Moskyt - skanzeny

Archeoskanzen Modrá

Zdeněk Mikšík — Tue, 11 Feb 2014 23:03:02 +0000

Při příjezdu do Velehradu od Starého Města si dobrý pozorovatel ihned všimne dřevěné palisády v těsné blízkosti silnice. Pro mnohé to bude možná překvapením, protože ona stavba tu není dlouho. Začala vznikat v roce 2003 a otevřena pro veřejnost byla počátkem léta 2004. Za svými nahrubo otesanými kůly skrývá ideální podobu slovanského sídliště z 9.století, doby Velké Moravy.

Celý skanzen je tvořen stavbami jejichž podzemní části jsou vybudovány podle skutečných archeologických nálezů. Nadzemní části jsou pokusem ol rekonstrukci podle poznatků, které k této epoše našich dějin věda má. Stavby spolu nikdy nestály pohromadě, ale byly sem přemístěny z okolí a zde uspořádány do několika celků.
Prvním co návštěvník uvidí, je už ona zmíněná palisáda s mohutnou vstupní branou a dvouvěžím. Uvnitř je skanzen rozdělen na několik částí. Areál hospodářský, mocenský a areál řemeslnický. Mimo opevnění stojí ještě areál církevní, u kterého se trochu zastavíme. Jedná se o repliku kostela, který je typickou církevní stavbou Velkomoravské doby.

Kostel sv. Jana
Archeologický průzkum kostela proběhl v roce 1953, tedy přibližně 40 let l od doby objevení základů. Na místě nálezu je dnes vidět jen kamenná podezdívka ve tvaru původních základů. Můžeme si udělat představu o velikosti a umístění kostelíka. Rozměry lodi byly 9 x 7 metrů, protáhlý pravoúhlý presbytář byl dlouhý 4 metry.
Kostel byl postaven z kamene, který pocházel z nedalekých Chřibů, nebo jak říkají také místní, z Buchlovských hor. Z nálezů se nedá přesně vyčíst, jak opravdu kostel vypadal, ale předpokládá se, že šlo o celokamennou stavbu spojenou maltou. Zdi byly pravděpodobně z vnitřní části omítnuty a nabíleny. Kostel vznikl asi začátkem 9.století a v první polovině 13.století byl opraven a zrekonstruován. Jeho podoba se velmi změnila. Byla upravena střecha a strop a byly sem umístěny kamenné sloupy, které vše podpíraly. Kostel v následujících stoletích chátral a byl posupně rozebrán místními obyvateli, kteří tento materiál použili na stavbu svých domů. Dodnes se můžeme setkat se zbytky kostela v některých staveních v Modré. Tyto stavební prvky ale nepochází z původního kostela z 9. století, jak se občas lidé mylně domnívají. Jejich původ spadá do doby vrcholného středověku, tedy do doby po rekonstrukci.
Replika kostela, která stojí v těsné blízkosti původních základů, je jen hypotetickou rekonstrukcí. Ze zbytků základů není možné určit detaily stavby, jako je například počet či rozmístění oken. Přesto se novodobí stavitelé snažili využít všech poznatků, které z dlouhodobého průzkumu mají.

Vraťme se zpět mezi opevnění. Při naší návštěvě bylo vidět, že je skanzen otevřen jen krátce. Ještě zde probíhaly drobné dokončovací práce. Když jsme vstoupili do největší a jediné kamenné stavby (mimo kostela), udělalo se některým trochu nevolno. Byl zde zvláštní smrad, jehož zdroj jsme vcelku rychle identifikovali. Strop a další dřevěné části knížecího paláce byly čerstvě natřeny hovězí krví smíchanou se žlučí. Právě tak, jak to dělali naši předkové, aby dřevo chránili a konzervovali. Nevím,zda už hleděli na estetické hledisko, ale dřevo po několika nátěrech krví dostane krásnou hnědočervenou barvu a po řádném zaschnutí se i nepříjemný zápach ztratí. Později jsme zjistili, že i úprava dřeva v kostele byla stejná, ale tam po smradu už nebyla ani stopa.

Život ve skanzenu
Celý skanzen žije svým životem a není to jen mrtvé seskupení dřevěných staveb. Po areálu se volně pasou ovce a kozy, které jsou hlavně pro děti lákavým zpestřením. V hlavní sezóně je tady bohatá nabídka programů. Je možné si vyzkoušet dávná řemesla, prohlédnout původní plodiny, keře, stromy, či zavítat na nějakou slavnost, výstavu nebo trh. V kostele sv. Jana se konají velmi oblíbené svatební obřady.

Pokud jste už unaveni návštěvou u Starých Slovanů, můžete se posílit v místním bufetu, který svým vzhledem také zapadá do doby Velké Moravy. Mimo běžné nabídky zde můžete ochutnat nějakou dobrotu z udírny nebo grilu a žízeň uhasit uherskobrodským pivem.

Archeoskanzen Modrá leží na samém okraji obcí Modrá a Velehrad. Po jeho úplném dokončení se stane unikátním objektem, který na našem území nemá obdoby. Podle autorů projektu se díky nedalekému poutnímu místu na Velehradě může stát vyhledávaným místem našich i zahraničních turistů.

Upozornění redakce:

Tento článek byl napsán a publikován na původní verzi webových stránek Moskyta v roce 2004. Toto nové vydání je jen minimálně upravené, proto se mohou některé popisované skutečnosti lišit od současného stavu.

http://www.archeoskanzen.cz/

Rubrika:

Turistické tipy

Tags:

archeologie

historie

skanzeny

turistika

Plavba na lodi Zapa - film

Moskyt — Tue, 24 Feb 2009 21:00:18 +0000

Poslední zářijový víkend roku 2008 vystřídalo pošmourné dny krásné babí léto. Na plavbu po Baťově kanálu jsme si nemohli přát hezčí počasí. Poplujeme lodí, která je v kategorii malých plavidel největší na kanálu, má délku 11 metrů, šířku 4 metry a výtlak 8 tun.

Naše podzimní cesta po Vnitrozemském průplavu Otrokovice – Rohatec začínala ve Veselí nad Moravou. Tady na nás v přístavu čekala zbrusu nová loď s názvem Zapa. Plni očekávání jsme vstoupili na palubu krásné modré lodě s barevnými ornamenty. Uvnitř lodě je připraveno vše potřebné pro 12 členů posádky, záchod a kuchyňka. Při plném obsazení bude na lodi asi už dost těsno, nás bylo 7, což byl takový dobrý počet.

Po krátkém zaškolení v řízení a obsluhování lodi, které bylo trochu jednodušší, protože už nějaké zkušenosti máme, můžeme vyrazit po Baťově kanálu. Vzhledem k tomu, že na horní části se opravuje plavební komora, jediný možný směr jen po proudu. Nám toto omezení zase tak nevadí, protože za následující tři dny si prohlídneme spodní část kanálu, na víc by stejně nebyl čas.

Pomalým vyhlídkovým tempem plujeme přes plavební komoru Vnorovy I a II do Strážnice. Je pátek krátce po poledni, na kanálu jsme sami. Pohodu a klid krásně vybarvené okolní přírody umocňují sluneční paprsky babího léta.

Plavba na lodi Zapa - film

Rubrika:

MoskytFilm

Další články na podobné téma:

Baťův kanál

Plavba po Baťově kanálu

Tagy:

Baťův kanál

Zdeněk Mikšík — Sun, 17 Aug 2008 07:48:48 +0000

Baťův kanál, nebo-li Vnitrozemský průplav Otrokovice – Rohatec. S myšlenkou postavit kanál přišel už Zlínský podnikatel Tomáš Baťa kolem roku 1927 a po jeho smrti se tohoto úkolu ujal jeho bratr Jan Antonín Baťa. Tato technicky náročná stavba, která proběhla v roce 1934 až 1938., měla několik cílů. Jednak chtěl Baťa po vodě dopravovat lignit z dolu v Ratíškovicích do Otrokovic a zadruhé byla provedena meliorace okolí řeky Moravy. Také tu byl dávný sen o propojení evropských veletoků, jehož splnění se nikdy neuskutečnilo a asi nikdy neuskuteční.
Celková délka plavební trasy byla 51.8 km. Po kanálu pluly čluny dlouhé 38 metrů a 5 metrů široké. Uvezly až 150 tun materiálu. Průměrná plavební hloubka byla asi 1,5 metru. Na celé trase bylo 14 plavebních komor. Část cesty vede řekou Moravou a část kanálovými úseky. Na říčním úseku tahaly čluny remorkéry Baťa 1 a Baťa 2. Na kanále nejdříve po břehu tahaly koně, později traktory. V dnešní době je jen 13 komor a splavný úsek je kratší asi o 1 jeden kilometr, který vedl v Otrokovicích po říčce Dřevnici.

Rubrika:

Fotogalerie

Další články na podobné téma:

Plavba na lodi Zapa - film

Plavba po Baťově kanálu

Tagy:

Opět na Šiklu!

František Podhorecký — Wed, 05 Sep 2007 15:19:07 +0000

Po dvou letech jsem se rozhodl se synem navštívit opět Westernovou vesnici zvanou Šiklův Mlýn ležící nedaleko Zvole nad Pernštejnem. Abychom se podívali co je tu nového.

Je to celý komplet s hotelem Colorado Grand, dřevěnými čtyřlůžkovými chatkami, stanovým campem a dokončeným (od minule) penzionem též zvaným Colorado Grand. Podrobnosti naleznete na internetové adrese www.western.cz

Hned u vstupní brány nás přivítal milý úsměv děvčat prodávající vstupenky. Vedle brány a za branou se rozprostírají pastviny se stádem dobytka a nezbytných koní. Již po prvních sto metrech máte skoro celý areál jak na dlani a hned se můžete tudíž zorientovat kam máte namířeno. Ale hlavní a nejdůležitější část celého komplexu (Westernové městečko) vám zatím zůstává utajena. To udělal určitě pan Šikl úmyslně, aby jste se měli na co těšit.

To spatříte až tehdy, když se vydáte po cestě pořád dolu a sejdete až k říčce Bobrůvce. Tento pohled jistě stojí za to. Jak již jsem v minulém článku psal je to tu opravdu moc pěkné a na každém kroku zjišťujete že jste tu srdečně vítáni. Od možnosti půjčit si dobový oblek až po shlédnutí divadelního představení, možnosti celodenní stravy a dalších atrakcí tu nevidíte kyselý obličej, který by vám napovídal že tu otravujete.

Pokud jste se již vydováděli ve Westernovém městečku dosytosti, čeká vás nedaleký a nově postavený strašidelný zámek DRAXMOOR, vzdálený asi tři kilometry od Šiklu směrem na Dolní Rožínku. Nejdříve Vás přivítá smích ježibaby. Po zaplacení vstupného vás sličná čarodějnice pozve na 3D kino, které opravdu stojí za to. Pak už Vás čeká prohlídka zámku a strašidel v něm, vše podzvučeno přiměřenou hudbou. Když dojdete až na konec prohlídky jste vyvrženi na dvůr zámku a můžete se zde občerstvit v dobové restauraci a zakoupit si třeba čarodějný amulet na památku. Celá prohlídka i z kinem vám bude trvat přibližně třičtvrtě až celou hodinku, podle toho jak rychle si prohlídnete exponáty.

Byl to opět příjemně strávený víkend a mohu Vám to všem jen doporučit.
Děkuji všem zaměstnancům v Šiklově mlýně a přeji do dalších let mnoho spokojených návštěvníků jako jsem byl já a můj syn.

Rubrika:

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Šiklův mlýn

Tags:

skanzeny

Šiklův mlýn

František Podhorecký — Sun, 28 Aug 2005 15:11:27 +0000

Na minulý víkend jsem se dohodl s přáteli na návštěvě Moravského Westernového městečka Šiklův Mlýn. Již několikrát jsem o něm slyšel vyprávět s úžasným nadšením. A proto jsem se rozhodl, i přes velkou vzdálenost od mého bydliště, toto zařízení navštívit a na vlastní oči se přesvědčit kolik je na tom vyprávění pravdy.

Šiklův Mlýn leží nedaleko Brna v údolí potoka Bobrůvka u obce Blažkov. Vede sem jen jedna oficiální cesta od Blažkova hřbitova. Více informací o tomto místě najdete na internetových stránkách www.western.cz.

Celý areál o rozloze 50 ha je soukromím pozemkem pana Libora Šikla a je veden ve stylu amerického západu se vším všudy. O jeho bezchybný provoz se v sezóně stará okolo šedesáti zaměstnanců, brigádníků a nadšenců pro život kovbojů a indiánů. Při příjezdu do údolí Vás přivítá z pravé strany ohrada z dobytkem a hlavní brána s uvítáním a nezbytnou pokladnou. Po dohodě o ubytování na několik dní, či jen na strávení jednoho nezapomenutelného dne, a zaplacení poplatku, jste vpuštěni do celého areálu. Hned za branou je vidět místo pro stanování, chatky a pro zámožnější občany i Hotel** Colorado Grand. My jsme jako správní češi využili toho nejlevnějšího a zajeli jsme na místo kde se staví stany. Protože jsme přijeli v pátek kolem oběda, mněli jsme možnost si vybrat místo. (Ten kdo přijel k večeru už takovou možnost ztratil. Neboť i přesto, že míst je hodně, návštěvníků bylo také dost.)

Po postavení stanů jsme šli obhlídnout co nás na víkend čeká. Hned vedle tábořiště je obrovská aréna pro pořádání Rodea a nebo koncertů známých zpěváků. Od tábořiště se schází po schodech nebo pěšině do rozsáhlého údolí kde se před Vámi rozprostře nevídaný úkaz v podobě Amerického západu devatenáctého století jako vystřižené z nějakého westernového filmu. Hned na kraji je půjčovna dobových kostýmů, kterou můžete, ale také nemusíte, využít pro větší pocit soudružnosti s okolním světem. Hlavní ulici lemují asi tři desítky domů mezi nimiž nechybí Saloon, kostelík se hřbitovem, kavárna, banka a také nesmím zapomenout na úřad šerifa i s pěknou celou pro bídníky a vyhlášený bar U hrobníka. Nechybí ani Mexická restaurace s možností celodenního stravování. Celý komplex končí letním amfiteátrem s kulisami a dobře promyšleným sezením pro diváky, kteří se nemusí bát, že si před ně při představení sedne někdo vysoký a oni nic neuvidí. Je zde také malé nádraží Union Pacific s dobovým vláčkem, hojně využívaný především malými návštěvníky. Na ulicích běžně potkáte kovboje, barové tanečnice, desperáty a občas i šerifa. V barech Vás obslouží příjemná obsluha v dobovém obleku a máte i možnost zajít k sedláři a nebo si na památku koupit něco z upomínkových předmětů. Je zde také malé ZOO, jemuž vévodí americký bizon dovezený až z daleké Dakoty. Kousek od městečka je reservace indiánů s možností prohlídky zbraní, ošacení a též různých druhů stanů a obydlí. Ještě v pátek jsme zhlídli představení „Trable Johna Zabijáka“, a pak nás čekala kontrola zdejších barů a s tím spojená ochutnávka místních produktů.

V sobotu začíná program již od 10:00 hodin, tak že máte možnost se včas probudit a pokračovat v zábavě. V programu nechybí divadelní představení, přehlídka dobového ošacení, spodního prádla, učení kovbojských tanců a umění kovbojů a indiánů. Na každý víkend je připravený nějaký mimořádný program jako například Rodeo, taneční festival nebo již zmíněný koncert nějaké skupiny. Tak že máte o zábavu postaráno až do brzkých nedělních ranních hodin neboť celý den je zakončen diskotékou, která nekončí o půl noci.

Ráno v neděli jsme naložili stany a s dobrým pocitem opravdu dobře prožitého víkendu se vydali spět k domovu.

Velice upřímně všem čtenářům Moskytu doporučuji navštívit toto krásně situované Westernové Městečko „Šiklův Mlýn“ kde na okamžik zapomenete že žijete v jednadvacátém století a ocitnete se uprostřed něčeho o čem jste snili při sledování westernových příběhů v televizi. Být opravdovým kovbojem tak smeknu před majitelem panem Liborem Šiklem a jeho přáteli za vybudování takového krásného areálu a též upřímný dík všem, kdo se v nynější době stará o spokojenost návštěvníků a o to aby se zde po celou dobu návštěvy cítili dobře a tak nějak jako mezi přáteli. DÍKY VŠEM !!!!

Rubrika:

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Opět na Šiklu!

Tags:

skanzeny

HLÚŽ

Zdeněk Mikšík — Wed, 18 May 2005 11:36:00 +0000

Pomalu projíždíme krásnou krajinou. Pozorně sledujeme okolí a snažíme se najít nějakou informační tabuli či směrovku. Marně. Začínáme mít obavu, že jedeme špatně. Naštěstí nás náš orientační smysl dovedl do cíle dnešního dne. Dorazili jsme do HLÚŽ.

Nacházíme se na severozápadě Slovenska uprostřed Kysuce nedaleko Novej Bystrice. Chceme navštívit Múzeum kysuckej dediny a HLÚŽ - Historická Lesná Úvraťová Železnica.

Skanzen

Muzeum kysucké dědiny je skanzen, kde jsou uchovány cenné památky lidové architektury. První sem byly přeneseny objekty z území, které mělo být zatopeno při stavbě vodní nádrže Nová Bystrica. Později přibyly další a dnes je jich zpřístupněno kolem dvaceti. Mezi stavbami, které ukazují život lidí v polovině 19. století a na začátku 20. století najdeme roubené obytné domy, mlýn, pilu, kapli se hřbitovem a další zajímavé výtvory lidové architektury.
Při naší prohlídce jsme se náhodou setkali s mladými lidmi, kteří byli přímými potomky původního majitele jednoho roubeného domku. Vzpomínali jaké to bylo, když starého otce navštěvovali v dnes již muzejním exponátu.

Auta jsem zaparkovali pohodlně nedaleko vstupní brány, vedle které už stál připraven vláček úvraťové železnice. Po malých neshodách s paní pokladní jsme si nakonec zakoupili lístky, netuše, co na nás příroda a místní zaměstnanci připravili.

Čekání na prohlídku s průvodcem jsme si chtěli zpříjemnit v místním bufetu. Ale ouha, kudy se do bufetu chodí? Dřevěná nevelká budova měla mimo dveří ještě velké jakoby výdejní okno. Co nás zarazilo, byl fakt, že okénko bylo asi pro trpaslíky. Člověk normálního středoevropského vzrůstu si musel kleknout, aby do okénka viděl. S rozpaky, zda jsem neměl spíše použít dveře jsem zaklekl a čekal. Uvnitř nějaká žena diskutovala s mužem. Já tam klečel, díval se vzhůru k diskutujícímu páru a přemýšlel, zda tu klečím správně. Když konečně domluvili, dostal jsem co jsem chtěl, ale zvláštní pocit ve mě přetrvával. Objednávat si v hlubokém předklonu nebo v kleče je zvláštní.

Nastal čas naší prohlídky skanzenu. Průvodkyně si nás vyzvedla u hlavní brány a společně jsem prošli velkou část celého areálu. Od průvodkyně se nám dostalo mnoho zajímavých informací a velkou část stavení jsme si prohlédli i zevnitř. Některé stavby byly zařízené, jakoby je majitel právě opustil, jiné patrně teprve dostávali svoji správnou podobu. Zřejmě sem byly přivezeny nedávno. Konec prohlídky končil uprostřed areálu. Průvodkyně se s námi rozloučila a my využili zbývající čas do odjezdu vláčku samostatnou prohlídkou některých staveb a občerstvením ve stylové hospůdce. Dali jsme si halušky a už se těšili na jízdu vláčkem.

Historická železnice

Dnešní HLÚŽ je součástí bývalé Kysucko-oravskej lesnej železnice, která vznikla v roce 1926 spojením lesních železnic vybudovaných v roce 1915 – 1918. Po spojení byla trať dlouhá téměř 110 km. Kolem 60 km měřila hlavní trať, zbytek tvořily různé odbočky, které se měnily podle potřeby, jak probíhala těžba dřeva. Tato trať s rozchodem 760 mm byla totiž určená k dopravě vytěženého dřeva. Jelikož v těchto místech bylo velké převýšení, stavitelé vymysleli řešení jak ho překonat. Tím řešením jsou právě úvratě a na ně jsem se těšili.

Nasedli jsem do vagónu taženého motorovou lokomotivou. Některé dny táhne vagón lokomotiva parní, ale dnes tomu tak není. Vyrážíme již známými místy a po obou stranách vidíme budovy, kolem kterých jsem při prohlídce procházeli. Mimo strojvedoucího s námi jede ještě brzdič stojící na zadní plošině vozu a průvodkyně. Cesta netrvá dlouho a zastavujeme, blíží se první úvrať. Jsme zvědaví, i když nejde o nic jiného než o výhybku. Místo manévru s výhybkou se ale dozvídáme, že dál se nejede, protože došlo k sesuvu půdy a koleje jsou poškozené. To se může stát a člověk to pochopí. Ale proč nás o tom nikdo dopředu neinformoval, nechápu. Nebo ano?

Odjíždíme s rozpačitými pocity. Skanzen je zajímavý, navíc umístěný uprostřed krásné přírody. Přístup některých lidí ale vše trochu kazí a někdy se zdá, že tu o turisty asi moc nestojí. Ale kdo sem potom bude chodit? Nakonec nás ještě paní pokladní křivě obvinila, že jsme si koupili vstupenky, ale na prohlídku jsme nešli. Prý nás neviděla.

I přes tyto drobnosti, byla návštěva zajímavá a stála zato. Mohu to všem doporučit. Možná budete mít na některé věci větší štěstí a krásný zážitek vám nic nepokazí. Také nevím, zda se podaří opravit koleje, vše určitě záleží na penězích (možná jsou už opravené, my jsem zde byli v srpnu 2004). Pokud se to nepodaří, příště už budeme jezdit jenom po HLŽ.

Rubrika:

Tags:

Veselý Kopec

Leoš Drahota — Tue, 20 Nov 2001 10:16:18 +0000

Skanzen lidové architektury v přirozeném prostředí Českomoravské vysočiny.

Kudy na Veselý Kopec

Ve východních Čechách, západně od Hlinska a severovýchodně od Ždírce, leží vedle CHKO Železné hory místo zvané Veselý Kopec. Vypravíte-li se sem autem, vede jedna příjezdová cesta napravo ze silnice Ždírec nad Doubravou - Trhová Kamenice a druhá nalevo ze silnice Hlinsko - Trhová Kamenice. V obou případech projedete Dřevíkovem a přímo u Veselého Kopce můžete zanechat auto na placeném parkovišti (5.7.2001 jsem platil 10 Kč). U parkoviště je stylový hostinec "U kováře Matěje", kde vám nabídnou teplá jídla, minutky, nápoje a poháry. Pěšky je možné na Veselý Kopec dojít například podél řeky Chrudimky od Hlinska po příjemné zelené turistické stezce.

Co je Veselý Kopec

Veselý Kopec je součástí souboru obce Vysočina, představující rozsáhlou expozici lidové architektury v přirozeném prostředí Českomoravské vysočiny. Od roku 1972, kdy se pracovníkům památkové péče podařilo zpřístupnit veřejnosti první původní stavby, se tu ve volné přírodě Železných hor, na rozmezí Čech a Moravy prezentuje soubor zachráněných stávajících nebo přenesených objektů, včetně jejich vnitřního vybavení. Představují se zde vlivy architektury i životního stylu typické pro tuto oblast od 17. století. Najdeme tu ukázky domu středního Polabí komorového typu, krytého doškem, se dvorem dvou nebo trojstranně uspořádaným. Poličský dům měl zase čtyřboký nebo úplně obestavěný dvůr, do kterého se vjíždělo jedním z hospodářských objektů, střechu nesly sloupy, lomenice bývaly přizdobeny příčným malovaným prknem a u stavení stály mnohoboké stodoly. Horácký dům byl roubený, neomazávaný s příslušenstvím pod jednou střechou - komoro-chlévní typ se sýpkou někdy samostatnou, někdy na hambalkách nad světnicí. Dům Středočeské pahorkatiny býval roubený, neomazávaný, přízemní, komorového typu, bílený pouze ve spárách. Černá kuchyně v síni byla často nevyčleněná, vchod do chléva byl vždy ze zápraží. Mírně zapuštěná lomenice se skládala do různých tvarů nahoře ukončená kuklou s bohatě zdobeným nápisem. Tyto čtyři typy lidové architektury, vycházející z přírodních podmínek a životního prostoru daných oblastí, nejvíce ovlivnily tento kraj a jejich ukázky jsou právě v souboru Vysočina prezentovány. Samotný skanzen Veselý Kopec pak představuje rozptýlenou pasekářskou osadu nad řekou Chrudimkou. Lidové stavby i uspořádání obce zde co nejvěrněji dokumentují základní objekty vesnického života našich předků. Obytné domy, technické stavby ke zpracování zemědělských a lesnických produktů jsou tu velmi věrně zrekonstruovány do snad i plně funkčního stavu. Věrně i když pro nás poněkud stísněně působí i vnitřní vybavení objektů, zvlášť když si uvědomíme v jak skromných a zároveň soběstačných podmínkách tehdy lidé žili.

Veselý Kopec

Pasekářská osada se pro návštěvníka otevírá vstupem u objektů obytného domu a hospodářských staveb z 18. století, které zároveň slouží jako pokladna, informace, WC a prodejna suvenýrů i informačních publikací. Cena vstupenky se pohybuje od 15 do 30Kč. Výměnek s chlévem - další objekt v doporučeném směru prohlídky, je i dnes obýván kozí rodinkou. Naproti zvoničce z Jeníkova stojí pak rozhodně za prohlédnutí usedlost z Lezníku, kde můžeme nechat zapracovat svojí fantazii uvnitř malého dvorku obklopeného vším co tvořilo domov i zvířecí společnost dávných obyvatel. Nedaleko od této usedlosti nás zaujme vzácná ukázka čtrnáctiboké stodoly z roku 1680 a maringotka starých loutkařů. Nejstarším objektem skanzenu je usedlost U Pilných, která nás upoutá velkým dřevěným holubníkem a která si zahrála už v mnoha filmech. Haltýř se studánkou, sušárna lnu, sušárna ovoce, včelí úly, hájenka z Kozojed a pazderna z Kameniček jsou další zajímavé zastávky naší cesty Veselým Kopcem, než dojdeme k stavením řekl bych jedoucím na vodu. Vodní pila z Dolní Sloupnice, vodní olejna a Veselokopecký mlýn jsou tu rozestavěny na důmyslném vodním díle, které tu plní nejen funkci pohonu, ale i funkci estetickou. Díky jezírku s vodními rostlinami a šumícím náhonům vodních kol, je tu uprostřed zrekonstruované, do krajiny krásně zapadající minulosti velmi příjemně. Veselokopecký mlýn se stylově vyvedenou světnicí, postavený před rokem 1580 a po požáru a následné obnově sem přenesený z Oldřetic, je doplněn přistavěnou varnou povidel na vodní pohon, stupníkem na tlučení třísla a sekernickou dílnou. Po minutí Mičkovy chalupy z Herálce a Gregorovy dílny na výrobu dřevěného nářadí pak cesta v době mé návštěvy pokračovala okolo jakéhosi velkého zděného statku, který však zatím nebyl dostavěn, ani opatřen popisem. Myslím si ale, že půjde o další zajímavou ukázku zemědělské usedlosti zřejmě z novější doby. Zahradní kapličku a chalupu bezzemka z Dolního Újezdu pak ještě uvidíme při návratu po doporučené okružní stezce, která nás však především neomylně zavede k útulné a hlavně fungující hospůdce Na vejměnku, která byla původně součástí většího statku z Poličska.

Délku prohlídkové trasy Veselého Kopce bych odhadoval asi na dva kilometry, pro důkladné zhlédnutí všech nabízených objektů bych doporučoval 2 až 3 hodiny, pro pořádné nasátí atmosféry a posezení v hospůdce i 5 hodin. Obchůzka je fyzicky zcela nenáročná, vhodná pro celorodinný výlet. Po celém skanzenu je také možné absolvovat pravidelnou prohlídku ve skupině s průvodcem, podávajícím odborný podrobný výklad.

Kdy na Veselý Kopec

Otevřeno je od 14. dubna. V dubnu září a říjnu - denně mimo pondělí, pokud není státním svátkem, od 10 do 15 hodin (areál se zavírá v 16 hodin). V květnu až srpnu je otevřeno denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin (areál se zavírá v 17 hodin). Kromě běžného provozu skanzenu se na Veselém Kopci každoročně pořádá spousta akcí s různým programem. Slaví se zde Masopust, Velikonoce, Posvícení, prodávají se tu tradiční lidové výrobky, představují se tady lidová řemesla a ukazují dávné stavební postupy a techniky. Často se tu také můžete seznámit s přípravou jídel předků a tyto pochoutky i ochutnat. Podrobné informace o pořádání těchto akcí získáte na webových stránkách SLS Vysočina: www.pupce.cz nebo welcome.to/vysocina.

Další objekty souboru Vysočina

Součástí souboru obce Vysočina jsou i objekty dalších tří blízkých osad. Ve Svobodných Hamrech, severně od Veselého Kopce, najdeme zpřístupněný vodní kovací hamr, mlýnici, roubenou hospodu a zámeček. Osada Možděnice, západně od Veselého Kopce, skrývá vzácnou stavbu Bláhovy kovárny, do jejíž blízkosti byla přenesena Žejdlíkova truhlářská dílna ze Svratouchu, srub vybavený kovářskou dílnou a kopie rumpálu studny ze Skály. V Možděnicích najdeme i lidovou zvoničku, klenutý kamenný haltýř a roubenou školu z roku 1814. V samotném městě Hlinsku pak doporučuji navštívit další část expozice souboru Vysočina zvanou Betlém. Jde o ojedinělou ukázku skupiny přízemních roubených staveb a jejich vybavení, převážně řemeslně zaměřeného, v prostředí města. Středem obce Vysočina je i v bezprostřední blízkosti Veselého Kopce se nacházející osada Dřevíkov, kde je zachována bývalá židovská ulička, synagóga, škola, draslovna a chráněná náves s chalupami z 18. a 19. století. Na severovýchod od Dřevíkova pak na samotě Svatý Mikuláš stojí pozoruhodný Kostelík postavený před rokem 1350, obklopený rázovitým hřbitovem se sbírkou litinových křížů ze zaniklých železáren.

Rubrika:

Turistické tipy

Další články na podobné téma:

Údolím Doubravy k Železným horám

Historie borecké Skály

Klokočovská Královská lípa

Tags: