Moskyt

Plně souhlasím s Petrovým příspěvkem. Znám vojáky, kteří si podepíšou svůj vlastní nůž, ale je to vyloženě příznakem narcismu několika málo jedinců. Narozdíl od toho je ale velký počet lidí, kteří si nechávají vzpomínkové předměty na své blízké ať už zemřelé nebo stále žijící. Pokud byste u mě nalezli bodák, nůž, placatku se jménem, na sto procent by nebylo moje. Jestliže přijmu skutečnost, že se základ příběhu zakládá na pravdě, okamžitě mě napadne že jméno které straší generace trampů není pravým jménem zrůdy, ale jménem dobrého přítele, který pro někoho hodně znamenal... Na kráse, oblíbenosti a výchovné funkci příběhu to ovšem nic nemění.