Moskyt

Pohádka

Přečetl jsem si na netu vše co tam je o Pohádce napsáno. Tedy ve stručnosti o tom, že v usedlosti bydlel i několikanásobný vrah Roubal i o původních majitelích a jejich podivném konci. Protože jezdím na Šumavu už hezkou řádku let, řekl jsem si, že letos se tam podívám. Zvolil jsem cestu kolmo, protože od Srní, přesněji od chaty Forward, kde trávím letní dovolenou, je Pohádka vzdálena asi 40 km, což neujdu, přestože chodec jsem zdatný. Pomocí plánovače tras na mapě jsem si naplánoval cestu. Výchozím bodem, nebo vlastně výjezdním, byla autobusová stanice Čachrov-Gerlova huť, kam jsem se celkem masňácky dopravil se synem i s kolem. Syn šel pak po svých na Černé jezero a já vyrazil za dobrodružstvím do Pohádky.

Letošní léto ústy klasika jest podivné a tak začalo asi po třech kilometrech pršet. Kdo zažil šumavské deště, ví, jak to asi vypadá. Esemeskuji synovi schovaný pod stromem, že se asi vrátím, že to nemá cenu pokračovat, nicméně zvědavost zvítězila a pokračuji i v dešti dále po celkem slušné cestě směr Nový Brunst, U obrázku, Suché studánky, Měštiště. Pro případné mé následovníky uvádím, že je nutno v úrovni Měštiště uhnout ne doleva, ale doprava na neznačenou cestu přes Divišovický les. Toto jsem zjistil, nemaje GPS navigátor, tudíž jsem si podle mapy trochu zajel, ale nevadí. Stále leje, leč to už je skoro jedno, protože člověk leccos překoná. Najednou se přede mnou vlevo otevřel pohled na louku, kde byla boží muka a za nimi................. Pohádka. Ještě podotýkám asi tak 16 km a pokud plánovač tras uvádí cca 55 minut nevěřte, protože na Šumavě vede téměř každá cesta do kopce, takže já to zvládl i s oddechovými pauzami asi tak za dvě hodiny. Pohádka - tedy původem zemědělská usedlost je v žalostném stavu. Polozbořené zbytky budov, okna bez skel, smutný obrázek.

A pokud čtenář dočetl až sem, následuje ta hlavní bomba, ze které jsem dodneška tak trochu paf. Chtěl jsem začít fotit. Musím ještě napsat, že svůj Kodak, tedy foťáček, jsem půjčil synovi, protože on si zapomněl svůj fotoaparát doma. Já tedy měl k dispozici videokameru Toshiba Camileo, s kterou se dalo také fotit. Jaké však bylo mé překvapení, když se stala naprosto neovladatelná!!!!!!!!!!! Přístroj nešel vůbec spustit. Zprvu myslím, že japonští soudruzi udělali někde při konstrukci kamery chybu. Měním tedy baterii a pokouším se znova spustit kameru. NIC, naprosto NIC!!!!! Chci poslat SMS synovi, že jsem na místě, a mobil stejně jako kamera přesto, že ukazuje plný signál, je neovladatelný. Naprostý zmar a nepochopení. Dokonce když nedává údaj ani tachometr na kole - nový, bezdrátový, tak začínám mít velice divný pocit. Jakási směs obavy a strachu z toho místa. Jestliže jiný autor, jiného článku o Pohádce na netu píše, že se musel neustále ohlížet, jako kdyby byl sledován, já pocítil něco podobného a to mi napovídalo, abych jel odtud. Upozorňuji, že jsem totální bezvěrec a technokrat a že co nevidím, nebo na co si nesahnu, tomu nevěřím. Ještě doplňuji, že mám elektrotechnické vzdělání. Nedokončil jsem tedy svůj výzkum, uvnitř nebyl a fotky nemám, což je smůla. Kdybych sem ještě jednou snad jel, přibalím si do batohu asi i faradayovu klec, abych se ochránil před vlivem té síly co na mne pravděpodobně tady zapůsobila. Tolik tedy Pohádka zcela nepohádková. Ještě dodatek - po vzdálení se asi 500 metrů od Pohádky - začalo vše normálně chodit.

Pustiny

Druhé tajemné místo které chci přiblížit jsem objevil při své cestě do Pekla, což je také hezký název což? Nicméně na Peklu nic tajemného krom názvu není. Tak popořádku............ Vyrazil jsem na kole ze Srní. Díky EU je postavena nádherná cyklostezka do Prášil, po které se šlape jedna báseň ač je do kopce, ale to už na Šumavě jinak nebude. Cestou se člověk může kochat nádhernými výhledy do krajiny. Po vyšlapání kopce nad Srním se na rozcestníku Velký Bor vydáme vpravo dolů k řece Křemelné. Je to taková odměna za propocené triko. Bez šlápnutí dojedeme k mostu přes řeku a pokud nikde nebudou v dohledu všudypřítomní strážci NP, tak lze zkusit i trochu rýžovat zlato. Samozřejmě, že je to zakázané a člověk se nestane milionářem, ale............. nešť. Cesta pokračuje opět jak jinak do prudkého stoupáku na bývalou osadu Stodůlky. Pokud je cyklista uvědomělý a vytrvalý, tak mu bude odměnou pohled na Křemelnou tekoucí v údolí. Modrá značka nás vede dál k rozcestníku Malý Babylón. Zde se přidružuje zelená a pokud budeme v cestě pokračovat, tak přijedeme na místo zvané Pustiny.

Je zvláštní, že předešlá Pohádka působí co se místa týká zcela pohádkově a Pustiny nahání tak trochu strach. V lese se totiž najednou objeví malá paseka a na ní stojí taková stavba postavená v prapodivném stylu. Já osobně si myslím, že to byla jakási panská hájovna. V průčelí je podepřená dvěma kulatými sloupy. Zkrátka stavba jakoby přenesená odněkud z hororu, vůbec ne šumavský styl. Po prosekání metrových kopřiv se člověk dostává dovnitř. Vandalové a opuštěnost napáchali své, ale pocitově působí značně stísněně. Rozhlížím se a vidím jedny schody do poschodí a druhé do tmavého otvoru sklepních dveří. Slyším zurčení vody a zjišťuji, že ve sklepě je studánka. Do patra se neodvažuji i proto, že již zvenku budova hrozí zřícením. Tady technika chodí jak z praku, tak fotím. Ve vzduchu cítím jakési napětí a tak jsem celkem rád, že se venku setkávám se svým kolem a mohu pokračovat dále. Kousek od Pustiny stojí za to odbočit k Vintířově skále, odkud je krásný rozhled na Šumavu.

Pochopitelně jsem se zajímal jak je to s ,,myslivnou“. Zjistil jsem, že nyní patří paní, která pracovala u prezidenta Clintona ve státech, bydlí v nedalekém statku, na kterém vlaje americká vlajka. A abych potěšil i ty, kteří mají rádi duchařinu, tak zde údajně chtěli přespat trempíci, které vyplašil zvuk kroků v noci. Urychleně se sbalili a přestože pršelo, dospali v lese. Jak jsem četl, tak to ve zkratce podávám. Já bych tu v noci nepřespal, protože na mne působila tíseň i za slunečného odpoledne.