Moskyt - Rady

Kniha o orientaci v přírodě

Leoš Drahota — Sun, 17 Feb 2019 11:14:05 +0000

Pobyt v přírodě nabízí člověku mnohé radosti i strasti. Jednou takovou nemilou strastí, někdy až s fatálními následky může být bloudění. Radostí tuto strast zahánějící pak je nalezení správného směru. Zvládnutí umění orientace v terénu je proto velice důležitou schopností, ale i potěšením, otevírajícím člověku nové, nevídané obzory. Otevírání těchto obzorů je námětem knižního titulu, jehož překlad je nyní na pultech českých obchodů.

V roce 2018 vydalo nakladatelství GRADA Publishing, a. s. knihu anglického autora Tristana Gooleyho „Orientace v přírodě, znovuobjevené umění jak se nechat vést přírodou.“ (z anglického originálu „The Natural Navigator: The Rediscover Art of Letting Nature Be Your Guide“ přeložila Anna Štorkánová)

V této publikaci se autor vrací doslova na začátek cesty. Cesty prvních cestovatelů, cesty lidí, kteří z jakéhokoliv důvodu opustili rodnou hroudu a potřebovali se s přehledem pohybovat terénem. Šli za lepším prostorem pro život, šli, či se plavili, aby našli úrodnější kraj, aby dobyli nová území pro svůj kmen, aby uloupili bohatství sousední země, nebo jen ukojili svou zvědavost a zjistili, co se skrývá za hřebenem hor na obzoru.

Na svou cestu vyráželi bez složitých navigačních přístrojů, bez map a průvodců. Aby byla jejich výprava úspěšná, museli si proto osvojit umění orientace. Orientace založené na dovednosti číst a správně vyhodnocovat všechny indicie, které jim nabízí samotná krajina, příroda v ní, nebo nebe nad hlavou.

Stejnou dovednost se pokusil znovuobjevit a osvojit si i autor této knihy a své poznatky nyní předkládá čtenářům. Možná ještě důležitější než nabytí těchto schopností je pak pro něj radost z jakéhosi prozření. Nezatížen fixací na moderní techniku a vševědoucí elektronické asistenty, ponechává doma i prostý kompas a vidí náhle svět novýma očima. Bez zaslepenosti zářícím mnohapalcovým, daty přetékajícím displejem, objevuje v krajině zapomenuté stopy působení slunce, ledu či větru, zákonitosti růstu stromů, ale i mechů a lišejníků. Učí se i své čtenáře hledat ty správné hvězdy, rozumět Měsíci i oběhu Země kolem slunce.

Samotnou orientaci povýšil na cíl svých výprav do těch nejrozmanitějších přírodních prostředí. Píše o tom, jak neztratit směr v písečných dunách rozlehlých pouští i na sněhových pláních polárních oblastí. Jak uprostřed oceánu hledat slunce schované za mraky a vybaven znalostí jeho „pohybu“ po nebeské klenbě bezpečně zamířit ke známým břehům. Jak číst chování mořské vody, její barvy, vln, proudů, přílivu a odlivu.

Navádí ale také, jak najít směr ztracen uprostřed betonové džungle velkoměsta, neboť i sem místy svítí slunce, fouká vítr, nebo se tvoří námraza. I na betonu zůstávají stopy, i na omítkách rostou plísně a řasy. A slunci se přizpůsobují například i architekti, navrhující orientaci obytných domů, či sportovišť. S trochou nadsázky tak lze správný směr najít i podle tenisových kurtů.

K cíli vás mohou úspěšně dovést také živly, mraky na obloze i živí tvorové, jejichž chování se naučíme správně chápat. Ptáci, obyvatelé moří, savci i hmyz mají zpravidla mnohem vyvinutější orientační smysl než člověk. Jejich schopnosti jsou pro nás často až nepochopitelné, ale pokud se budeme dostatečně soustředěně věnovat jejich pozorování, pak mohou tito mistři navigace ukázat cestu i nám.

Umění orientace ale spočívá především v dovednosti správně vyhodnocovat kombinaci stop, které nám krajina, povětrnostní vlivy či stálice na obloze nabízí. Některé se navzájem potvrzují, některé si zdánlivě odporují. A vše má svůj důvod, své zákonitosti. Ty je potřeba naučit se rozklíčovat a určit ten správný směr. Jít tím směrem s otevřenýma očima, číst v detailech a dorazit přesně tam, kam jsme si určili. A to je ta radost, radost z umění orientace, které se stalo Tristanu Gooleyovi vášní a koníčkem.

Autor knihy naštěstí nezatěžuje čtenáře nějakými složitými výpočty, ani požadavkem na encyklopedické znalosti, které by uškodily čtivosti titulu. Není to vlastně ani potřeba, neboť jak ukazuje autor, k dosažení cíle v terénu nejsou podobné znalosti nezbytně nutné. Publikace je hlavně pobídnutím k vlastnímu objevování, tipem k další činnosti, kterou se lze v terénu bavit, zdokonalovat i prakticky využít. Je určena pro člověka, který chce svůj pobyt v krajině a přírodě obohatit o další rozměr, o další potěšení, o radost z čisté prapůvodní navigační gramotnosti.

Je zřejmé a pochopitelné, že metody popsané v této knize nejsou primárně určené do podmínek kulturní a hustě urbanizované krajiny, jakou je třeba Česká republika. Pokud se ale chystáte do extrémnějších podmínek nějaké rozlehlejší divočiny a nechcete být při orientaci odkázání jen na chytrou elektroniku, neváhejte sebou na cestu přibalit i tuto publikaci. Pomůže vám najít směr, a pokud budete chtít, tak i získat novou užitečnou dovednost jak číst a vnímat okolní prostředí.

Rubrika:

Rady

Tags:

mapy navigace

orientace v terénu

pobyt v divočině

Určování světových stran

Jenda Mikšík — Sat, 17 Jul 2004 14:17:11 +0000

Při pobytu v přírodě je velmi důležité umět se orientovat a to zejména, když se ztratíte. Nejjednodušší způsob, jak určit světové strany, je pomocí kompasu nebo buzoly. Ale jak postupovat v případě, že kompas nemáte?

Pokud tedy nemáte kompas, existuje řada způsobů, jak určit světové strany. Některé jsou více přesné, některé zas méně. Velmi přesně zorientovat se můžete pomocí Slunce a hvězd. Je mnoho metod na určování směru a to i na jižní i na severní polokouli.

Pohyb Slunce

Velmi jednoduchý způsob, jak se orientovat je podle Slunce. To se pohybuje po obloze a za jednu hodinu se posune o 15°. Podle tohoto údaje si můžete i spočítat, kam se Slunce posune za určitou dobu. V den rovnodennosti, to je 21.3. a 21.9. Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Pro všechny dny platí, že Slunce je na SV ve 4 hodiny ráno, v 6 hodin je na východě, přesně v poledne je na jihu a v 18 hodin je na západě. Na principu Slunce je postavená celá řada metod určování světových stran.

Určování směru podle hodinek

Tato metoda je velmi jednoduchá. Stačí vám k ní pouze klasické ručičkové hodinky. Ovšem musí ukazovat přesný čas a to beze změny na Hodinky letní čas (není nutné je přeřizovat, stačí, když si je posunete jen „v hlavě“). Čím blíže jste rovníku, tím méně přesná tato metoda je. Protože Slunce je přímo nad vámi, je složité určit jeho směr.

Severní polokoule:

Hodinky dejte do vodorovné polohy před sebe. Malou ručičkou zamiřte na Slunce. Přesně v půlce mezi malou ručičkou a číslem 12 je severojižní směr (míříte na jih, sever je za vámi).

Jižní polokoule:

Na jižní polokouli je to vlastně obráceně. Namiřte číslem 12 na Slunce. Severojižní směr je opět v půlce mezi dvanáctkou a malou ručičkou.

Jehlový kompas

Kompas si můžete vyrobit i z kousku železného drátku, ideální je jehla (tu by měl ostatně mít každý u sebe v KPZ). Opakovaně jí třeme o kousek látky (nejlépe hedvábí), až se zmagnetizuje. Potom ji zavěsíme na provázek nebo nit. Magnetizmus není silný, proto je jehlu potřeba „dobíjet“. Nutné je, zavěsit ji tak, aby nedošlo k narušení rovnováhy. Musíte zabránit kroucení nitě. Jehlu můžete třít i o magnet, ale pouze v JEDNOM SMĚRU. Magnetování bude mnohem efektnější. Pomocí jiné metody určete sever a pak označte, který konec jehly k němu ukazuje. Směr můžete ověřit i díky Slunci.

Plovoucí jehla

Další způsob se zmagnetizovanou jehlou. Jehlu položte ne kousek papírku, trávy nebo kůry a dejte na vodní hladinu. Jehla se otočí na severojižní směr (musí být zmagnetizovaná – třeba o tričko). Sám jsem to zkoušel a funguje to přesně, dokonce plave i sama o sobě (leží jenom na hladině bez papírku nebo čehokoli jiného).

Orientovat se můžeme i podle velmi jednoduchých ukazatelů. Třeba na stromech ze strany severozápadní – severní je více mechu, lišejníků a zelených řas. Letorosty (letokruhy) na pařezu osamělých stromů jsou více zhuštěny na severozápadní straně než jinde. Starší kostely jsou stavěny hlavním vchodem na západ a oltář je orientován na východ (Pozor: neplatí to u všech kostelů). Nebo mraveniště mají větší plochu s mírnějším sklonem otočenou na jih. V dnešní moderní době jsou i jiné metody. Třeba satelitní přijímače. Ty jsou vždy otočeny na jih. Je to metoda spíš jen pro zajímavost, protože kde jsou satelity, tam je i civilizace a tudíž není problém najít cestu, ale funguje to. Existuje celá řada způsobů, jak určit světové strany. Ovšem většina těchto metod je spíše jen pro zajímavost. Nicméně fungují a můžete je použít v nouzi, ale i třeba na výletě pro snadnější orientaci v mapě. Také si je můžete vyzkoušet a ověřit jejich funkčnost jenom tak pro zábavu. Vyberte vždy tu správnou metodu, ať dojdete tam, kam chcete.

Stínová metoda

Ještě je zde jedna zajímavá metoda, nejsem si však jistý její funkčností.

Je potřeba, aby svítilo Slunce. Funguje ve všech zeměpisných šířkách.

Na rovném a čistém kousku země zabodněte tyč (klacek), dlouhou asi metr. Podívejte se, kam dopadá její stín a vrchol stínu označte třeba kamenem nebo klacíkem. Počkejte nejméně 15 minut a potom stejným způsobem označte polohu nového stínu. Když tyto dva body spojíte, dostanete směr východ-západ, přičemž první označený bod směřuje na západ. Zároveň můžete jednoduše odvodit směr severojižní, ten je kolmý na spojnici.

Poznámka: Když jsem si pročítal knížky, ve kterých se píše o určování světových stran, našel jsem i tuto stínovou metodu. Chtěl jsem ji vyzkoušet, a tak jsem šel ven. Postupoval jsem přesně podle knihy, ale výsledek byl špatný. Místo směru východ-západ vyšel spíše směr sever-jih. Nevím, jestli je to chybou v knize nebo jestli tato metoda funguje jen v některou denní dobu, o čemž se již autor knihy nezmínil. I když jsem si zkoušel vytvořit náčrt na papíře, pořád to nevycházelo tak, jak by mělo.

Pokud by někdo z vás věděl či zjistil něco bližšího o této metodě, tak mě prosím informujte.