Moskyt

Svého prvního trilobita jsem našel ještě jako kluk na haldách kamení, převážně břidlice, vytěžené při hloubení základů jedné velké stavby. Měl chudák uraženou hlavu a nevýrazné rysy. Přesto mě tehdy zachvátila paleontologická horečka a spolu s kamarády jsme pak ty haldy chodili probírat skoro každý den. Čím víc času jsme tam ale trávili a usilovněji roztloukali každý větší šutr, tím méně jsme toho nacházeli. V každém z nás přesto dlouho doutnala naděje, že se nám jednoho krásného dne podaří rozlousknout kámen, z kterého se na nás bude zubit nádherný, úplný, hrozně starý a přece "jako živý" fosilní kousek. Měli jsme sice nakonec plné krabice trilobitích hlav a zadečků, ale výstavní exemplář jaký nosil v kapse nejmladší hrdina kouzelného filmu "Cesta do pravěku" se nám najít nepodařilo. Haldy se pomalu proměnily v jemnou drť a naše naděje definitivně vyhasla. Věděli jsme, že většina známých českých trilobitích lokalit je podobným způsobem vytěžena také a proto naše hledání zkamenělin skončilo. Až o mnoho let později jsem se dozvěděl o nalezišti, kde by se mohla moje stará touha po velkém objevu přeci jen naplnit.

Kopec Vystrkov se nachází při severovýchodním okraji brdského vojenského výcvikového prostoru, nedaleko obce Jince. Jen 541 metrů vysoký, z větší části zalesněný vrch je sice známým, ale stále poměrně bohatým nalezištěm prvohorních fosílií. Ve zdejší tmavé břidlici, která kdysi bývala usazeninou mělkého pravěkého moře, se dodnes uchovaly otisky těl podivných tvorů, kteří tu tehdy žily. Typickým a zřejmě nejhojnějším představitelem vystrkovské zkamenělé fauny je pak právě trilobit.

Členovec žijící u dna prvohorních moří byl tím jak rostl nucen často svlékat těsný chitinózní krunýř a proto se v dobových sedimentech vyskytuje takové množství pozitivních i negativních otisků hlavových štítů, členitých trupů a ocasních štítů tohoto pravěkého živočicha. Z nálezů je také možné vypozorovat několik vývojových stádií, kterými trilobiti během svého života procházeli. Násobeno velkým počtem druhů jde tak o celkem rozmanitý a složitý studijní materiál.

Tyto symboly pravěku, kteří žili na našem území před 300 až 570 milióny let, především v období kambria a ordoviku, proslavil v 19. století Joachim Barrande a oni proslavili jeho. Od dob kdy dával dohromady svou výjimečnou sbírku však již uběhlo hodně času a česká naleziště prohledalo nespočet vědců i amatérů. Najít tak dnes něco na těch nejpopulárnějších je téměř nemožné. Na jiných se ale díky zvláštním okolnostem, geologickým podmínkám nebo rozlehlosti přeci jen zachovalo ještě dost fosílií relativně snadno objevitelných. V okolí Jinců je snad právě díky velikosti lokality a dlouhodobé nedostupnosti za hranicemi vojenského výcvikového prostoru stále možné hledat i nacházet.

Na četných výchozech zvětralé břidlice, dobře viditelných v mladém lese i v odlesněných částech kopce Vystrkova lze vypátrat nejčastěji čtyři druhy prvohorních trilobitů. Výrazný hlavový a malý ocasní štít má dlouhými úzkými lícními trny ozdobený Paradoxides gracilis (A). Úzké tělo je po stranách vybaveno dozadu směřujícími trny, ocasní část je zakončena článkem ve tvaru lopatky. Ellipsocephalus hoffi (B) je malý druh s půlkruhovou hlavou a s výraznýma úzkýma očima, posunutýma k okraji volných lící. Jeho ocasní štít je složen pouze ze dvou, poměrně širokých článků. Ellipsocephalus žil pravděpodobně v klidných vodách a snad i proto se často nacházejí otisky celých těl tohoto trilobita. Vcelku lze často najít i otisky druhu Conocoryphe sulzeri (C). Má výrazný lem kolem hlavového štítu, široké tělo a zcela mu chybí oči. Pravděpodobně žil celý svůj život v bahně a lemem na hlavě ryl ve dně při hledání organických zbytků, tvořících jeho potravu. Ptychoparia striata (D) má také široké tělo a výrazný lem. Na rozdíl od druhu Conocoryphe však hlavu zdobí velké oči a trup je zakončen větším ocasním štítem.

K hledání trilobitů na Vystrkově je vhodné vybavit se kladívkem, nejlépe geologickým a krabičkami s vatou na uložení nejlepších kousků. Břidlice je křehká a snadno by mohlo dojít k poškození nebo rozlomení vzácného nálezu. Vhodnou pomůckou k očištění otisku fosílie je také štěteček nebo měkký zubní kartáček a voda. Hodí se i ostrý hrot (kružítko, šídlo, velká jehla), kterým se dá odloupnout šupinka horniny překrývající otisk, nebo vyrýt ryska tam, kde chceme břidlici odlomit.

Větší kusy horniny se při hledání zkamenělin jemně kladívkem po směru štěpnosti břidlice rozloupnou a případný nález se pomocí štětečku, vody a jehly očistí. Pak se pečlivě prohlédne a zjistí, není-li prasklý nebo zvětralý, což by vyžadovalo zvlášť citlivé zacházení. Přebytečnou horninu je nutné velmi opatrně odlomit nebo otlouct a to dostatečně daleko od fosílie. Je tu totiž riziko, že části otisku jsou "utopené" v břidlici, takže nejsou vidět a mohly by být omylem odlomeny. Doma je pak možné je z kamene osvobodit vibrační jehlou při preparaci. K pozitivnímu otisku patří negativ, k negativu pozitiv. Úplnou fosílii budete mít opravdu až tehdy, podaří-li se vám najít obě tyto půlky. V žádném případě jedno nebo druhé nevyhazujte, nález by se tím velmi znehodnotil. Skutečná sbírka zkamenělin vyžaduje i vyčerpávající popis jednotlivých exponátů. Ten by měl obsahovat také datum, přesné místo nálezu a jeho původní polohu v odkryvu.

Nevím jak dlouho ještě bude možné najít na Vystrkově trilobita. Vážnějším zájemcům však radím, aby dlouho neváhali. Sám jsem se ve zdejší břidlici hrabal třikrát a zdálo se mi, že výtěžnost lokality přeci jen poněkud klesá. Rozhodně však určitě stojí za to, alespoň to zkusit. Vždyť jak říká klasik: Ne cíl ale cesta je důležitá!. To platí i o nálezu a o hledání! Najít celé tělo trilobita je ale i tady vzácností. Mě se to naštěstí párkrát podařilo a z Vystrkova jsem vždy nakonec odjížděl spokojen.

Na východ od Jinců leží ještě jedna významná paleontologická lokalita - Vinice. Ta byla v roce 1999 vyhlášena přírodní památkou. Přesto je i tady možné legálně sbírat zkameněliny. Samozřejmě však pouze ve vykopané suti na haldách.