Moskyt

Brouka jsem znal, párkrát přespal i na Broukárně, co je kousek od toho místa, při táboření u jezera jsem se setkal i s Kapitánem Kidem, jednou jsem přespal na Islandu, ale o Valhale fakt nikdo nic neříkal. Jednou v noci jsem v lese na neznatelné pěšině bez světla zabloudil, a vedlo mě jen koryto potoka, kterým jsem šel. Vylezl jsem na ten mostek a nechal se vést cestou ven z lesa. Takže jsem z potoka vylezl kousek před Valhalou. Říkal jsem si tehdy: Koryto je jasná cesta, i když člověk nevidí. Netušil jsem, že by se mohlo – tady! – zavrtat do hloubky. Éch, kostru jsem tam tedy tehdy (~1970) nesložil…
\ :-)