Moskyt

Ano, já také vím o těch nedávných nálezech historiků, jmenovitě dr. Kýra. Problém je v tom, že jediné argumenty, které pro toto tvrzení uvádějí (pokud nějaká uvádějí, někdy je psáno či řečeno jen: "podle zjistění historiků..." apod.) jsou tyto:
1. Lékař napsal jako příčnu smrti: "udušení z oběšení" (někdy také: "strangulatio"), takže se ten člověk dusil - tady je ale možné, že to prostě byla jen jednotná formulka, kterou ten doktor použil, jakmile neslyšel tep a že nijak blíž tu mrtvolu nezkoumal, jestli se ten člověk opravdu chvíli dusil, nebo byl hnedky v bezvědomí a nebo jestli mu kat vymknul nějaký ten obratel
2. Konstrukce šibenice byla taková, že neumožňovala dostatečně dlouhý pád, který by zaručil zlomení obratlů, takže se ten člověk jen pomalu a bolestivě dusil - to s tím pádem je pravda, ovšem dochované záznamy dřívějších poprav ukazují, že odsouzenci netrpěli vůbec nebo jen krátce a pokud vím, tak nikdo neposkytl žádný důkaz o tom, že v 50. letech to najednou bylo jinak. Možná mohli být někteří popravčí hůře vycvičení, nešikovní, opilí - to je ale zase otázka jednotlivých případů, nic obecného.
3. Doba od provedení popravy do prohlášení smrti - to vysvětluji výše, že z toho se rozhodně nedá vyvodit, kolik času byl ten člověk při vědomí. Pokud to ale vezmeme tak, že ho tam ten kat jen zavěsil a jinak už nic nedělal ani on ani pomocníci, tak by se jednalo o oběšení s krátkým nebo žádným pádem a tam bezvědomí nastává buď téměř okamžitě (když dojde ke zmáčknutí správných tepen) nebo maximálně do tří minut (i když to pro toho dušeného musí subjektivně být jako tři století). Cukat se ten člověk může mnohem déle, i když už je v bezvědomí, to jsou nějké reakce svalů a nervů, ale při vědomí by neměl být déle než ty tři minuty, typicky se udává myslím minuta - a taháním za nohy - na to měli pomocníci ten dolní provaz - se to bezvědomí urychluje.
4. Přímo u případu Horákové se někdy uvádí svědectví, podle kterého bývalý politický vězeň tvrdil, že mu jedná politická vězenkyně říkala, že přes okno (které se na popravy zabedňovalo) slyšela, jak nějaký ženský hlas říká katovi: "aby tu svini nechal udusit." - těžko říct, jak moc se na tomhle dá stavět
Takže jak říkám, já nevím o žádném jiném důkazu a dokud páni historikové nějaký nepodají, tak jejich slova budu poslouchat sice pozorně a s úctou, ale také s určitou skepsí, protože i historik je jen člověk a může se mýlit, být zaujatý apod. Co se týče přímo dr. Kýra, tak o tom škrtidle to říkal on a já přesně nevím, jak to myslel, protože podle mého názoru je oprátka druhem škrtidla, tedy ten výrok chápu jako něco obdobného tomuhle: "Nepřijel tam dopravním prostředkem, přijel tam autem" - tzn. uniká mi smysl. Možná pracuje s nějakou jinou definicí škrtidla a oprátky, fakt nevím. A to s tou téměř čtvrt hodinou vyjádřil (pokud vím) nějak takhle: "Od zahájení popravy do prohlášení smrti uplynulo téměř čtvrt hodiny." To je pravda - začalo se něco půl, prohlásila se smrt něco před tři čtvrtě. Ovšem pan dr. před tím ještě dává poznámku o bolestivosti a pomalosti škrcení, to s tou oprátkou a škrtidlem a to celé dohromady svádí nepozorného čtenáře či posluchače k představě, že se dr. Horáková v bolestech svíjela celou tu uvedenou dobu, přičemž zapomíná na fakt, že zahájení popravy znamenalo vytahování odsouzence na šibenici, nasazování oprátky + to že ten člověk nebyl celou dobu při vědomí.
Tedy suma sumárum podle mě není žádný důkaz o tom, že političtí popravovaní v 50. letech obecně umírali bolestivěji než jiní popravovaní na stejném typu šibenice. Fakt, že ty procesy byly zmanipulované, přiznání vymlácená a naučená a rozsudky diktované politiky a ne zákony, je hrozný sám o sobě a není potřeba se ho snažit udělat ještě strašlivějším spekulováním o možných krutostech. Přesně na tohle totiž dojeli komunisté - napřed na to lidé možná skočili, ale až si uvědomili, že něco byly smyšlenky, polopravdy a nepravdy, tak už nevěřili ani tomu málu pravdy, co tam bylo třeba také. Proto se mi tohle vykládání o čtvrthodinovém dušení bez důkazů nelíbí, protože mám obavy, že až si lidé uvědomí nedostatek těch důkazů a začnou si klást ty otázky co já, tak by mohli snadno přestat věřit i tomu, co je pravda - tedy hrůze samotné té podstaty rozsudků - a to je vždycky cesta k tomu, aby se něco podobného mohlo opakovat.