Moskyt

Sníh konečně slezl z polí a luk, voda naplnila řeky, přehrady i některá města a já pocítil potřebu se trochu vyvětrat. Vzpomněl jsem si na „Zapomenutou hrobku“, o níž jsem v roce 2004 do Moskyta psal, vzal jsem foťák a vyrazil. Když jsem tuto neobvyklou stavbu opuštěnou v hustém lesním porostu viděl naposledy, zdálo se mi, že jí moc času nezbývá. Na střechu padl mohutný kmen stromu, kapli chyběly dveře a vnitřek byl vlhký, zpustlý a rozbitý. Dveře chyběly i u vchodu do vlastní podzemní hrobky, kde se válely zbytky lidských koster a pokroucených rakví. Čekal jsem proto, když jsem se nyní blížil k malému lesíku, že uvidím nejspíš už jen hromadu rozvalin než cokoliv jiného. Mýlil jsem se však!

Hrobní kaple stála na vymýceném palouku chráněném drátěným plotem se zamčenou brankou a svítila novotou. Nadzemní kaple i podzemní hrobka byla opatřena zánovními dveřmi a stromem nabouraná střecha byla zajištěna provizorní krytinou. Na několika místech bylo k vnější zdi stále připevněno lehké lešení, sloužící k provádění oprav.

Na „Zapomenutou hrobku“ si zdá se někdo po dlouhých letech vzpomněl, nebo možná obci překvapivě zbyly peníze na záchranu této památky. Když jsem kapli obcházel z uctivé vzdálenosti vymezené plotem, všiml jsem si, že vnitřek za nezasklenými okny je stále zřejmě v tom stavu, v kterém jsem ho viděl v srpnu 2003. Rekonstrukce tedy stále ještě zdaleka není hotova. Chybí okna, poctivá střecha a vnitřní prostory budou vyžadovat zásadní úpravy. Přesto mě potěšilo, že se do toho někdo vůbec pustil. V jakém stavu je v současné době podzemní hrobka, jak bylo naloženo s nepřehlednou změtí lidských ostatků, rakví a smetí, které tu po sobě zanechali různí návštěvníci, nevím. Možná to ale bude největší problém - uvést hrobku do rozumného stavu a zároveň zachovat k mrtvým zaslouženou pietu. Větší terénní úpravy bude zřejmě vyžadovat také pozemek na kterém hrobka stojí. Restaurátorský zásah by pak potřebovala socha jednoho ze svatých, stojící poblíž vchodu.

V článku ze začátku roku 2004 jsem nechtěl prozradit, kde se hrobka nachází, abych na ní neupozornil různé nenechavce a neurychlil tím její zánik. Dnes mohu zdá se již klidně napsat, že hrobka stojí v lese u vesnice Nebřenice poblíž Velkých Popovic, při silnici na Chomutovice a zdá se, že bude na několik příštích snad desítek let zachráněna. Coural jsem se ještě chvíli zimou právě opuštěným okolním lesem a pak uspokojen z předjarní procházky, zamířil jsem zpátky k autu. Největší překvapení mě však teprve čekalo.

Když jsem se vracel do Nebřenic, uviděl jsem za plotem jednoho stavení dříví štípajícího domorodce a napadlo mě zeptat se ho, jestli o hrobce něco neví. Dozvěděl jsem se tak, že celý pozemek i s hrobkou koupil nějaký soukromý majitel, pustil se do opravy kaple na vlastní náklady a nemá nic společného s rodem, kterému původně hrobka patřila. Není známo jaké má s kaplí úmysly a proč vůbec do staré kamenné stavby investuje. Za záchranou kaple tedy překvapivě nestojí ani obec, ani památkáři a ani nikdo z potomků pochovaných. Rod Schüttelsbergů, jehož 10 příslušníků bylo podle náhrobní desky v rodinné hrobce pohřbeno, pocházel prý odněkud od Průhonic, dávno zmizel v propadlišti dějin a hrobka je možná to jediné co po něm zůstalo. Tímto zjištěním mě další osud hrobní kaple u Nebřenic začal opět zajímat a možná proto o něm znovu budu psát. Někdy příště.

28. srpna 2006 jsem dostal zprávu od současných majitelů hrobky v Nebřenicích, v níž mě informovali, že rekonstrukce objektu zdárně pokračuje, ostatky mrtvých byly z hrobky vyzvednuty a řádně pohřbeny podle předpisů, objekt již má hotovou novou střechu a provádí se další opravy. Zdá se tedy, že tato památka zapomenutá v lese u malé vesničky, bude díky soukromé iniciativě skutečně zachráněna!