Moskyt

Chtěl bych se podělit o dávný zážitek - Jeden tmavý večer na podzim roku 2005 jsme se šli s mými třemi kamarády zašít na cigaretku na naše oblíbené místo- na klády ke kravínu. Už nevím,kdo si toho všiml,ale když padla tma (cca 20:00), uviděli jsme zvláštní namodralé světlo z louky na protější straně údolí prosvítající zřejmě zkrze stromy,které stály v řadě před onou loukou. Alespon to tak vypadalo,protože jakoby pulzovalo a měnilo odstíny do barev červené,bílé a zelené,což jsem v ten moment přisuzoval hýbajícímu se podzimnímu listí ve výhledu (možná by se to dalo připodobnit k pulzarce vyditelné u rovníku,kde je hodně patrná barevná proměnlivost). Ale samozřejmě už tehdá v patnácti letech mi to přišlo velice divné, a tak jsem ihned začal burcovat mé přátele, at´ toho využijem a přijdeme tomu na kloub. Nejdříve chtěl jeden jít se mnou, ale bratři-dvojčata měli obrovský respekt, když nepočítám strach, který jsme měli všichni,a proto i tolika přesvědčování, protože jen se mnou by tam on nešel a já sám už vůbec ne. Já se ale nechtěl jen tak vzdát a chtěl jsem tam jít stůj co stůj - vzpomněl jsem si na dalekohled, a už jsme pro něj běželi s tím, že dotáhnu i rodiče, a že pujdem s jistotou. Bratři zůstaly mezitím na kládě hlídat. Bohužel jsme přišli bez rodičů, které by večer ve všední den nevytáhlo v tu chvíli ani ufo na zahradě, ale aspon´ jsem měl ten dalekohled.
Hned jsem se tedy podíval na onu věc, ale co jsem v tom dalekohledu vyděl doted´ nemůžu pochopit a nikdy nezapomenu. Nikdo nezapomene.
Jakoby stovky sytě barevných plamínků (čer. zel. mod. a bílé) zkákaly z jednoho na druhej a na opak- prostě se šíleně hemžily a přemíst´ovaly ve stále stejné ploše cca 2,5x1m a vůbec ne,že by splívaly- pěkně jasný,sytý.. Z jedné strany na druhou a shora dolů a naopak, neutuchajícně a velice rychle (hemžili se neuvěřitelně barevně lákavě).Možná kvůli tomu, jak jsem tam musel, že jsem šel směrem za tím i sám po poli mě kamarádi doběhli a rozmluvili mi to s tím, že to určitě nebude nic dobrého a že se mi něco stane. Ted´, když se nad tím zamyslím - ta touha,takovou v sobě nemám a děsí mě, i když nevím, jak bych se zachoval znova, když na to musím stále myslet a když při pohledu do lesa ve tmě stále hledám.. Ten večer byli vidět hvězdy,ale měsíc ne.Druhý den jsem šel sám na to místo pomocí jednoduchého a známého směru,ale v tu dobu jsem slyšel něco o svítících houbách, tak jsem se věnoval jejich marnému hledání. Když jsem nedávno zjistil pár info., vzpomněl jsem si, že právě přes tu louku (mch.je ve velkem svahu,tudiž je stale sucha) vedli ten samý rok v létě vodovodní připojku pro naši obec. Všude kolem Lhotic je ale břidlicové podloží a tedy žádná rašelina.. V minulosti se tu také těžil antracit. Pouze na spodní straně louky u zmýněných stromů je pod nimi potok a vlhký spodek další louky. Přes ten bych tehdy musel- možná, že to souvisí..
S kamarády si na to často vzpomenem, ale nikdy nelitujeme, že jsme nešli. Spíše litujeme,že jsme neměli kam to zaznamenat.