Moskyt

Na základě informací z internetu mě tento statek velmi zaujal.Lákají mne tyto místa ale nikdy jsem ještě žádné nenavštívíla. Jsem poměrně citlivý člověk na energie ale nepatřím k sensibilum. K kamarádem z práce jsme se tam vydali bylo již kolem 9 večer, když jsme na statek dorazili. Celý jsem ho nejdřív ve strachu prošli....na krbu někdo podobný nám zapálil svíčku, která ještě hořela. Pak jsme si sedli ve chlevě utichli a čekali jsme co se bude dít. Když se nic delší dobu nedělo přešel nás strach a znovu jsme celý dům prošli. Zkoušeli jsme komunikovat ale nic.Pršelo ale to kapky deště byly jedinmi zvuky. Vylezli jsme na půdu venku již bylo skoro tma a po trámech jsme si sedli do rozpadlého štítu domu kde nám bylo krásně než úzko. Citíla jsem tam lasku lidí kteří toto stavení stavěli a radost, která v tomtom malém malebném koutě domu byla cítít. Byl tam klid a nechtělo se nám odtud. Však přespat jsme tam nechtěli a ani vybavení jsme na to sebou neměli. Pak jsme prozkoumali celou půdu a co divného bylo cítit na chlévem....na zadní částí chléva mě to dusilo parazilovalo a bylo to temné a negativní. Kamaráda tam dokonce brněla ruka...zvláštní na tom bylo, že čím jsem se blížila k oknu z půdy do ve dne krásného výhledu tím se mi ulevovalo. Tak jsme prošli celou půdu na chlevy a byl tam opravdu cítit strach úzkost bolest...pak jsme sli znova do chleva pod námi a tam jsem tuto energie citíla znova a dokonce v chlivku uplne vzadu kde uz střecha ani nestojí jsem cítíla i obrovskou bolest ale myslím že nebyla jen lidska ale i zvireci. Sviralo me to uvnitr az do krku snad jako dušení nic přijemného....v různch místech domu byla tato úzkost přemýsťována do různých míst na mém těle.Citila jsem ji na srdci zaludku a zenskych organech. Nicméně nejhorší směs negaci a emocí bylo z chléva. Když bych to měla shrnout z domu jsem cítíla smutek lítost osamělost strach a bolest ale i lasku a radost. Osamělost byla spíše ženská nevím kdo ji tam zanechal ale byla to nějaka žena, která se tam takhle dlouho trápila....jako když je vám po někom strašně smutno a vy jste tam sami a čekáte ...čekáte dlouho. Na jednom mistě jsem zachytila neuvěřitelnou zlost až zuřivou zlost ale nevím zda byla směřována k člověku nebo zvířeti bo jsem citíla i bolest a strach zvířecí. Odcházela jsem klidná ale unavená a pocit nebyl fuj je zde hnusne ale jako by mi domu a celé historie nesmírně líto. Velká lítost. Necítila jsem tam žádné zlo které by chtělo ubližovat .Smutek lítost osamělost. Tak bych dům popsala.Místo na kterém stojí je opravdu krásné.