty (letokruhy) na pařezu osamělých stromů jsou více zhuštěny na severozápadní straně než jinde. Starší kostely jsou stavěny hlavním vchodem na západ a oltář je orientován na východ (Pozor: neplatí to u všech kostelů). Nebo mraveniště mají větší plochu s mírnějším sklonem otočenou na jih. V dnešní moderní době jsou i jiné metody. Třeba satelitní přijímače. Ty jsou vždy otočeny na jih. Je to metoda spíš jen pro zajímavost, protože kde jsou satelity, tam je i civilizace a tudíž není problém najít cestu, ale funguje to. Existuje celá řada způsobů, jak určit světové strany. Ovšem většina těchto metod je spíše jen pro zajímavost. Nicméně fungují a můžete je použít v nouzi, ale i třeba na výletě pro snadnější orientaci v mapě. Také si je můžete vyzkoušet a ověřit jejich funkčnost jenom tak pro zábavu. Vyberte vždy tu správnou metodu, ať dojdete tam, kam chcete.

Stínová metoda

Ještě je zde jedna zajímavá metoda, nejsem si však jistý její funkčností.

Je potřeba, aby svítilo Slunce. Funguje ve všech zeměpisných šířkách.

Na rovném a čistém kousku země zabodněte tyč (klacek), dlouhou asi metr. Podívejte se, kam dopadá její stín a vrchol stínu označte třeba kamenem nebo klacíkem. Počkejte nejméně 15 minut a potom stejným způsobem označte polohu nového stínu. Když tyto dva body spojíte, dostanete směr východ-západ, přičemž první označený bod směřuje na západ. Zároveň můžete jednoduše odvodit směr severojižní, ten je kolmý na spojnici.

Poznámka: Když jsem si pročítal knížky, ve kterých se píše o určování světových stran, našel jsem i tuto stínovou metodu. Chtěl jsem ji vyzkoušet, a tak jsem šel ven. Postupoval jsem přesně podle knihy, ale výsledek byl špatný. Místo směru východ-západ vyšel spíše směr sever-jih. Nevím, jestli je to chybou v knize nebo jestli tato metoda funguje jen v některou denní dobu, o čemž se již autor knihy nezmínil. I když jsem si zkoušel vytvořit náčrt na papíře, pořád to nevycházelo tak, jak by mělo.

Pokud by někdo z vás věděl či zjistil něco bližšího o této metodě, tak mě prosím informujte.

Rubrika:

Tags:

Rady do terénu

Leoš Drahota — Wed, 23 Feb 2000 14:45:44 +0000

Užitečné rady Moskyta pro přežití a pobyt v divočině.

S Moskytem nemusíte mít strach z žádného dobrodružství.

Všeobecné rady:

1. KPZ – Krabička poslední záchrany by měla obsahovat: 3x ploché zavoskované zápalky, háček na ryby, vlasec, bankovku, mapový náčrt na cigaretovém papíře, náplast, analgetikum, svíčku – nejlépe lojovou, neboť se dá v případě nouze sníst, tabletu na čištění vody, šití, drátovou pilu, zavírací špendlík. Vše zatavit do pevného igelitu a přišít na spodní prádlo.

2. V oblékání na cesty je výhodný systém více vrstev, neboť vzduch mezi nimi zajišťuje nejlepší izolaci a teplota se snadno reguluje přidáváním či odebíráním jednotlivých vrstev. Přehřátí organismu je stejně nebezpečné jako podchlazení. Při zapocení za chladného počasí potem promočené oblečení působí jako vodič odvádějící tělesné teplo pryč a při výrazném snížení tělesné aktivity snadno dojde k podchlazení.

3. Při vysokých teplotách může člověk vypotit až 4 litry vody za hodinu. Neodkládejte oděv. Pot v oděvu ochlazuje vzduch mezi oděvem a pokožkou, omezuje se tím činnost potních žláz a snižuje ztráta vody. Při dehydrataci udržujte postiženého v teple, v klidu a podávejte mu pozvolna tekutiny a sůl – čajovou lžičku soli na 2 litry vody.

4. Vodu hledáme tam kde pozorujeme zvýšený výskyt hmyzu, především včel a mravenců, hojnost a pestrost druhů rostlin, trhliny ve skalách s okolním výskytem ptačího trusu. Vodu je často mužné vysát brčkem.

5. Podchlazení nebo dehydratace často vede k vyčerpanosti a nesoustředěnosti, což má často za následek nejčastější příčiny nehod v terénu – zakopnutí nebo uklouznutí.

6. Při začátku bouřky snížíme riziko zásahu bleskem tím, že sestupujeme z horského hřebene ve směru od přicházející bouřky. Malé jeskyně a prohlubně jsou jako úkryt nebezpečné. Lepší je místo s co nejméně vodivým podkladem, vzdálené od předmětů sloužících jako bleskosvod asi jednu třetinu jejich výšky. Toto místo však musí být nejméně 15 metrů od kritických svodných míst, jako jsou věže, jehly apod.

7. V nerovném terénu chodíme po vršcích drnů, kamenů a vyvýšenin. Snažíme se zbytečně nesestupovat a nestoupat. Stoupání o jeden metr nás stojí 12 joulů, klesání 8 joulů. Je lépe 20 metrů obejít než jít jeden metr do výšky. V hlubokém sněhu, písku nebo hustém křoví však jdeme stále vpřed nejkratší cestou.

8. V průběhu pochodu si kontrolujeme otlačeniny a opruzeniny a vzájemně se sledujeme, zda nemáme začínající omrzliny či spáleniny. Je lepší drobná zranění ošetřit včas, než se z nich rozvine vážnější a špatně hojitelné zranění. Jen jde-li nám přímo o život, platí pravidlo, že je lepší člověk s odřenou nohou, než člověk žádný.

9. Jako obaly jsou nevhodné skleněné nádoby neboť jsou těžké a snadno rozbitelné. Těžké a neskladné jsou i obaly kovové. Lehké a skladné jsou obaly z plastu, papíru a tkanin. Lze je také snadno spálit. Nejvhodnější obalem jsou zvířecí střeva, neboť jsou kromě jiných výhod také v případě nouze stravitelná.

10. Svědění, způsobené kousnutím hmyzu, zmírněte studenými obklady, chladivou směsí bláta a popela, mlékem z pampelišek, kokosovou dužinou nebo rozdrcenými listy česneku.

11. První známkou, že jste ohroženi dehydratací, je zbarvení moči do tmavěžluta. Poté pocítíte nechutenství, zpomalení pohyblivosti, závratě a zvýšenou teplotu. Pijte vodu, čaj, polévky. Nepijte alkohol – podporuje vznik omrzlin.

12. Při hadím uštknutí:

- Pokud jste sám obětí, hada zabijte, budete ho moci lépe určit a také se vám uleví. - Položte postiženého a okamžitě znehybněte postiženou část těla. - Udržujte postiženého v klidu a teple

Chřestýšovití a zmijovití:

- V místě kousnutí veďte zářez hluboký 0,31-0,63cm rovnoběžně se svalstvem. Zářez nemá mít tvar X a nesmí zasahovat klouby. - Odsávejte ránu pomocí mechanického odsávače, odsávejte ústy jen v krajním případě a jen když nemáte v ústech poranění, afty apod. - Neužívejte řezu ani odsávání, když můžete postiženému podat protijed do jedné hodiny a nebo když od kousnutí uplynula více než jedna hodina. - Nepoužívejte škrtidlo, elastické obinadlo ani studené obklady. - Pacient nesmí nic jíst a nesmí pít alkohol. - Podávejte pacientovi malé dávky vody v krátkých intervalech. - Pokud máte k dispozici fyziologický roztok IV DSW, použijte ho, aby jste zabránili šoku. - Podejte protijed. - Podle potřeby podejte pacientovi prostředek k utišení bolesti.

Korálovcovití a úžovkovití:

- Na postiženou končetinu aplikujte škrtidlo v blízkosti kousnutí, v části s jedinou kostí nad kolenem respektive nad loktem a utáhněte je tak, aby jste zastavili průtok krve tepnou. Uvolňujte škrtidlo na třicet vteřin vždy po dvaceti minutách, aby do postiženého místa mohla přitékat krev. - Podejte pacientovi protijed. - Nepoužívejte morfium ani jiné léky, které působí oslabení dýchání.

Vodnářovití:

- Jediným účinným prostředkem je protijed, operativní zákrok a odsávání jsou neúčinné.

13. Klíšťata namažte vazelínou, hustým olejem nebo šťávou ze stromu, aby jste jim odřízli přívod vzduchu. Klíště uvolní svůj stisk a pak je můžete odstranit uchopením za hlavovou část, přichycenou kusadly k pokožce. Poté si umyjte ruce a ránu po kousnutí denně důkladně vyčistěte.

14. Nejezte hmyz, živící se odpady a výkaly – přenáší infekce.

15. Nejezte jasně zbarvené druhy hmyzu – jsou jedovaté.

16. Nesbírejte larvy a housenky žijící na spodní straně listí – vylučují jedovaté výměšky.

17. Vyhýbejte se hnízdům divokých včel a vos, pokud nejste v beznadějné situaci – chrání svá hnízda zuřivě a jejich žihadla jsou nebezpečná.

18. Mravence vařte alespoň šest minut, zničí se tak jedovaté látky, které se u některých druhů vyskytují.

19. Izolační vlastnosti oděvu můžete zvýšit oblečením více vrstev. Noste dvoje ponožky. Mezi ně můžete ještě vložit suchou trávu nebo mech. Také suché listy stromů je možno vložit jako izolaci mezi dvě vrstvy látky, např. mezi látku a podšívku bundy. Jako izolaci je možno použít i papír, peří a srst. Mezi chmířím na konci klasů rákosu se udržuje vzduch, který mezi dvěma vrstvami látky tepelně izoluje jako prachové peří.

20. Nepromokavou úpravu oděvu lze také zajistit impregnací živočišným tukem, což ale nelze provádět při extrémně nízkých teplotách, protože tím oděv rychle ztrácí na tepelně izolačních vlastnostech.

21. Šneci, plži a červi jsou bohatí na živiny, jsou však poživatelní jen v čerstvém stavu. Vyvarujte se šneků s jasně barevnými ulitami – jsou jedovatí. Velké červy nechte den vyčistit nebo z nich vymačkejte odpadní látky.

22. Nepožívejte ropuchy – mají v kůži jedovaté žlázy.

23. Vyvarujte se pojídání hub s kloboukem s bílými lupeny, pohárovitou pochvou a prstencem kolem třeně. Nesbírejte červivé a rozkládají se houby a nesbírejte houby pokud si nejste naprosto jisti jejich druhem.

24. I smrtelně jedovaté houby mají někdy příjemnou chuť. Symptomy otravy se někdy projeví až po několika hodinách. Při otravě houbami neexistují žádné protijedy.

25. V teplém podnebí je nutné být opatrný na vepřové maso. I divoká prasata a ostatní zvěř bývá zamořena červy a motolicí jaterní.

26. Ptáky vařit vcelku, drobné nebo mladé ptáky možno rožnit.

27. Plazi vyvrhnout a opékat nestažené na žhavých uhlících, když kůže popraská stáhnout a vařit. Před zpracováním uříznout hlavu – někteří plazi mají v hlavě jedovaté žlázy.

28. Hmyz a červi se mohou vařit nebo sušit na horkých kamenech, drtit a mělnit na prášek, který se přidává do polévek a omáček.

29. Nedávejte do blízkosti ohně vlhké a porézní kameny, které mohou při zahřátí explodovat. Nepoužívejte břidlici a měkké kameny vůbec, nepoužívejte prasklé, dutě znějící nebo vrstevnaté kameny. Před použitím je vyzkoušejte poklepem nebo nárazy o sebe. Obsahují-li v pórech, štěrbinách nebo dutinách vodu, ta se při zahřívání roztáhne rychleji než kámen a může explodovat i se smrtelnými následky.

Rubrika:

Příroda a krajina

Tags:

pobyt v divočině