Moskyt

My jsme se tam vydaly včera s kamarádkou. Už jsme tam byly jednou před pár lety, to jsme tehdy šly o půlnoci, ale u vstupu jsme dostaly takový strach, že jsem dovnitř vůbec nevlezly. Tak včera jsme šly kolem 9. hodiny večer. Pršelo. Svítily jsme si na cestu baterkami, když jsme přicházely ke hřbitovu, kamarádka, která je citlivá na různé energie, říkala, že bysme tam neměly chodit, že náš tam nechtějí. Přesvědčila jsem jí, že půjdeme aspoň k bráně, že stejně nejspíš bude zamčený vstup. Došly jsme tam, kamarádka se koukala na info tabuli a já, že zkusím jestli je zamčeno. Byl tam takový kovový kolík, jsem ho vyndala a zkusila kliku. Nic. Už jsem si říkala, že taková dálka, ještě za deště a nic z toho, ale pak jsem to zkusila znovu a vrata se mírně otevřely. Musela jsem do nich docela silně zatlačit, aby se pootevřely víc. Otočila jsem se na kamarádku, došla jsem k ní a, že je otevřeno. Tak jsme se na kuráž chytly za ruce a, že půjdeme alespoň za vrata (původně jsme chtěly hřbitov projít dokola). Šly jsme k vratům a ty se před námi otevřely. Nevím proč jsme tomu nevěnovaly pozornost, vešly jsme dovnitř a svítily baterkami na bok kostela. Pak jsme svítily na hroby po levé straně, poté jsem otočila baterku na hroby napravo a kamarádka hned po mě také. A pak se za námi ozvala (nejde to napsat slušněji) rána jako prase a ty vrata se zabouchly. Jsme se otočily, šokovaně jsem zůstala stát a koukala na 4-5 metrů vzdálené vrata (jak je to možné, když jsme se zastavily metr, maximálně 2 za nimi) a kamarádka se rozběhla, to mě probralo a běžela jsem za ní, otevřela je a běžely jsme ze hřbitova pryč. Venku jsme se zastavily a najednou se nad hřbitovem zvedl silný vítr. Tak jsme běžely zas o kousek dál, jsme se zastavily a mě napadlo, že bysme se mohly vrátit a ještě jednou se podívat. Hned, jak mě to napadlo začal foukat silný vítr směrem od hřbitova. Jako by nás odháněl pryč. Tato událost sama o sobě by byla strašidelná dost, ale třešničku na dortu jsme objevily, když jsem pak po cestě k autu rozebíraly předešlé události. Když mi kamarádka řekla, že jsem běžela k vratům já a otevřela jsem je a pak jsem z hřbitova alejí utíkala před ní. Dokonce, že po ráně vrat jsem jí zatlačila na záda a řekla "Dělej, zdrháme". Vím na 100%, že jsem jí nic neřekla, ani se jí nedotkla a naopak jsem utíkat první viděla já jí. Nedovedu si to vysvětlit. Jako ránu vrat. Ty vrata jsou tam nové, pevné, dřevěné. Dost těžké. To by musel být sakra velký vítr, aby je dokázal zabouchnout s tak hlasitou ránou, stály jsme u vrat a nefoukal ani vánek. Je to záhada