Moskyt

V polovině devadesátých let jsem přímo na dně přehrady přespala se dvěma kamarády. Už když jsme na místo dorazili, byl podvečer, měli jsme divné, stísněné pocity. Nad námi po nebi pluly bílé mraky a ta vížka, co tam zbyla, působila až hrozivě. Nicméně v noci nás rušili jenom komáři a pak někdo s baterkou, kdo se kolem nás pohyboval. Jeden z kamarádů viděl světlo baterky a měl pěkně nahnáno. Ráno jsme se rychle sbalili a pádili o sto šest pryč. Nebáli jsme se duchů, ale hlídačů z národního parku, kteří prý poutníkům dávali tučné pokuty.