Moskyt

Dobrý den. Včera jsme se známou navštívily velhartický hřbitov a kostel. Když jsme vešly na hřbitov, pocity nejprve žádné špatné, na hřbitově jsme byly samy. Procházely jsme mezi náhrobky, trochu fotily a cítily se docela fajn, jen v jednom rohu hřbitova na nás sedl nepříjemný pocit, takové klasické ,,stahnutí žaludku". Kupodivu ale v jiném rohu, než se zde píše o místě přeskočení zdi umrlcem s jeho milou. Rychle jsme ten kout opustily. Vrátily jsme se k autu pro baterky, protože díky vylomeným dveřím - nejspíše následek nějakého velmi ,,zvědavého" návštěvníka - jsme se rozhodly podívat i do kostela, který je normálně nepřístupný. U auta byl přivázaný můj pes, který je zvyklý čekat a většinou klidně leží. Proto jsme byly velmi překvapené, když při našem druhém odchodu od auta, tentokráte již s baterkou, začal nepříčetně štěkat a kňučet. Vrátila jsem se k autu, zkontrolovala, jestli se neblíží nějaký cizí ,,narušitel" a mého psa důrazně napomenula. Jenže situace se opakovala. Protože jsme nechtěly vzbudit nežádoucí pozornost, rozhodla jsem se vzít pejska sebou, ač vím, že na hřbitov by pejsci chodit neměli. Pustila jsem psa z vodítka, ale než jsem ho stačila znovu chytit, rozrazil hřbitovní dveře a vřítil se na hřbitov. Bez sebemenšího zaváhání běžel přesně na místo, kde se nám před tím neudělalo dobře. Když jsme ho doběhly, spatřily jsme, jak pobíhá sem a tam mezi zdí a nejbližšími hroby, zdánlivě nelogicky v rohu hřbitovní zdi, soustředěně větří, pohled občas upíraje do zdi. Za chvíli se uklidnil a přiběhl k nám, už zase normální, jako jindy. S myšlenkou na sv. Františka z Assisi jsme ho vzaly skrz vylomené dveře i do kostela. Až do konce naší návštěvy se choval už naprosto klidně, i když jsme ho nechaly asi půl hodiny uvázaného v kostele, než jsme prozkoumaly i půdu. Kostel na nás působil sice staře, ale příjemně. Na půdě jsme však objevily zajímavost. Z venku si to člověk neuvědomí, ale nad bočním vchodem, kde se nachází zmiňovaný kříž v podlaze, je slepý prostor téměř čtvercového tvaru s otevřeným stropem, takže jsme si ho z půdy mohly dobře prohlédnout. Za svitu baterky jsme rozeznaly veliký kamenný obdélníkový portál na stěně směrem do kostela, který je však z nám nepochopitelných důvodů zazděn. Taktéž i dvě okna na bočních stěnách se znatelnými kamennými překlady. Stěny jsou kamenné, neomítnuté. Podle pravidelných děr ve stěnách po trámech lze soudit, že místnost mívala i strop. Nad funkcí tohoto prostoru a také proč byl dodatečně zazděn, jsme si marně lámaly hlavu ještě dávno po té, co jsme opustily velhartický kostel i hřbitov. Proto prosím, jestli je zde někdo, kdo by nám mohl o této věci říci něco víc, aby napsal třeba jen kratičké vysvětlení, budem moc rády. Mějte se všichni krásně. :-)