Moskyt

Z vyprávění babičky (1906) a dědy (1898), kteří sami znali a ještě měli co se povídalo od ještě starších z jejich doby, vím, že se spíše stínalo. Pověšeného si nepamatovali. Odsouzenci prý za velké špatnosti. Po ztrátě funkce popraviště samo zaniklo, neničili ho. Prý tam byl ještě do jejich dob špalek. Později se Větruše stala nadlouho"poutním" místem. To si pamatuji už i já. Jarní a další slavnosti s prodeji všeho, dobrot, piva, zmrzlin, limonád a samořejmě včetně kolotočů a lidí hlava na hlavě. Jen tomu říkali ne soudní cesta a vrch, ale soudný. Až dozadu na popraviště mě babička ani v doprovodu dědy nechtěla pouštět, že je tam prý moc špatnosti na tom místě. Prý to byla louka travnatá (dnes stromy), aby se tam vešli i "diváci" a podium, ale o zdech nic neříkali.