Moskyt

Za chvíli tomu bude 40 let, co jsem jako malý kluk měl možnost v rámci školy v přírodě navštívit Hnojový dům. Hltali jsme spolu s ostatníma spolužákama veškeré vyprávění pana G. Ginzela, báli jsme se vysušené lebky amazonského indiána, natož ji vzít do ruky, poslouchali o výstupu na Cotopaxi, šáhli si rukou do naprosto ledové vany plné vody připravené na koupaní, zírali nevěřícně na daleké kraje z diapozitivů, o kterých jsem si tenkrát myslel, že se mi je nikdy nepodaří (v době začátku normalizace) navštívit. Pokoj vaší duši v nebi, pane Gustave Ginzele!