Moskyt

Naše asi dvacetičlenná skupina pomalu následuje svého průvodce. Jdeme potichu a mlčky. Mlčí i okolní zasněžená krajina a na první pohled se zdá, že spí. Život tu i v nejkrutějších mrazech pokračuje ukrytý v hlubokých lesních údolích, kde jsou přeci jen trochu příhodnější podmínky. Jedno takové místo, které je vhodné pro přezimování jdeme navštívit. Od nepaměti se tu shromažďovala jelení zvěř a činí tak dodnes.

Na řeku padá tma, snažíme se jí zrakem proniknout a zjistit, co to k nám plave. Stojíme nehnutě a potichu vyčkáváme. Je to on nebo není? Už je pár metrů před námi a my jsme si jisti. Je to ten, na něhož tady čekáme, je to bobr.

Ze štoly k nám přicházel podivný zvuk. Netrvalo to dlouho, naše baterky prořízly temnotu a proti nám vyjel nějaký cyklista. Šlapal tunelem bez jediného zdroje světla. „To je dobrodrůžo, jezdit potmě štolou, co?“ Na mou otázku se mi dostalo jen krátké zamručení a cyklista zmizel v temnotě. A my jsme se mohli dále věnovat hledání netopýrů.

V Žehušicích ležících severně od Čáslavi je možné zblízka si prohlédnout jedno z mála stád bílých jelenů na světě.

Na samém okraji Zlína se nachází zoologická zahrada Lešná společně se stejnojmenným zámkem a přilehlým parkem. Tato zoologická zahrada návštěvníkům nabízí něco unikátního, něco, co jen tak nějaká zahrada nabídnou nemůže. Právě proto si zaslouží vaši pozornost a návštěvu.